19 C 9/2022-38 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 6 188,84 Kč s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr, poplatky a smluvní pokutu. Tvrdila, že spolu žalovaný v pozici úvěrovaného a právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále předchůdce) v pozici úvěrujícího po posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdce uzavřeli dne 20.5.2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě předchůdce předal žalovanému 6 000 Kč a žalovaný se mu je zavázal vrátit do 20.7.2020 formou 14 měsíčních pravidelných splátek po 796 Kč spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatkem, celkem se tedy žalovaný zavázal předchůdci vrátit 11 144 Kč. Žalovaný uhradil do doby splatnosti úvěru toliko 3 splátky, zaplatil tak celkem 2 596 Kč. Předchůdce následně postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.7.2021 tuto svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, jež se nyní domáhá úhrady dlužné jistiny 4 688,84 Kč a kapitalizovaného úroku (nesplaceného kapitalizovaného úroku 351,46 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 2 252,86 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 827,58 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 427,26 Kč, smluvního úroku 626,25 Kč kapitalizovaného za dobu od 21.7.2020 do 11.6.2021), kapitalizovaného úroku z prodlení 344,44 Kč za dobu od 21.7.2020 do 11.6.2021, účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání 39 Kč (za odeslání obyčejného dopisu), smluvní pokuty 1 500 Kč (předchůdci vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny, žalobkyně však požaduje smluvní pokutu pouze za dobu od 21.7.2020 do 5.6.2021) a úroku z prodlení z jistiny od 20.7.2021 do zaplacení ve výši 8,25% ročně. 2. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřil. 3. Žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila, o odročení nepožádala. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Předvolání k jednání mu bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jejich přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: 5. Žalovaný požádal dne 20.5.2019 předchůdce o poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, přičemž uvedl, že je invalidním důchodcem s příjmem 10 842 Kč, nemá žádné vyživovací povinnosti, bydlí v družstevním bytě a na bydlení a osobní potřebu měsíčně vynaloží 5500 Kč, uvedené přitom doložil potvrzením o důchodu a svou totožnost doložil občanským průkazem (žádost). 6. Na základě výše uvedené žádosti spolu předchůdce v pozici úvěrujícího s žalovaný v pozici úvěrovaného uzavřeli dne 20.5.2019 smlouvu, jíž se předchůdce zavázal poskytnout žalovanému neúčelový hotovostní úvěr 6 000 Kč a žalovaný se mu za to zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem 578 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 2 940 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 546 Kč a inkasním poplatkem 1080 Kč /celkem tedy 11 144 Kč, a to formou 14 pravidelných měsíčních splátek po 796 Kč, kdy se žalovaný zavázal veškeré platby činit v hotovosti předchůdci či jiné jím pověřené osobě s tím, že v každé splátce byla poměrně zastoupena splátka jistiny i všech poplatků. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 15%, RPSN pak ve výši 272,44%. Pro případ prodlení si přitom strany sjednaly smluvní pokutu 0,1% denně z dlužné částky. Předchůdce pak danou částku žalovanému poskytl dne 20.5.2019. Příslušná smlouva byla mezi stranami sjednána písemně, přičemž se jedná o smlouvu formulářovou, kde jsou rozhodné údaje vepsány rukou (formulář pro standardní informace, smlouva [číslo] předpis splátek). 7. Následně předchůdce postoupil svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni (smlouva o postoupení, příloha této smlouvy, potvrzení o úhradě), což žalovanému oznámil dopisem ze dne 5.8.2021 (oznámení o postoupení a příslušný podací arch), jež ve svém interním systému eviduje u žalovaného jeden úkon mimosoudního vymáhání pohledávky v podobě odeslání obyčejného dopisu ze dne 6.9.2021 (výpis úkonů). Dne 20.10.2021 poté zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku (upomínka, příslušný podací arch). 8. Po právní stránce poté soud věc posoudil dle o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ). 11. Podle § 122 odst. 1 ZSÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 12. Odst. 2 a 3 téhož ustanovení uvádí, že uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Podle § 3 odst. 2 písm. e/ ZSÚ se celkovou výší spotřebitelského úvěru rozumí souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici. 13. Ust. § 419 o. z. uvádí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 14. Dle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Ust. § 1813 o. z. stanoví, že se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Ust. § 1815 o. z. uvádí, že se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V § 1813an. o.z. je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranně formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno. 16. Z § 1813 o.z. tedy vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 o.z.) a zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tedy taková, která zhoršuje právní postavení spotřebi