5 C 64/2021-33 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Podanou žalobou domáhal se žalobce určení, že není s účinností od 1. 3. 2014 vlastníkem ani provozovatelem osobního motorového vozidla Škoda 105 L, RZV: [anonymizována tři slova], [příjmení]: [anonymizováno]. Vylíčil, že se žalovaným uzavřel dne 28. 2. 2014 kupní smlouvu, na základě které mu prodal osobní motorové vozidlo Škoda 105 L, rok výroby 1984, RZV: [anonymizována tři slova], [příjmení]: [anonymizováno] (dále jen předmětné vozidlo). K předání vozidla došlo v den podpisu kupní smlouvy. Změnou vlastnického práva došlo též ke změně v osobě provozovatele vozidla. Žalobce a žalovaný se dohodli, že nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel zajistí na svůj náklad kupující, tj. žalovaný, který převzal velký a malý technický průkaz vozidla, 2 sady klíčů od vozidla, jedno vyhotovení kupní smlouvy a vozidlo si odvezl. Ode dne prodeje vozidla na sebe žalovaný ale vozidlo nepřevedl. Žalobce se pokusil převod vozidla iniciovat u Městského úřadu ve Světlé nad Sázavou, avšak bezúspěšně a řízení bylo usnesením č. j. [spisová značka] ze dne 27. 9. 2017 zastaveno, neboť nový vlastník vozidla, tj. žalovaný doklady nutné k zápisu změny vlastníka vozidla, ani na výzvu správního orgánu, nepředložil. S ohledem na nešťastnou zákonnou úpravu evidence vozidel, která neumožňuje převod vozidla bez součinnosti jeho faktického držitele (mj. je nutné vozidlo přistavit na stanici technické kontroly k provedení tzv. evidenční kontroly, což platí i pro institut tzv.„ nuceného převodu vozidla“ dle § 8a zák. č. 361/2000 Sb., a což může splnit jen ten, kdo má současně v držbě jak vozidlo, tak originál velkého technického průkazu k němu), není žalobce schopen zápis skutečného stavu jakkoli ovlivnit a nemá s ohledem na nefungující zákonnou úpravu jinou možnost, než se obrátit s žalobou na soud. Žalobce je totiž bez svého přičinění až dosud formálně nositelem objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla dle § 125f zákona č. 361/2000 Sb. I před Městským úřadem ve Světlé nad Sázavou byl žalobce obviněn ze spáchání přestupku podle § 16 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů. Řízení, ve kterém byl vůči žalobci zprvu vydán příkaz, bylo k obraně žalobce nakonec usnesením Městského úřadu ve Světlé nad Sázavou, odbor dopravy, ze dne 27. 8. 2014, č.j. [spisová značka] [číslo] zastaveno. 2. Žalobce dále uvedl, že vozidlo je mimo sféru jeho vlivu, není jakkoliv schopen ovlivnit jednání jeho skutečného vlastníka. Na druhou stranu však je žalobce stále formálně zapsán v evidenci vozidel jako vlastník a provozovatel a je tak nucen čelit nejistotě, zda je vozidlo ještě pojízdné, kdo vozidlem jezdí, zda za něj platí povinné ručení, zda dojíždí na pravidelné technické kontroly apod. Žalobce nemohl a ani nemůže jakkoliv nakládat s vozidlem, neboť je jeho vlastníkem a provozovatelem pouze formálně, nikoli fakticky, navíc nedisponuje technickým průkazem vozidla ani klíčky. Žalobce je proto přesvědčen, že mu svědčí naléhavý právní zájem na tom, aby soud určil, že není vlastníkem ani provozovatelem vozidla ode dne jeho prodeje žalovanému. Žalobce považuje za nutné, aby byl právní stav uveden do souladu se stavem faktickým. Žalobce se ještě v průběhu roku 2020 obrátil na žalovaného cestou svého právního zástupce přípisem ze dne 13. 7. 2020, nabídl žalovanému součinnost a poskytl mu prostor k dořešení výše popsaného neutěšeného stavu. Žalovaný však nijak nereagoval přesto, že dopis převzal. 3. Žalovaný uvedl, že podání žaloby na jeho osobu neuznává. Vylíčil, že v tentýž den jako byla uzavřena kupní smlouva mezi ním a žalobcem, byla uzavřena i kupní smlouva mezi žalovaným a panem [příjmení] [jméno], se kterým měli domluveno, že vozidlo zrestaurují jako veterána. Jmenovaný trval na kupní smlouvě a dostal od žalovaného plnou moc k převodu vozidla, po několika měsících se po něm ale slehla zem i s vozidlem. Žalovaný o tom žalobce informoval. Žalovaný chápe, že se tato nepříjemná záležitost po tolika letech neuzavřela, ale považuje kupní smlouvu mezi ním a panem [příjmení] za právně výš nežli evidence Městského úřadu v Havlíčkově Brodě. 4. Žalovaný, ač včas a řádně předvolán, se nedostavil k jednání dne 6. 10. 2021 v 11 hodin, z jednání se ani včas a řádně neomluvil. V souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. 5. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaný dne 6. 10. 2021 v 18.45 hodin zaslal na soud k rukám JUDr. Jana Doležala, ke spisové značce [spisová značka], omluvu z jednání, které se ale v této trestní věci v uvedený den ani nekonalo. Pokud mělo jít o omluvu v posuzované věci, pak ale byla podána opožděně a v ní tvrzené důvody nebyly ničím doloženy. 6. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění: 7. Z kupních smluv z 28. 2. 2014 (čl. 21 a 22 spisu), že předmětné vozidlo dne 28. 2. 2014 žalobce prodal žalovanému a ten téhož dne toto vozidlo prodal [anonymizována dvě slova]. 8. Z rozsudků Okresního soudu v Kolíně z 2. 3. 2020, čj. [číslo jednací], Okresního soudu v Kutné Hoře z 30. 10. 2019, čj. [číslo jednací] a Okresního soud v Chrudimi z 18. 3. 2021, čj. [číslo jednací], že se týkají zcela shodné věci, vždy byl shledán na takovéto žalobě naléhavý právní zájem a této bylo vyhověno. 9. Z výpisu ze serveru www.kontrolatachometru.cz, že předmětné vozidlo bylo na STK naposledy 21. 4. 2015. 10. Z korespondence z 13. 7. 2020, že zástupce žalobce vyzýval žalovaného k součinnosti při přeregistraci předmětného vozidla. 11. Z rozhodnutí MÚ Světlá nad Sázavou, odbor dopravy, čj. [spisová značka] [číslo] z 27. 8. 2014, že bylo zastaveno řízení proti žalobci coby obviněnému, ve věci přestupku na úseku pojištění odpovědnosti z provozu vozidla podle § 16 odst. 1 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, poté, co žalobce podal odpor (viz odpor z 11. 8. 2014) a doložil, že předmětné vozidlo prodal dne 28. 2. 2014 žalovanému. (viz i předvolání obviněného k ústnímu jednání z 12. 8. 2014). 12. Z usnesení Městského úřadu Světlá nad Sázavou – odbor dopravy, č.j.: [spisová značka], z 27. 9. 2017, že bylo zastaveno řízení o žádosti žalobce o zápis změny vlastníka nebo provozovatele, neboť žalovaný ani k výzvě správního orgánu nedoložil potřebné doklady. 13. S ohledem na výsledky dokazování soud uzavřel, že žaloba je důvodná. Žalobce není vlastníkem předmětného vozidla, jak prokazuje předložená kupní smlouva. Navíc nelze přehlédnout, jak uvedl i žalobce, že pro přeregistraci vozidla na úřadě je nutné nejprve provést evidenční kontrolu, která se zaznamenává ve veřejně dostupném systému Ministerstva dopravy – viz shora výpis ze stránek www.kontrolatachometru.cz, provozovaných právě Ministerstvem dopravy. Předmětné vozidlo nebylo ode dne jeho prodeje žalovanému přistaveno k evidenční kontrole, a tudíž nemohlo být převedeno na žalovaného. Pravidelná technická prohlídka byla u vozidla provedena naposledy dne 21. 4. 2015, tedy předtím, než bylo vydáno usnesení Městského úřadu ve Světlé nad Sázavou, odbor dopravy, č.j. [spisová značka], ze dne 27. 9. 2017. Tedy ještě v roce 2017 bylo vozidlo evidováno na žalobce a od té doby nemohlo být převedeno, protože by se jinak tato skutečnost projevila v uvedeném výpise. 14. V souladu s ust. § 80 o. s. ř. se jedná o určovací žalobu, kdy je třeba prokázat naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení. V posuzované věci naléhavý právní zájem na straně žalobce nepochybně existuje, neboť je třeba, aby právní poměry odpovídaly skutečné situaci, tedy že žalobce není vlastníkem ani provozovatelem předmětného vozidla. Žalobce nemá jinou možnost dosáhnout tohoto určení, než takovouto žalobou, jinak by nadále odpovídal za právní jednání, které žalovaný svým chováním způsobí, neboť je stále jako provozovatel vozidla evidován žalobce. Skutečnost, že žalovaný prodal předmětné vozidlo jiné osobě, není pro rozhodnutí v této věci podstatná, když ve vztahu k žalobci to byl žalovaný, který od něho vozidlo zakoupil, nedostál zákonnému postupu při jeho převodu a nebyl ochoten k žádné součinnosti tak, aby mohlo dojít k přeregistraci předmětného vozidla. 15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný a zároveň splnil zákonnou povinnost spočívající v zaslání předžalobní upomínky sedm dní před podáním návrhu na zahájení řízení (§ 142a odst. 1 o. s. ř.), přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení, a to ve výši 14.168 Kč. Ty představovaly náklady vynaložené žalobcem na úhradu soudního poplatku ve výši 2.000 Kč, dále pak náklady jeho právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), což je odměna za 4 úkony právní služby po 2.500 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 7 bod 5., advokátního tarifu) za převzetí zastoupení a dvě písemná podání – žaloba a předžalobní výzva k plnění, za účast u jednání. Dále dle § 13 citov. vyhl. paušální náhrady 4x po 300 Kč, n