4 C 62/2023-32 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by došlo ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Žalobce a žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky pozemku zapsaného Katastrálním úřadem pro [anonymizováno], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek], [katastrální uzemí] [příjmení], jako parc. [číslo] trvalý travní porost. Žalobce i žalovaný vlastní každý id. 1/2 uvedených nemovitostí. Žalobce a žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky pozemků zapsaných Katastrálním úřadem pro [anonymizováno], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek], [katastrální uzemí] [příjmení], jako: parc. [číslo] lesní pozemek, parc. [číslo] lesní pozemek, parc. [číslo] lesní pozemek, parc. [číslo] lesní pozemek, parc. [číslo] lesní pozemek, parc. [číslo] lesní pozemek, parc. [číslo] trvalý travní porost. Žalobce vlastní id. ¾ a žalovaný id. ¼ uvedených pozemků. Žalobce nechce dále setrvávat v podílovém spoluvlastnictví se žalovaným, a to především proto, že žalovaný neprojevuje o uvedené nemovité věci zájem, nepodílí a ani se nikdy nepodílel na jejich údržbě. S ohledem na shora uvedené, jakož i na účelné vypořádání podílového spoluvlastnictví, které odpovídá velikosti podílů spoluvlastníků, navrhuje žalobce, aby došlo k vypořádání podílového spoluvlastnictví tak, že do výlučného vlastnictví žalobce budou přikázány následující nemovité věci: Pozemek zapsaný Katastrálním úřadem pro [anonymizováno], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek], [katastrální uzemí] [příjmení], jako parc. [číslo] trvalý travní porost, a dále pozemky zapsané Katastrálním úřadem pro [anonymizováno], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek], [katastrální uzemí] [příjmení], jako parc. [číslo] lesní pozemek, a parc. [číslo] lesní pozemek A do výlučného vlastnictví žalovaného budou přikázány následující nemovité věci: Pozemky zapsané Katastrálním úřadem pro [anonymizováno], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek], [katastrální uzemí] [příjmení], jako parc. [číslo] lesní pozemek, parc. [číslo] lesní pozemek, parc. [číslo] lesní pozemek, parc. [číslo] lesní pozemek, a parc. [číslo] trvalý travní porost. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného. 3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: 4. Z výpisů z katastru nemovitostí ze dne 29. 6. 2023 pro [list vlastnictví], [list vlastnictví] v k.ú. [obec] u [obec] bylo zjištěno, že žalobce a žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky pozemku zapsaného Katastrálním úřadem pro [anonymizováno], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek], [katastrální uzemí] [příjmení], jako parc. [číslo] trvalý travní porost. Žalobce i žalovaný vlastní každý id. 1/2 uvedených nemovitostí. Žalobce a žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky pozemků zapsaných Katastrálním úřadem pro [anonymizováno], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek], [katastrální uzemí] [příjmení], jako: parc. [číslo] lesní pozemek, parc. [číslo] lesní pozemek, parc. [číslo] lesní pozemek, parc. [číslo] lesní pozemek, parc. [číslo] lesní pozemek, parc. [číslo] lesní pozemek, parc. [číslo] trvalý travní porost. Žalobce vlastní id. ¾ a žalovaný id. ¼ uvedených pozemků. 5. Z listin výpočet náhrady a určení – stanovení obvyklé tržní ceny [příjmení] [příjmení] ze dne 28. 6. 2023 bylo zjištěno, že při žalobcem navrhovaném rozdělení pozemků je rozdíl v ceně pozemků 34 457,50 Kč ve prospěch žalovaného. 6. Z Výzvy ze dne 22. 3. 2023 soud zjistil, že účastníci byli vyzváni ke zpracování kůrovcové kalamity s tím, že při nesplnění této výzvy je možné uložení pokuty až 1 000 000 Kč. 7. Z výzev ze dne 11. 11. 2022 a 13. 3. 2017 soud zjistil, že žalobce se prostřednictvím svého právního zástupce snažil otázku spoluvlastnictví s žalovaným řešit. 8. Podle § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. 9. Podle § 1143 občanského zákoníku nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. 10. Podle § 1144 občanského zákoníku je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. 11. Soud uzavírá, že žalobce skutečně nelze nutit s žalovaným setrvat ve spoluvlastnictví, a to zejména za situace, kdy je nutné řešit péči o lesní pozemky po kůrovcové kalamitě. Žalovaný je zcela pasivní a tíha péče o pozemky je tedy zcela na žalobci. Za této situace má soud za to, že žalobce nemůže být nucen setrvat ve spoluvlastnictví s žalovaným. Soud tedy rozhodl o zrušení spoluvlastnictví. Při vypořádání spoluvlastnictví soud vycházel z návrhu žalobce, neboť žalovaný se ve věci nevyjádřil. Tento návrh vypořádání spoluvlastnictví soud shledal logickým, a to s ohledem na obdobnou výměru pozemků i obdobnou hodnotu. Navíc toto uspořádání v terénu odpovídá i vzniku lépe obhospodařovaných celků pro oba účastníky. S ohledem na částečný rozdíl v hodnotách vypořádání soud vycházel z ocenění provedené [příjmení] [příjmení], kdy rozhodl i o vypořádání tak, že uložil žalobci uhradit vzniklý rozdíl ve výši 34 457,50 Kč ve prospěch žalovaného. Solventnost žalobce vyplývá nejen z vlastnictví pozemků, které jsou předmětem žaloby, ale i ze skutečnosti, že žalobce pobírá starobní důchod a částka představující vypořádání není nikterak vysoká. 12. Ohledně nákladů řízení účastníků soud postupoval podle nálezu Ústavního soudu I.ÚS 262/2020. Z něj plyne, že řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je řízením, které může být zahájeno k návrhu kteréhokoli z budoucích účastníků a přes formální označení odpovídající dikci zákona jsou všichni účastníci vzájemně v postavení odpovídající procesní pozici žalobce i žalovaného současně nehledě na to, kdo žalobu podal. Povahově tak nejde o klasické sporné řízení, v němž by jedna z proti sobě stojících stran musela vyhrát a druhá prohrát. Ústavní soud v nálezu vysvětlil veškerá specifika uvedeného řízení (to je vyjádřením práva vlastníka přestat být vlastníkem, soud při způsobu vypořádání je vázán zákonným pořadím jednotlivých možností vypořádání bez ohledu na účastníky navržený působ vypořádání, žádný ze spoluvlastníků tak nemá osud řízení zcela ve svých rukou). Uvedená specifika by tak měla dostat odraz i v nákladovém výroku soudního rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Nutno brát v úvahu, že samotné řízení má dvě fáze. Jen ve fázi rozhodování o zrušení spoluvlastnictví lze dle Ústavního soudu hovořit o plném úspěchu či neúspěchu v případě zamítnutí žaloby. Procesní úspěch účastníka nelze odvíjet ani od výsledného způsobu vypořádání spoluvlastnictví. Vyvolání řízení je svobodnou volbou žalobce, do jehož majetkové sféry nemusel nikdo zasáhnout, a ani jej k podání žaloby přimět. Svobodnou volbou jiného spoluvlastníka je neuzavřít navrženou mimosoudní dohodu a požadovat určitý způsob vypořádání, neboť i na jeho straně jde o výkon ústavně zaručeného vlastnického práva. Žádná z procesních stran výsledkem řízení po finanční stránce neztrácí – obě odcházejí od soudu s majetkovou hodnotou, se kterou do něj vstoupily (ať už dobrovolně či vynuceně). Nikdo z hlediska objemu majetku nezíská nic navíc, nikdo nic netratí. Majetkovou újmu utrpí každý z účastníků„ pouze“ ve vynaložených nákladech řízení. Proto nelze odvíjet procesní úspěch od toho, jaký způsob vypořádání jednotliví spoluvlastníci navrhovali a ke kterému z nich se soud v konečném rozhodnutí přiklonil. Procesní úspěch ve věci není možné odvíjet ani od toho, co bylo mezi stranami sporné a k čemu bylo vedeno dokazování. Podle Ústavního soudu nelze v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví objektivně hledat vítěze ani poraženého, neboť nelze účastníky řízení vnímat tak, jako by jeden byl v právu a druhý nikoli. Ústavní soud tak označil za ústavně konformní východisko při rozhodování o nákladech řízení, jímž by bylo vypořádáno zrušené spoluvlastnictví, spatřovat u obou stran částečný úspěch ve věci ve sm. § 142 odst. 2,3 občanského soudního řádu. Zásadně je tak namístě rozhodnout, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Jen v odůvodněných případech lze některému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení přiznat (§ 142 odst. 3 o.s.ř.). Zvláštními okolnostmi konkrétního jedinečného případu pak může být např. obstrukční chování spoluvlastníka, nezájem o konstruktivní vyřešení věci nebo šikanózní výkon práva. Další širší okolnosti, k nimž lze přihlédnout, plynou z judikatury Nejvyššího soudu – patří sem i procesní aktivita účastníků v průběhu řízení, jakož i jejich postoje a snaha, popřípadě její absence, o konstruktivní přístup k rychlému a hospodárnému projednání a dohodnutí věci, tedy i ochota či neochota o smírné vyřešení věci v průběhu řízení. Soud v p