15 C 31/2023-98 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobou došlou soudu dne 24. 1. 2023 ve znění jejího doplnění se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 98.894,07 Kč s příslušenstvím. V žalobě vylíčila, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] jejíž součástí jsou všeobecné obchodní podmínky a úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, a to z bankovních, nebankovních a ostatních registrů a databází (bylo zjištěno, že žalovaný nemá mimo žalobkyni další dluhy, není proti němu vedeno insolvenční řízení, není veden v živnostenském rejstříku, jeho průkaz totožnosti nebyl evidovaný v databázi neplatných dokladů, trvalé bydliště žalovaného se nenacházelo na adrese obecního či městského úřadu). Schopnost žalovaného splácet úvěr byla vyhodnocena na základě čestného prohlášení o příjmu, v němž žalovaný čestně prohlásil, že jeho příjem ze závislé činnosti činí 25.000 Kč. Žalobkyně dále vycházela z dostupných historických informací o žalovaném zahrnující např. reálná data o průběhu splácení předchozí angažovanosti žalovaného ve skupině [právnická osoba] [anonymizováno] modelem provedla zhodnocení úvěruschopnosti z hlediska demografických dat a behaviorálních dat (statistické zhodnocení chování klienta z periodických výpisů z běžného účtu za období šesti předcházejících měsíců. Žalobkyně provedla vyhodnocení rozhodných výdajů žalovaného a posuzovala nejen výdaje sdělené žalovaným, ale konfrontovala je také s právními instituty z oblasti státní sociální politiky a částkami vycházejícími ze statistických dat. Při ověření celkových výdajů vycházela z částky 12.924 Kč (2.027 Kč náklady na pojištění, výdaje na bydlení 2.087 Kč a 3.860 Kč představující životní minimum, výdaje na závazky jiných poskytovatelů úvěru 0 Kč a výdaje na závazky u žalobkyně 4.950 Kč). Žalobkyně vycházela i ze zjištění, že žalovaný nebyl s plněním povinností dle ostatních smluv v prodlení. Příjem žalovaného byl v konfrontaci s jeho výdaji řádně ověřen s tím, že je dostatečný pro splácení měsíční splátky 2.443 Kč. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 111.000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpat úvěr do 9. 9. 2020 a splatit úvěr s úrokem ve výši 16,6 % ročně v 72 měsíčních splátkách po 2.443 Kč splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce do 20. 8. 2026. Žalovaný své závazky neplnil řádně a včas. Žalobkyně celou úvěrovou pohledávku zesplatnila. Žalobkyně kromě nároku na zaplacení jistiny ve výši 95.944,07 Kč, uplatnila nárok na zaplacení poplatků ve výši 2.950 Kč, úroku a zákonného úroku z prodlení. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo soudu řádně doručit žalovanému do vlastních rukou, a proto byl dle § 173 odst. 2 ve spojení s § 174a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“) zrušen. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednáním se nedostavil, a proto soud jednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v jeho nepřítomnosti. 4. Soud provedl dokazování a učinil následující skutková zjištění: Žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] požádal žalovaný žalobkyni o poskytnutí osobního úvěru ve výši 110.000 Kč a čestně prohlásil, že jeho pravidelný čistý měsíční příjem činí 25.000 Kč. Periodickými výpisy z účtu žalovaného, že pravidelný měsíční příjem žalovaného v pěti měsících před uzavřením smlouvy o úvěru činil cca 19.200 Kč a měl v uvedeném období další jednorázové příjmy ve výši 14.000 Kč a 59.047 Kč. Žalobkyně provedla behaviorální hodnocení úvěrového rizika při úvaze o příjmech (vycházeje z čistého měsíčního příjmu 25.000 Kč, výdajích (3.027 Kč), závazcích (134.697,71 Kč, resp. měsíčních splátkách závazků 4.948,88 Kč), výši splátky 2.443 Kč s tím, že je možné úvěr schválit. Žalovaný byl lustrován v bankovním i nebankovním registru klientských informací s negativním výsledkem. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský bezúčelový úvěr ve výši 110.000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 16,6 % ročně. Žalovaný se zavázal jistinu úvěru s úroky žalobkyni uhradit v 72 měsíčních splátkách splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje 20. 10. 2020 po 2.443 Kč, celkem 174.452,33 Kč. Pro případ prodlení bylo s odkazem na úvěrové podmínky ujednáno právo požadovat okamžité splacení celé nebo části vyčerpané jistiny úvěru a příslušenství (čl. 8 a, 9.1 f úvěrových podmínek). Součástí smlouvy o úvěru je splátkový kalendář, který stanoví splatnost a výši jednotlivých splátek, včetně specifikace, jaká částka splátky připadne na úhradu jistiny a jaká na úrok. Žalovanému byly dne [datum] poskytnuty informace o spotřebitelském úvěru, včetně výše a splatnosti jednotlivých splátek, resp. celkové částky k úhradě. Dle interního účetního dokladu žalobkyně byl žalovanému dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 110.000 Kč převodem na účet. Dopisem ze dne 24. 8. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k okamžitému splacení dluhu z důvodu prodlení. Dopisem ze dne 25. 11. 2022 byl žalovaný vyzván k plnění a byl upozorněn na možnost soudního sporu. 5. Další důkazy, byť byly provedeny, již soud s ohledem na níže uvedené skutkové závěry a právní hodnocení věci pro nadbytečnost nehodnotil. 6. Soud po provedeném dokazování dospěl ke zjištění, že na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] žalovanému převodem na bankovní účet vyplacena částka 110.000 Kč. Žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel. 7. Soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť smlouva o úvěru byla uzavřena dne [datum], tedy za účinnosti této právní úpravy. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V daném případě vzal soud za prokázané, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a uzavřela s ním smlouvu o úvěru, z níž řádně plnila tím, že žalovanému poskytla ve sjednané výši úvěr. Žalovaný porušil podmínky úvěrové smlouvy tím, že nehradil sjednané splátky, a proto žalobkyně úvěr důvodně prohlásila za splatný. Žalovaný se dostal s plněním do prodlení, a proto soud uzavřel, že je nárok žalobkyně na vrácení nesplacené části úvěru a sjednaných poplatků (§ 1721 o. z.) důvodný. 8. Soud tedy shledal na základě provedeného dokazování žalobu jako po právu podanou, když přihlédl i k tomu, že žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní, tvrzení žalobkyně nečinil sporná, nerozporoval existenci závazku ani výši dluhu. Z výše uvedených důvodů soud žalobě zcela vyhověl, včetně požadavku na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému, který ve věci neměl úspěch (§ 142 odst. 1, § 142a o.s.ř.) Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3.956 Kč, nákladů právního zastoupení dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v platném znění za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění se základním a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, návrh ve věci samé, účast při jednání - § 11 odst. 1 advokátního tarifu) po 5.060 Kč dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu, dále 4 x náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu, náhrada za promeškaný čas za 8 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, náhrada cestovních výdajů veřejnou dopravou 474 Kč navýšené o DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad (vyjma cestovních výdajů) dle § 137 o.s.ř., celkem 31.340,40 Kč. 10. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř. 11. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř., tj. v délce tří dnů.