3 C 187/2020-20 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

Předmětem tohoto řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení nákladů, které vynaložila na použití služebního motorového vozidla v souvislosti s převozem žalovaného do Protialkoholní záchytné stanice v [obec] dne [datum], které žalovaný dosud neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z předložených listin soud zjistil: - ze záznamu Protialkoholní záchytné stanice v [obec], že žalovaný byl za doprovodu policie přijat dne [datum] v 18:50 hodin s pozitivním nálezem, kdy dechovou zkouškou bylo zjištěno 1,26 promile alkoholu, - z formuláře o předvedení osoby, z vyčíslení náhrad za použití služebního vozidla a z fotokopie velkého technického průkazu, že k přepravě žalovaného bylo použito služební vozidlo tov. zn. Škoda Octavia 1,6, na cestě z [obec] do [obec] a zpět při ujeté vzdálenosti celkem 56 km, průměrné spotřebě 7,4 l [číslo] km, přičemž podle vyhlášky č. 358/2019 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad účinné od 1. 1. 2020 činila základní sazba 4,20 Kč/km (§ 1 písm. b/) a cena BA 95 oktanů 32 Kč (§ 4 písm. a/), tedy celkem 368 Kč (po zaokrouhlení), - z výzvy k zaplacení ze dne [datum] a z doručenky, že žalovanému byla ještě před podáním žaloby odeslána výzva k zaplacení dlužné částky. Podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce. S ohledem na zjištěné skutečnosti postupoval soud v této věci podle výše uvedeného ustanovení zákona o specifických zdravotních službách, a žalobě vyhověl, a to včetně úroku z prodlení (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), když přihlédl i k tomu, že žalovaný zůstal v průběhu řízení zcela pasivní a žalobě se nijak nebránil. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a přiznal plně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří paušální náhrada za návrh ve věci samé a výzvu k plnění po 100 Kč (§ 1 odst. 3 písm. a/, § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu). Žalobkyně je osvobozena od placení soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Povinnost zaplatit soudní poplatek stíhá podle § 2 odst. 3 poplatkového zákona žalovaného, který není osvobozen od placení soudních poplatků. Výše soudního poplatku byla stanovena podle položky 2 bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků. Lhůty k plnění byly stanoveny v obvyklé délce 3 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Tato věc byla projednána bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.). Tento rozsudek je odůvodněn v rozsahu uvedeném v § 157 odst. 4 o. s. ř.