6 C 62/2023-61 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Dle žalobních tvrzení uzavřela žalobkyně s žalovaným dne 27. 6. 2019 smlouvu o úvěru č. 9102224712, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr 100 000 Kč. Jelikož žalovaný řádně neplnil závazky vyplývající ze smlouvy, došlo k zesplatnění celého úvěru, což žalobkyně žalovanému oznámil dopisem ze dne 26. 1. 2020 - tím vznikla nová jistina úvěru sestávající z nesplacené jistiny úvěru a veškerých dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, tedy částka 110 290,03 Kč. Žalovaný se zavázal pro případ prodlení s nezaplacením nové jistiny úvěru uhradit žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné nové jistiny až do jejího zaplacení, přičemž souhrn všech smluvních pokut nesmí dosáhnout součinu čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč Okresní soud v Havlíčkově Brodě vydal platební rozkaz ze dne 29. 6. 2020, č. j. 114 C 13/2020-37, v němž žalovanému uložil povinnost zaplatit mimo jiné smluvní pokuty ve výši 998 Kč a 15 771,47 Kč (tato částka představovala smluvní pokutu vzniklou do 18. 6. 2020). Prodlení žalovaného trvalo i po 18. 6. 2020, žalobkyni tak vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty i za následující období. Žalobkyně proto po žalovaném nyní projednávanou žalobou nárokovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 110 290,03 Kč od 19. 6. 2020 do 21. 1. 2021, ve výši 0,1 % denně z částky 107 290,03 Kč od 22. 1. 2021 do 22. 2. 2021, ve výši 0,1 % denně z částky 102 550,03 Kč od 23. 2. 2021 do 10. 3. 2021, ve výši 0,1 % denně z částky 97 550,03 Kč od 11. 3. 2021 do 24. 2. 2023, a to s ohledem na ujednání ve smlouvě a na § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“), v celkové výši 33 230,53 Kč. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani přes předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění: 4. Ze smlouvy o úvěru č. 9102224712 ze dne 27. 6. 2019 plyne, že účastníci řízení uzavřeli smlouvu, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla částku 100 000 Kč. Tento úvěr se žalovaný zavázal uhradit 18 měsíčními splátkami po 11 063 Kč. Zápůjční roční úroková sazba i RPSN činily 167,74 %. Účastníci si sjednali smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku, u níž se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, a to do zesplatnění úvěru. Po zesplatnění úvěru, jež bylo sjednáno jako automatické po 65 dnech prodlení s kteroukoliv splátkou, byla sjednána povinnost zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to do maximální výše poloviny poskytnutého úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 5. Z dopisu ze dne 29. 10. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně upozornila žalovaného, že neobdržela úhradu splátky č. 4 splatné dne 22. 10. 2019, vyzvala ho k její okamžité úhradě a upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru. 6. Z dopisu ze dne 26. 1. 2020 se podává, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění pohledávky. 7. Z platebního rozkazu Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 29. 6. 2020, č. j. 114 C 13/2020-37 (v právní moci ode dne 21. 7. 2020), se podává, že soud žalovanému na základě předmětné smlouvy uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 111 888 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 111 888 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení, smluvní pokutu 15 771,47 Kč, úroky ve výši 102,64 % ročně z částky 88 506,74 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení, nejvýše do částky 239 392 Kč, a náhradu nákladů řízení ve výši 16 574 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to vše do 15 dnů od jeho doručení. 8. Z dopisu ze dne 24. 2. 2023 a poštovního podacího archu z téhož dne plyne, že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k zaplacení smluvní pokuty 33 230,53 Kč. 9. Ze společného prohlášení žalovaného a [jméno] [příjmení] plyne, že tito souhlasili s vyplacením úvěru na účet č. [bankovní účet], souhlasili, aby z tohoto účtu byly žalovaným hrazeny splátky úvěru, a souhlasili se zpracováním svých osobních údajů žalobkyní. Z informací o účtu plyne, že tento účet je veden na [jméno] [příjmení]. 10. Z výpisu z živnostenského rejstříku se podává, že žalovaný je v živnostenském rejstříku zapsán s předmětem podnikání„ Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“, pro obory činnosti„ Přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti“, a to od 1. 8. 2014 na dobu neurčitou. 11. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne 25. 6. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný zde měl uvedenou dlužnou částku po splatnosti 6 536 Kč. Z výpisu z Nebankovního registru klientských informací se podává, že žalovaný dosáhl skóre 323, tedy byl v kategorii II (vyšší body do interní Score Card, menší riziko, lepší segment klientů). 12. V hodnocení klienta ze dne 27. 6. 2019 podepsaném zprostředkovatelem úvěru a žalovaným jsou uvedeny čisté měsíční příjmy žalovaného jako OSVČ 31 300 Kč; jako výdaje jsou uvedeny částky: 3 410 Kč jako životní minimum, 2 000 Kč za jedno dítě v domácnosti, 1 400 Kč na bydlení, celkem 6 810 Kč, volné zdroje tak mají činit 23 490 Kč. Jako formu bydlení žalovaný uvedl„ vlastní“. 13. Z kopií občanského průkazu a daňového přiznání je zřejmé, že žalobkyně měla k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného a dále jeho daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2018. V něm jsou uvedeny příjmy žalovaného podle § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve výši 941 427 Kč, výdaje 564 856 Kč, rozdíl (a současně základ daně) 376 571 Kč; žalovaný vyčíslil svoji daňovou povinnost k doplacení ve výši 16 456 Kč. 14. Na základě provedeného dokazování soud přijal následující závěr o skutkovém stavu: Účastníci řízení dne 27. 6. 2019 uzavřeli smlouvu o úvěru č. 9102224712, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla částku 100 000 Kč, vyplatila ji na účet [jméno] [příjmení] (s jejím souhlasem). Tento úvěr se žalovaný zavázal uhradit 18 měsíčními splátkami po 11 063 Kč. Zápůjční roční úroková sazba i RPSN činily 167,74 %. Účastníci si sjednali smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku, u níž se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, a to do zesplatnění úvěru. Po zesplatnění úvěru, jež bylo sjednáno jako automatické po 65 dnech prodlení s kteroukoliv splátkou, byla sjednána povinnost zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to do maximální výše poloviny poskytnutého úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy měla k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného, výpis z živnostenského rejstříku, jeho daňové přiznání o rozdílu mezi příjmy a výdaji (základu daně) za rok 2018 ve výši 376 571 Kč, informace z registru SOLUS, kde byla uvedena dlužná částka po splatnosti 6 536 Kč, a z Nebankovního registru klientských informací, podle něhož u žalovaného mělo být menší riziko nesplácení. Dále žalobkyně měla k dispozici formulář od žalovaného s jím uvedenými měsíčními čistými příjmy 31 300 Kč; jako výdaje jsou uvedeny částky: 3 410 Kč jako životní minimum, 2 000 Kč za jedno dítě v domácnosti, 1 400 Kč na bydlení, celkem 6 810 Kč, volné zdroje tak mají činit 23 490 Kč. Jako formu bydlení žalovaný uvedl„ vlastní“. 15. Platebním rozkazem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 29. 6. 2020, č. j. 114 C 13/2020-37, zdejší soud pravomocně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni jako plnění z předmětné smlouvy částku 111 888 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 111 888 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení, smluvní pokutu 15 771,47 Kč, úroky ve výši 102,64 % ročně z částky 88 506,74 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení, nejvýše do částky 239 392 Kč, a náhradu nákladů řízení ve výši 16 574 Kč. Dle databáze ARAD dostupné na internetových stránkách České národní banky obvyklá výše úroků u úvěrů poskytovaných bankami domácnostem na spotřebu (UK 2) v červnu 2019 činila 8,37 % ročně. 16. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaný, na rozdíl od žalobkyně, vystupoval v pozici spotřebitele (z žádné okolnosti uvedené ve spise se nepodává, že by úvěr byl poskytnut žalovanému v souvislosti s jeho podnikatelskou činností; naopak úvěr byl vyplacen na bankovní účet jiné osoby, patrně jeho přítelkyně), srov. § 419 o. z., podle něhož je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“). 17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, do