7 C 202/2015-203 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Dle žalobních tvrzení byli účastníci podílovými spoluvlastníky (každý ideální jedné poloviny) nemovitých věcí zapsaných v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro [anonymizováno], [katastrální pracoviště], na listu vlastnictví (dále LV) [číslo] pro [územní celek], [katastrální uzemí] jako: - [parcelní číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jeho součástí je stavba, budova bez čp/če – zemědělská stavba, - parc.č.st [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jeho součástí je stavba, budova bez čp/če – zemědělská stavba, - parc.č.st [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jeho součástí je stavba, budova bez čp/če – zemědělská stavba, - parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo]. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že její manželství se žalovaným bylo pravomocně rozvedeno. Do doby zahájení řízení se účastníci nedokázali dohodnout na rozsahu společného jmění manželů ani na vypořádání podílového spoluvlastnictví. Žalobkyně uvedla, že na setrvání ve vztahu podílového spoluvlastnictví nemá zájem. Vypořádání navrhla tak, aby do výlučného vlastnictví žalovaného byly přikázány všechny tři shora uvedené stavební parcely, žalobkyně se pak měla stát výlučnou vlastnicí zbývajících parcel a žalovanému měla být uložena povinnost zaplatit žalobkyni vypořádací podíl. Ohledně ceny parcel žalobkyně odkazovala na znalecký posudek [celé jméno znalce]. 2. Nejprve soud považuje za vhodné nastínit průběh řízení po procesní stránce. Žalobkyně za trvání řízení uzavřela dne 26. 4. 2016 kupní smlouvu s [celé jméno původního účastníka], kterému prodala svůj spoluvlastnický podíl parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo]. Navrhla, aby [celé jméno původního účastníka] vstoupil do řízení místo ní jako žalobce v části žalobního požadavku týkajícího se právě těchto pozemků. 3. Soud tomuto návrhu nakonec vyhověl – viz usnesení ze dne 30. 5. 2017, čj. 7 C 202/2015-104. Tuto část předmětu řízení (tj. ohledně zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo]) pak soud vyloučil k samostatnému projednání (viz usnesení ze dne 25. 8. 2017, čj. 7 C 202/2015-146). Týmž usnesením soud řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví zbývajících [parcelní číslo], parc.č.st [číslo] a parc.č.st [číslo] přerušil do pravomocného skončení řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 8 C 129/2015. Šlo o řízení, které vedli účastníci o vypořádání společného jmění manželů. V něm totiž byla řešena otázka podstatná pro zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k uvedeným třem pozemkům. Šlo o to, komu vlastnicky náleží stavby na nich se nacházející. Řízení o vypořádání společného jmění účastníků pravomocně skončilo rozsudkem zdejšího soudu ze dne 13. 12. 2019, čj. 8 C 129/2015-1316 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 5. 2021, čj. 20 Co 167/2020-1362. Soudy vzaly prokázaným tvrzení žalovaného a uzavřely, že zemědělské budovy (objekt ocelokolny na parc.č.st [číslo], odchovny mladého dobytka na [parcelní číslo] a venkovního ustájení dobytka na parc.č.st [číslo]) náleží do závodu žalovaného a jsou tak v jeho vlastnictví (přestože pozemky mají účastníci v podílovém spoluvlastnictví). Následně usnesením ze dne 20. 7. 2021, čj. 7 C 202/2015–182 soud rozhodl o pokračování řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. 4. Předmětem řízení tak zůstal požadavek na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví tří pozemků - [parcelní číslo], parc.č.st [číslo] a parc.č.st [číslo]. 5. Žalovaný proti zrušení podílového spoluvlastnictví nebrojil. Akceptoval i návrh žalobkyně, aby to byl on, kdo se stane výlučným vlastníkem všech tří pozemků, když na těch podniká a dlouhodobě zemědělsky hospodaří. Sporným ale byla obvyklá cena uvedených pozemků. 6. Po stránce skutkové soud z provedených důkazů pro věc rozhodných učinil následující zjištění: - z výpisu z katastru nemovitostí vedeného u Katastrálního úřadu pro [anonymizováno], [katastrální pracoviště], že účastníci jsou zapsáni na [list vlastnictví] jako podíloví spoluvlastníci [parcelní číslo] (výměra 434 m2), parc.č.st [číslo] (výměra 139 m2) a parc.č.st [číslo] (výměra 439 m2), to každý jedné ideální poloviny; - z listin (při absenci doložky dle § 127a občanského soudního řádu) – znaleckých posudků vypracovaných [celé jméno znalce], že dle znaleckého posudku z 20. 5. 2015 obvyklá cena za 1 m2 z uvedených pozemků nacházejících se v zemědělském areálu činila 90 Kč; v rámci aktualizace uvedených závěrů pak [celé jméno znalce] ve znaleckém posudku ze dne 28. 7. 2021 uvedl, že aktuální obvyklá cena za 1 m2 těchto pozemků činí 250 Kč; současně zpracovatel posudku poukázal na skutečnost, že pozemky jsou zastavěny zemědělskými objekty, a tudíž zde u pozemků není standardní tržní situace. 7. Nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat (§ 1140 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen o. z.). 8. Nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků (§ 1143 zák. č. 89/2012 Sb., o. z.). 9. Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné držbě (§ 1147 o. z.). 10. Za situace, kdy oba účastníci shodně neměli zájem na zachování podílového spoluvlastnictví, soud podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem zrušil. 11. Účastníci řízení byli ve shodě v tom, že žalobou dotčené nemovité věci nejsou reálně dělitelné. Shoda mezi nimi panovala i v tom, že výlučným vlastníkem všech tří pozemků by se měl stát žalovaný. Ten je totiž výlučným vlastníkem zemědělských objektů, které se na pozemcích nacházejí, a také na pozemcích dlouhodobě zemědělsky hospodaří. 12. Proto soud rozhodl, že všechny tři pozemky se přikazují do jeho výlučného vlastnictví. 13. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu na vypořádání. Mezi účastníky nakonec nebylo sporu, ani pokud šlo o aktuální obvyklou cenu těchto tří pozemků, když žalovaný akceptoval cenu uvedenou ve znaleckém posudku z 28. 7. 2021 jako současnou obvyklou cenu. Při ceně 250 Kč za 1 m2 činila obvyklá cena všech tří pozemků 253.000 Kč (1.012 m2 x 250 Kč). Z této částky je žalovaný povinen žalobkyni na vypořádání vyplatit jednu polovinu, tj. částku 126.500 Kč. Žalovaný prostřednictvím svého zástupce uvedl, že pro účely vypořádacího podílu disponuje finančními prostředky. Lhůtu k zaplacení této částky soud stanovil žalovanému v obvyklé délce. Bral v úvahu, že žalovaný již od počátku řízení navrhoval přikázání všech tří pozemků do jeho výlučného vlastnictví a musel si tak být vědom toho, že při vyhovění jeho požadavku bude muset žalobkyni vypořádací podíl zaplatit. 14. Pokud šlo o náhradu nákladů řízení účastníků, soud vyšel z rozhodovací praxe Ústavního soudu ČR. Ten v nálezu I.ÚS 262/2020 uvedl, že řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je řízením, které může být zahájeno k návrhu kteréhokoli z budoucích účastníků a přes formální označení odpovídající dikci zákona jsou všichni účastníci vzájemně v postavení odpovídající procesní pozici žalobce i žalovaného současně nehledě na to, kdo žalobu podal. Povahově tak nejde o klasické sporné řízení, v němž by jedna z proti sobě stojících stran musela vyhrát a druhá prohrát. Ústavní soud v nálezu vysvětlil veškerá specifika takového řízení (to je vyjádřením práva vlastníka přestat být vlastníkem, soud je při způsobu vypořádání vázán zákonným pořadím jednotlivých možností vypořádání bez ohledu na účastníky navržený způsob vypořádání, žádný ze spoluvlastníků tak nemá osud řízení zcela ve svých rukou), která by měla dostat odraz i v nákladovém výroku soudního rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Nutno brát v úvahu, že samotné řízení má dvě fáze. Jen ve fázi rozhodování o zrušení spoluvlastnictví lze dle Ústavního soudu hovořit o plném úspěchu či neúspěchu v případě zamítnutí žaloby. Procesní úspěch účastníka nelze odvíjet ani od výsledného způsobu vypořádání spoluvlastnictví. Vyvolání řízení je svobodnou volbou žalobce, do jehož majetkové sféry nemusel nikdo zasáhnout, a ani jej k podání žaloby přimět. Svobodnou volbou jiného spoluvlastníka je neuzavřít navrženou mimosoudní dohodu a požadovat určitý způsob vypořádání, neboť i na jeho straně jde o výkon ústavně zaručeného vlastnického práva. Žádná z procesních stran výsledkem řízení po finanční stránce neztrácí – obě od