19 C 49/2022-69 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 14 050 Kč s příslušenstvím v podobě úroku a úroku z prodlení s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr. Tvrdila, že spolu žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, spol. [právnická osoba] (dále předchůdce), po posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdce, uzavřeli dne 19.12.2019 smlouvu o úvěru. Na jejím základě předchůdce žalovanému poskytl 10 000 Kč a žalovaný se je zavázal předchůdci vrátit formou 60 týdenních splátek po 300 Kč do 16.2.2021 spolu s poplatkem v celkové výši 8 000 Kč odpovídající součtu kapitalizovaných úroků ve výši 2 000 Kč za dobu řádného splácení úvěru, odměny za administrativní zpracování úvěru 2 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso 4 000 Kč (dále inkaso). Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, když uhradil toliko 3 950 Kč, předchůdci proto ke dni 16.2.2021 vzniklo právo na úhradu celé dlužné částky. Ke dni 7.1.2022 poté předchůdce postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která tak nyní po žalovaném požaduje úhradu dlužné jistiny 10 000 Kč, dlužného poplatku 4 050 Kč, kapitalizovaného úroku 2 269,58 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 744,79 Kč, úroku ve výši 25,14% ročně z dlužné jistiny od 8.1.2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z dlužné jistiny od 8.1.2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřil. 3. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, o odročení nepožádala. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jejich přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Z provedeného dokazování má soud za prokázané následující: 5. Podle karty zákazníka žalovaný předchůdce dne 18.12.2019 požádal o poskytnutí 10 000 Kč s poskytnutím v hotovosti. Žalovaný přitom předchůdci sdělil, že je rozvedený, spolubydlí, nemá vyživovací povinnost, pracuje na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou s příjmem 15 000 Kč čistého měsíčně. Uvedené přitom bylo ověřeno z dokladu totožnosti, ze SIPO a osobně. 6. Z listiny označené jako fajnpůjčka – smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti má soud za prokázané, že spolu předchůdce se žalovaným dne 18.12.2019 uzavřeli smlouvu, na jejímž základě předchůdce poskytl žalovanému v hotovosti při podpisu této smlouvy částku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se mu ji zavázal vrátit ve formě 60 týdenních (sedmidenních) splátek po 300 Kč s dohodnutým poplatkem v celkové výši 8 000 Kč. Daný poplatek přitom sestával z úroku 2 000 Kč při sazbě 32,15% ročně a RPSN 206,15%, poplatku za administrativní činnost 2 000 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek 4 000 Kč, kdy se žalovaný daný poplatek zavázal uhradit i pro případ, kdy nebude docházet k pravidelnému výběru splátek. Strany se přitom dohodly, že předchůdce má právo na úrok od poskytnutí dané částky do vypořádání všech závazků ze smlouvy s tím, že se platby žalovaného pro případ jeho prodlení s plněním započtou nejprve na účelně vynaložené náklady, na splatné sankce, na splatné splátky a nesplatné splátky. Listina je přitom opatřena podpisem žalovaného a rozhodné údaje jsou do ní vepsány rukou. 7. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek a přílohy [číslo] této smlouvy vyplývá, že předchůdce uzavřel se žalobkyní 7.1.2022 smlouvu, na jejímž základě došlo k témuž dni k postoupení pohledávky předchůdce za žalovaným z výše uvedené smlouvy na žalobkyni. Téhož dne poté bylo žalovanému odesláno oznámení o postoupení dané pohledávky předchůdce za jeho osobou (oznámení o postoupení pohledávky a příslušný podací lístek). 8. Dle předžalobní výzvy a příslušného podacího lístku žalobkyně zaslala dne 19.4.2022 žalovanému předžalobní upomínku. 9. Podle výpisu z [příjmení] dosahoval obvyklý úrok korunových úvěrů poskytovaných bankami se splatností 1-5 let v prosinci r. 2019 výše 8,73% ročně. 10. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: 11. Dne 18.12.2019 žalovaný předchůdce požádal o poskytnutí 10 000 Kč, kdy mu sdělil, že je rozvedený, spolubydlí, nemá žádnou vyživovací povinnost a pracuje na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou s příjmem 15 000 Kč čistého měsíčně. Téhož dne spolu předchůdce v pozici věřitele a podnikatele a žalovaný v pozici dlužníka a spotřebitele uzavřeli smlouvu, na jejímž základě předchůdce žalovanému poskytl 10 000 Kč a žalovaný se mu jí zavázal vrátit formou 60 pravidelných týdenních splátek po 300 Kč spolu se smluveným poplatkem v celkové výši 8 000 Kč. Poplatek přitom sestával z kapitalizovaných úroků 2 000 Kč za dobu řádného splácení z úrokové sazby 32,15 % ročně, administrativního poplatku 2 000 Kč a poplatku za hotovostní režim 4 000 Kč Smlouva přitom měla formulářovou podobu a byla podepsána žalovaným. Žalovaný nehradil dohodnuté splátky řádně a včas, když uhradil toliko 3 950 Kč. Ke dni 7.1.2022 poté předchůdce postoupil smlouvou o postoupení pohledávek svou pohledávku za žalovaným plynoucí z této smlouvy na žalobkyni. V prosinci r. 2019 přitom byl obvyklý úrok v rámci úvěrů se splatností 1-5 let poskytovaných bankami ve výši 8,73% ročně. 12. Co se týče pravomoci soudů ČR ve věci jednat a rozhodnout, posoudil soud věc dle čl. 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 Sb., o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), kdy dospěl k závěru, že je pravomoc soudů ČR dána. Ohledně určení příslušnosti soudu poté zdejší soud postupoval v souladu s čl. 5 odst. 2 téhož nařízení, kdy dospěl k závěru, že je příslušným soudem oprávněným ve věci jednat a rozhodnout. Po právní stránce poté soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 28.5.2022 (dále ZSÚ) v souladu s čl. II zákona č. 186/2020 Sb. s ohledem na dobu, kdy se žalovaný dostal s plněním do prodlení (viz dále). 13. Dle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 14. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Ust. § 1813 o. z. stanoví, že se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Ust. § 1815 o. z. uvádí, že se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V § 1813an. o.z. je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranně formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno. 16. Z § 1813 o.z. tedy vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 o.z.) a zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tedy taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele. 17. Podle § 1814 písm. f/ o.z. se poté zvláště zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy. 18. Ust. § 122 odst. 1 a 4 ZSÚ stanoví, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souv