4 C 160/2023-37 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 23 100 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 20. 5. 2022 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“), Smlouvu o úvěru [číslo], jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru. Na základě Smlouvy poskytla [právnická osoba] [role v řízení] úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala [právnická osoba] vrátit částku 23 400 Kč spolu s příslušenstvím do 3. 9. 2022. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Tímto vznikla povinnost zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, jak je uvedeno ve čtvrtém odstavci třetí strany Smlouvy, a zároveň dle téhož odstavce Smlouvy povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek žalované. Dne 8. 12. 2022 byla mezi spol. [anonymizováno] a žalobkyní uzavřena Rámcová smlouva o postoupení pohledávek. Na základě této smlouvy pak došlo k uzavírání jednotlivých dílčích smluv o postupování pohledávek. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena ke dni 6. 2. 2023. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná porušila svou povinnost splatit částku sjednanou ve Smlouvě řádně a včas, vznikla jí povinnost zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, jak je uvedeno ve čtvrtém odstavci třetí strany Smlouvy Smluvní pokuta je požadována od prvního dne prodlení dlužníka, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti půjčky. Nesplacená část smluvní pokuty byla na žalobce převedena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 2. 2023 s účinností ke dni 9. 2. 2023, a to ve výši 3 280 Kč. Po revizním přepočtu smluvní pokuty žalobkyní po žalované požaduje smluvní pokutu ve výši 3 100 Kč, počítané ode dne následujícího po dni splatnosti půjčky, tj. 4. 9. 2022 z dlužné jistiny pohledávky ve výši 20 000 Kč do 6. 2. 2023. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: 5. Ze smlouvy o úvěru pod č. úvěru [číslo] ze dne 20. 5. 2022 a obchodních podmínek soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], jako věřitel poskytla žalované jako klientovi úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala [právnická osoba] vrátit částku 23 400 Kč spolu s příslušenstvím do 3. 9. 2022. Dle ujednání smlouvy se strany dohodly, že v případě porušení povinnosti klienta zaplatit jakoukoli splátku dle smlouvy řádně a včas, je klient povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, a dále poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku 50 Kč); nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. 6. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávek pak vyplývá vynaložení částky 217 Kč na osobní návštěvu dlužníka. 7. Z Rámcové smlouvy, přílohy k ní a oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že původní věřitel oznámil žalované, že postoupil pohledávku za žalovanou shora žalobkyní jako postupníkovi. 8. Z předžalobní výzvy a podacího archu pak soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 9. Soud odkazuje na výše uvedené závěry plynoucí z provedeného dokazování s tím, že ve vztahu ke skutkovému stavu má za podstatné, že předmětná smlouva byla řádně uzavřena a žalovaná své závazky plynoucí ze smlouvy porušila. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil ničeho rozhodného pro posouzení věci, z těchto důkazů při svém rozhodování nevycházel a dále se jimi proto v odůvodnění svého rozhodnutí nezabývá a tyto nehodnotí. 10. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) a zákona č. 89/2012 Sb., Občanského zákoníku (dále o.z.). 11. Ust. § 2395 o. z. uvádí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 2758 odst. 1 o.z. se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. 13. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ). 14. Podle § 3 odst. 1 písm. c/ ZSÚ se pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 15. Ust. § 419 o. z. uvádí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 16. Dle § 84 odst. 1 a 2 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. 17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 18. Dle § 1806 o.z. lze úroky z úroků požadovat, bylo-li to ujednáno. Jedná-li se o pohledávku z protiprávního činu, lze úroky z úroků požadovat ode dne, kdy byla pohledávka uplatněna u soudu. 19. Ust. § 1958 odst. 2 o. z. stanoví, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 20. Ust. § 1970 o.z. poté uvádí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-