17 C 54/2022-42 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 13. 4. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11.070,73 Kč s příslušenstvím, které v žalobě vyčíslila. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že žalovaný dne 20. 8. 2020 požádal právního předchůdce žalobkyně ([právnická osoba] [anonymizována dvě slova]) o revolvingový úvěr [číslo] žalovaný v žádosti uvedl údaje o své osobě a zaměstnání včetně příjmů a výdajů, kdy prohlásil, že uvedené údaje jsou úplné a pravdivé, a že žádné relevantní informace nezamlčel, žádosti žalovaného právní předchůdce žalobkyně vyhověl, a došlo tak k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr [číslo] s úvěrovým rámcem ve výši 10.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr měsíčními splátkami. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas dle sjednaných podmínek, čímž se dostal do prodlení se splácením revolvingového úvěru, od data prodlení jsou tak žalovanému účtovány poplatky dle sazebníku a úvěr je úročen úrokovou sazbou ve výši 22,68 %. Jelikož žalovaný nesplácel poskytnutý úvěru řádně a včas využil právní předchůdce žalobkyně svého práva a prohlásil poskytnutý úvěr za splatný v celé výši, a to ke dni 31. 12. 2021, z důvodu prodlení se splátkou. Dlužná částka ve výši 11.070,73 Kč sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10.568,83 Kč, poplatků ve výši 0 Kč, pokut ve výši 182,30 Kč a pojistného ve výši 319,60 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 1. 2022 mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], podnikající v České republice prostřednictvím [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), byla žalovaná pohledávka postoupena žalobkyni. Dlužná částka zůstala neuhrazena, i přesto, že žalovaný byl vyzván k úhradě předžalobní upomínkou. 2. Soud vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a poučil ho, že v případě, že soudu své stanovisko v určené lhůtě nesdělí, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Vzhledem k tomu, že žalovaný na výzvu soudu nereagoval a že žalobkyně souhlasila (již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud mohl ve věci rozhodnout, aniž nařídil jednání. 3. Z listinných důkazů, které žalobkyně předložila k prokázání svých skutkových tvrzení, učinil soud následující skutková zjištění: -) z žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 20. 8. 2020, že žalovaný požádal právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru do celkového úvěrového rámce 10.000 Kč, s tím, že výše měsíční splátky byla dohodnuta ve výši 5% z dlužné částky, nejméně však 500 Kč, byla dohodnuta roční úroková sazba ve výši 22,68 %, dále byla ve smlouvě sjednána pro případ prodlení s úhradou splátky smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení; před uzavřením úvěrové smlouvy poskytl žalovaný žalobkyni informace pro posouzení jeho schopnosti splácet úvěr, a to zejména informace o jeho bydlišti, vzdělání, rodinném stavu, pracovním poměru a jeho čistého měsíčního příjmu; -) z všeobecných obchodních podmínek, že právní předchůdce žalobkyně byl oprávněn odstoupit od úvěrové smlouvy v případě, že se žalovaný dostane do prodlení se splácením více než 2 po sobě následujících splátek nebo splátky po dobu delší než 3 měsíce (srov. čl. VII.3. všeobecných obchodních podmínek); -) z výpisu z úvěrového účtu [číslo] žalovaného, že ke dni 19. 11. 2021 evidoval právní předchůdce žalobkyně výši dlužné částky 11.890,19 Kč, z toho úroky 819,46 Kč, pojištění 319,60 Kč a pokuta 182,30 Kč; -) z dopisu ze dne 25. 11. 2021, že právní předchůdce žalobkyně sdělil žalovanému, že odstupuje od úvěrové smlouvy úvěr ke dni 31. 12. 2021, a úvěr se tak stává splatným v celém rozsahu, žalovaný byl současně vyzván k úhradě částky 11.891 Kč; -) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 1. 2022, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni; -) z dopisu ze dne 28. 1. 2022, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, -) z předžalobní upomínky ze dne 4. 2. 2022, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k plnění s upozorněním na možnost případného soudního sporu; výzva byla zaslána žalovanému doporučeným dopisem. 4. Na základě takto provedených důkazů soud tedy zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena výše uvedená smlouva, na jejichž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky (ve formě zřízení úvěrového rámce), které se žalovaný zavázal vrátit spolu s dohodnutými poplatky v pravidelných měsíčních splátkách, což však nesplnil, a proto právní předchůdce žalobkyně prohlásil celý úvěr za splatný. 5. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k tomu, že se žalobkyně domáhá nároků ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 20. 8. 2020 - podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen„ o.z.“). 6. Dle ustanovení § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém (srov. § 2048 o.z.). 8. Podle § 1879 a 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 7. 2021, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž