8 C 77/2020-56 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Dle žalobních tvrzení byli účastníci podílovými spoluvlastníky nemovitostí – pozemku parc.č.st [číslo] s domem čp [číslo] v [obec] (podíly účastníků: žalobce ideální ½, žalovaní jako manželé ve společném jmění zbývající ½). Žalobce nemovité věci neužíval vůbec, neměl do nich přístup, stejně jako druhá žalovaná (ta se po rozvodu manželství s prvním žalovaným odstěhovala). Nemovité věci užíval výlučně první žalovaný. Ten na snahy žalobce o dohodu ohledně hospodaření s nemovitými věcmi nijak nereagoval. Jednání s druhou žalovanou pro úpravu spoluvlastnických vztahů nemělo význam, když ta neměla klíče od domu ani přístup do něj. Za popsaného stavu žalobce neměl z existence svého spoluvlastnictví žádný prospěch a neměl zájem v něm setrvat. Navrhl proto jeho zrušení s tím, že o nemovité věci jako celek sám nemá zájem (předpokládané komplikace s vyklizením domu prvním žalovaným). Reálně pozemek s domem rozdělit nelze (jde o běžný rodinný dům). Ani jeden ze žalovaných nebyl natolik solventní, aby mohl uhradit vypořádací podíl zbývajícím spoluvlastníkům. Žalobce tak navrhl jako způsob vypořádání nařízení prodeje nemovitých věcí jako celku v dražbě s tím, aby výtěžek byl mezi účastníky rozdělen podle velikosti jejich podílů. 2. Druhá žalovaná ve vyjádření k žalobě přisvědčila žalobním tvrzením s tím, že první žalovaný je fakticky nekontaktní, vyhýbající se jakémukoli řešení nastalé situace. Druhá žalovaná rovněž potvrdila, že sama do domu nemá žádný přístup, nemá k dispozici klíče od domu. I podle ní reálné dělení nemovité věci není možné. Jako jediný způsob vypořádání za situace, kdy ona sama není schopna s ohledem na svou aktuální ekonomickou situaci vyplatit ostatní spoluvlastníky, byl žalobcem navržený prodej nemovitých věcí v dražbě. 3. První žalovaný při jednání dne 15. 9. 2020 proti zrušení podílového spoluvlastnictví nebrojil. Projevil zájem nabýt nemovité věci do svého výlučného spoluvlastnictví s tvrzením, že finanční prostředky na výplatu vypořádacího podílu bude mít. Tvrdil, že má slíbenu částku 1.000.000 Kč od [jméno] [příjmení]. Současně první žalovaný uvedl, že jeho manželství s druhou žalovanou bylo rozvedeno a k vypořádání společného jmění žalovaných dohodou ani rozhodnutím soudu nedošlo. Uvedené potvrdila následně i druhá žalovaná. Všichni účastníci se také shodli na tom, že žalobou dotčené nemovité věci nejsou reálně dělitelné. 4. Po stránce skutkové soud z provedených důkazů pro věc rozhodných učinil tato zjištění: -) z výpisu z katastru nemovitostí vedeného u [anonymizováno] úřadu [anonymizována dvě slova], [stát. instituce] ze dne 20. 9. 2019, že parc.č.st [číslo], jehož součástí je objekt bydlení čp [číslo], [obec], vše nemovité věci zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] jsou zapsány jako podílové spoluvlastnictví žalobce (1/2) a žalovaných (1/2 v SJM); -) z rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 15. 11. 2011, že manželství žalovaných uzavřené dne [datum] bylo rozvedeno; -) z výzvy žalobce datované 25. 1. 2019, že žalobce informoval prvního žalovaného, že se stal vydražitelem spoluvlastnického podílu ideální ½ nemovitostí shora; současně žalovaného vyzýval k jednání o vypořádání spoluvlastnictví; žalovaného žádal o umožnění prohlídky nemovitostí a k dohodě o dalším nakládání s nimi; další výzva žalobce adresovaná žalovanému je datována 30. 10. 2019; vyplývá z ní, že první žalovaný žalobci neumožnil požadovanou prohlídku nemovitých věcí ani s ním nejednal o nakládání s nimi; žalobce žalovaného opakovaně vyzval k jednání o vypořádání spoluvlastnictví - v souvislosti s tím navrhl 3 možnosti řešení; v případě, že by k dohodě o vypořádání spoluvlastnictví nedošlo, žalobce upozornil, že bude nucen se obrátit se žalobou na soud; předžalobní výzva žalobce adresovaná prvnímu žalovanému je datována 26. 11. 2019. 5. Nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat (§ 1140 odst.1 zák.č.89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen o.z.). 6. Nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků (§ 1143 zák.č.89/20123 Sb., občanský zákoník – dále jen o.z.). 7. Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné držbě (§ 1147 o.z.). 8. Nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou a jejich podíly jsou stejné – viz § 741 písm.b) o.z. 9. Za situace, kdy manželství žalovaných bylo v roce 2011 pravomocně rozvedeno a do tří let od zániku společného jmění žalovaných nedošlo k jeho vypořádání dohodou žalovaných ani nebyla podána u soudu žaloba ohledně takového vypořádání, se každý ze žalovaných se stal podílovým spoluvlastníkem ideální 1/4 žalobou dotčených nemovitých věcí. 10. Za situace, kdy žalobce již neměl zájem na zachování podílového spoluvlastnictví, soud za souhlasného stanoviska obou žalovaných podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem zrušil. 11. Účastníci řízení byli ve shodě v tom, že žalobou dotčené nemovité věci nejsou reálně dělitelné. Pak bylo namístě posoudit, zda by předmět spoluvlastnictví mohl být přikázán některému z podílových spoluvlastníků do jeho výlučného vlastnictví. O to projevil zájem první žalovaný. 12. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí pod sp.zn. 22 Cdo 2024/2016 uzavřel, že spoluvlastníkovi lze přikázat společnou věc za náhradu, pokud o přikázání společné věci do jeho výlučného vlastnictví projeví zájem a pokud je spoluvlastník solventní. Solventnost zájemce – podílového spoluvlastníka - o přikázání nemovitých věci do jeho výlučného vlastnictví vyplývá i z další judikatury Nejvyššího soudu (viz 22 Cdo 1604/2005, 22 Cdo 2024/2016 či 22 Cdo 1871/2018). Bez zkoumání finanční situace spoluvlastníka, jemuž má být věc přikázána, by totiž nebylo zaručeno, že se ostatním spoluvlastníkům skutečně dostane majetkové hodnoty odpovídající hodnotě jejich spoluvlastnických podílu, a naopak by mohlo dojít k tomu, že by spoluvlastník, jemuž byla přisouzena náhrada za jeho podíl, při nesolventnosti spoluvlastníka, který se stal výlučným vlastníkem, musel náhradu vymáhat exekučně, a to ještě ne vždy úspěšně (viz Nejvyšší soud v rozhodnutí sp.zn. 22 Cdo 3294/2019 či 22 Cdo 3037/2013). Pokud podílový spoluvlastník finanční prostředky k výplatě vypořádacího podílu nemá, je na místě nařízení prodeje věcí ve veřejné dražbě podle § 1147 věty druhé o.z. (viz rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp.zn. 11 Co 698/2014 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod Rc 4/2015). 13. První žalovaný tvrdil, že finanční prostředky na úhradu vypořádacího podílu ostatním podílovým spoluvlastníkům v případě, že mu budou věci přikázány do výlučného vlastnictví, má zajištěny. Přes výzvu soudu (viz jednání dne 15. 9. 2020) k tomuto svému tvrzení žádný důkaz nepředložil, ani nenavrhl. Za situace, kdy tak první žalovaný nedoložil, že má finanční prostředky k výplatě vypořádacího podílu, bylo namístě rozhodnout o vypořádání spoluvlastnictví prodejem věcí ve veřejné dražbě. Výtěžek bude mezi účastníky rozdělen podle velikosti jejich podílů (žalobce ½, každý ze žalovaných ¼ výtěžku). 14. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je rozhodný procesní úspěch v řízení. Jestliže soud žalobě vyhověl a vypořádal spoluvlastnictví způsobem, který žalobce navrhoval, je namístě postup podle § 142 odst.1 o.s.ř. Je třeba vyjít z toho, že žalobce měl procesní úspěch v plném rozsahu bez ohledu na to, že by druhý spoluvlastník mohl žalobu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podat také (Nejvyšší soud v rozhodnutí pod sp.zn 22 Cdo 5236/2016). Soud tak žalobci přiznal náhradu nákladů v plné výši (§ 142 odst.1 o.s.ř.) Náklady řízení představovaly náklady soudního poplatku 7.000 Kč + náklady jeho právního zastoupení, jejichž výši soud stanovil dle vyhl.č.177/1996 Sb. takto: odměna advokáta za 2 úkony právní služby po 1.500 Kč za převzetí zastoupení a písemné podání - žaloba dle § 11 odst.1a,d cit.vyhlášky, sazba odměny za 1 úkon stanovena dle § 9 odst.1 vyhl.č.177/1994 Sb. s tím, že hodnotu žalobou dotčených věcí dle obsahu spisu nebylo možno zjistit a jejich znalecké ocenění jen pro účely náhrady nákladů řízení by bylo zcela nepřiléhavé (viz Nejvyšší soud v rozhodnutí sp.zn. 22 Cdo 2964/2016, či Ústavní soud v rozhodnutí sp.zn. III. ÚS 493/17). K tomu 2 x 300 Kč náhrada hotových výdajů (§ 13 odst.3 cit.vyhlášky) a žalobcovy náklady jízdného ke dvěma jednáním: v roce 2020 dle vyhl.č.358/2019 Sb.: celkem 884 Kč