3 C 185/2023-53 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 60 262,88 Kč s příslušenstvím, která se skládá z jistiny 59 294,81 Kč a smluvní pokuty ve výši 968,07 Kč, a dále se domáhala přiznání nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 263 Kč. V žalobě tvrdila, že dne 28. 3. 2014 uzavřel žalovaný se [právnická osoba], a.s., smlouvu o revolvingovém úvěru č. 42251877821100, přičemž ke dni účinnosti přeshraniční fúze, tj. ke dni 31. 5. 2015, přešly veškerý majetek, práva a povinnosti zanikající [právnická osoba], a.s., na nástupnickou [právnická osoba] [anonymizována tři slova], která v České republice podniká prostřednictvím svého odštěpného závodu [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“). Žalovaný podepsal žádost o revolvingový úvěr, která obsahovala základní parametry požadovaného úvěru a úvěrující následně vydal žalovanému platební kartu s možností čerpání finančních prostředků až do výše 100 000 Kč. Tímto okamžikem byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, když úvěrující o akceptaci žádosti a poskytnutí úvěrového rámce žalovaného dodatečně písemně vyrozuměl. Na základě uzavřené Smlouvy byla žalovanému poskytnuta platební karta s úvěrovým rámcem ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr včetně sjednaného pojištění splácet bankovním převodem formou pravidelných měsíčních splátek se splatností 1. splátky ke dni 17. 12. 2014 a každé další splátky vždy do stejně číselně označeného dne následujícího měsíce, přičemž doporučená měsíční splátka byla stanovena ve výši 3 500 Kč. Žalovaný celkem vyčerpal finanční prostředky ve výši 652 301,69 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 %. Úvěrující s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný porušil svoji povinnost hradit řádně a včas měsíční splátky úvěru, když uhradil celkem částku 679 576 Kč. Úvěrující využil svého smluvního oprávnění a úvěr prohlásil ke dni 31. 12. 2022 za splatný. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 11. 1. 2023 byla s účinností ke dni 17. 1. 2023 postoupena pohledávka za žalovaným na žalobkyni, a to včetně smluvní pokuty ve výši 968,07 Kč dle čl. X odst. X. 3 Všeobecných obchodních podmínek úvěrujícího. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Na základě provedených důkazů soud zjistil: -) z vyplněného osobního dotazníku, výpisu z účtu žalovaného, potvrzení jeho zaměstnavatele, třech výplatních pásek a potvrzení o výši příjmu, že úvěrující dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného, -) ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, že dne 1. 4. 2014 byla mezi [právnická osoba], a.s., jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, podle níž úvěrující poskytl žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 100 000 Kč a dohodnutou roční úrokovou sazbou ve výši 22,68 %, který se žalovaný zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami v minimální výši 5 % z dlužné částky, nejméně však ve výši 500 Kč splatnými 10. den v měsíci a hradit měsíčně pojištění ve výši 6, 99 % z měsíční splátky úvěru, -) z přihlášky k pojištění, že žalovaný se přihlásil k pojištění sjednanému k revolvingovému úvěru, -) z odstoupení od úvěrové smlouvy, že BNP dopisem ze dne 28. 11. 2022 adresovaným žalovanému odstoupila od revolvingového spotřebitelského úvěru z důvodu prodlení se splácením úvěru, a že dlužná částka činila 68 669 Kč, která se skládala z dlužných měsíčních splátek úvěru 18 974 Kč, úvěrové jistiny splatné ke dni účinnosti odstoupení od smlouvy 48 727 Kč a smluvní pokuty 969 Kč, -) ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 11. 1. 2023 mezi BNP jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, z výňatku ze seznamu postupovaných pohledávek tvořících přílohu č. 1 této smlouvy a z oznámení postupitele, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným ve výši 68 668,09 Kč a že žalovaný dosud uhradil na předmětný úvěr částku 679 576 Kč, -) z předžalobní výzvy ze dne 11. 5. 2023, že žalovaný byl ještě před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky. 4. Na základě takto provedených důkazů soud zjistil, že poté, co na základě sdělených a žalovaným doložených údajů právní předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr uzavřela jako úvěrující se žalovaným jako úvěrovaným dne 1. 4. 2014 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, podle níž úvěrující poskytl žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 100 000 Kč a dohodnutou roční úrokovou sazbou ve výši 22,68 %, který se žalovaný zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami v minimální výši 5 % z dlužné částky, nejméně však ve výši 500 Kč splatnými 10. den v měsíci a hradit měsíčně pojištění ve výši 6, 99 % z měsíční splátky úvěru, který však žalovaný dosud řádně a včas nevrátil. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 7. Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu věci a podle citovaného ustanovení o. z. soud podané žalobě částečně vyhověl co do nároku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí, když přiznaná částka přestavuje dosud neuhrazenou jistiny ve výši 59 294, 81 Kč, dlužný smluvní úrok ve výši 7 810,91 Kč a dlužné měsíční poplatky za sjednané pojištění ve výši 594,30 Kč. Svoji věcnou aktivní legitimaci žalobkyně prokázala listinami, na jejichž základě na ni byla pohledávka postoupena. Soud zároveň přihlédl i k tomu, že žalovaný tvrzené skutečnosti a uplatněné nároky nijak nesporoval, v průběhu řízení zůstal pasivní a ani jinak se žalobě nebránil. Jelikož žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, soud žalobkyni zároveň přiznal i nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 a § 19 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 8. Pokud se týká smluvní pokuty, podle nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 3512/11 (pramen ASPI) v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající právo na smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tj. listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis. Vlastní smlouva o úvěru ujednání o smluvní pokutě neobsahuje, obsahuje pouze odkaz na všeobecné obchodní podmínky, které sice ustanovení o smluvní pokutě obsahují, ale nejsou opatřeny podpisem žalovaného. 9. Pokud se týká nárokovaných účelně vynaložených nákladů, povinnost k jejich zaplacení nebyla mezi účastníky sjednána, resp. povinnost k úhradě případných dalších nákladů je zmíněna toliko ve všeobecných obchodních podmínkách. Podle § 6 odst. 1 o. z. platí, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Ve výše uvedeném nálezu Ústavní soud ve vztahu k tzv. všeobecným obchodním podmínkám zaujal jednoznačné stanovisko, že v praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Připustil sice, že i ve spotřebitelských smlouvách lze uplatnit všeobecné obchodní podmínky, avšak s formálními a obsahovými omezeními. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich (v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě) dodavatel skryl ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. K takovým ujednáním jistě patří i další náklady, třeba právě náklady na mimosoudní vymáhání pohledávky, které ukládají spotřebiteli další dodatečné platební povinnosti navyšující předmět plnění. Takové právní jednání není poctivé a nelze mu přiznat právní ochranu. Soud proto žalobu v té části, která je uvedena ve výroku II. tohoto rozhodnutí jako nedůvodnou zamítl. 10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Oba účastníci měli ve věci částečný úspěch, žalobkyně ve výši 98 % a žalovaný ve výši 2 %; čistý úspěch žalobkyně tak činí rozdíl, tj. 96 % Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 2 411 Kč a náklady zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. odměna za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby, doplnění žaloby) po 3 540 Kč (§ 7, § 11 odst. 1 písm. a/, d/) a paušální náhrada hotových výdajů 4 x 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4). Advokátu byla dále přiznána podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. 21 % DP