6 C 75/2024-45 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 22 548,71 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že mezi jejím právním předchůdcem, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále též „právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou byla dne 31. 10. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. 9103181325. Na základě smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované 15 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit celkovou částku spočívající v jistině, úrocích a poplatcích, a to ve 42 měsíčních splátkách po 1 007 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, proto právní předchůdce žalobkyně úvěr dopisem ze dne 28. 3. 2023 zesplatnil. Žalovaná za celou dobu zaplatila na dluh pouze částku 1 007 Kč. Žalobkyně se tedy žalobou domáhala zaplacení částky 22 548,71 Kč (jako součtu dlužné jistiny 17 191,68 Kč, dlužného poplatku za pojištění ve výši 372 Kč a dlužné smluvní pokuty ve výši 4 985,03 Kč, která představovala 0,1 % denně z jistiny 17 191,68 Kč od 29. 3. 2023 do 14. 12. 2023), úroku 30 % ročně z části dlužné jistiny ve výši 14 894,18 Kč od 29. 3. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny 17 191,68 Kč od 8. 4. 2023 do zaplacení. Žalovaná již dále nezaplatila ničeho ani přes výzvu.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Z žalobkyní předložených listin učinil soud následující skutková zjištění:4. Ve smlouvě o úvěru č. 9103181325 ze dne 1. 11. 2022, která však neobsahuje podpis žalované, je uvedeno, že právní předchůdce žalobkyně se zavazuje poskytnout žalované 15 000 Kč a žalovaná se zavazuje tuto částku splatit právnímu předchůdci žalobkyně ve 42 měsíčních splátkách po 1 007 Kč (tyto splátky zahrnují splátky jistiny, úroku za poskytnutí úvěru a měsíční úhrady za pojištění). Smlouva obsahuje i ujednání o smluvní pokutě. Zápůjční úroková sazba činí 62,17 % p. a., RPSN činí 83,34 %.5. Z dokladu o vyplacení úvěru se podává, že na účet žalované byla dne 1. 11. 2022 zaslána částka 15 000 Kč.6. Dle společného prohlášení právního předchůdce žalobkyně a žalobkyně ze dne 31. 10. 2023 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni.7. Dopisem ze dne 14. 11. 2023, který byl dle poštovního podacího lístku odeslán stejného dne, právní předchůdce žalobkyně vyrozuměl žalovanou o postoupení pohledávky na žalobkyni. Současně ji vyzval k zaplacení dlužné částky do 10 dní od obdržení dopisu.8. V dopise ze dne 30. 1. 2024, který byl dle poštovního podacího lístku odeslán téhož dne, je obsažena předžalobní výzva.9. Další žalobkyní předložené listiny nebyly pro posouzení věci významné.10. Z žalobkyní předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná měli dne 1. 11. 2022 uzavřít (žalobkyní předložená smlouva neobsahuje podpis žalované) smlouvu o úvěru č. 9103181325, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně zaplatil žalované 15 000 Kč. Žalovaná se měla zavázat tuto částku splatit právnímu předchůdci žalobkyně ve 42 měsíčních splátkách po 1 007 Kč (tyto splátky zahrnují splátky jistiny, úroku za poskytnutí úvěru a měsíční úhrady za pojištění). Smlouva obsahuje i ujednání o smluvní pokutě. Zápůjční úroková sazba činí 62,17 % p. a., RPSN činí 83,34 %. Předmětná pohledávka byla postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni, o čemž právní předchůdce žalobkyně vyrozuměl žalovanou dopisem odeslaným dne 14. 11. 2023; současně byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky do 10 dní od obdržení dopisu. Žalovaná za celou dobu od tvrzeného uzavření smlouvy vrátila toliko částku 1 007 Kč, dále již nezaplatila ničeho ani přes předžalobní výzvu ze dne 30. 1. 2024.11. Na základě zjištěného skutkového stavu učinil soud následující právní závěry:12. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). S ohledem na níže přijatý závěr o absolutní neplatnosti smlouvy a o vzniku bezdůvodného obohacení bylo nadbytečné zabývat se otázkou, zda k uzavření smlouvy skutečně došlo, soud proto pro zjednodušení vycházel ze závěru, že smlouva uzavřena byla (i kdyby však k uzavření smlouvy nedošlo, výrok rozsudku by byl stejný).13. Předmětná pohledávka byla z právního předchůdce žalobkyně postoupena na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., o čemž právní předchůdce žalobkyně jakožto postupitel žalovanou řádně vyrozuměl dle § 1882 odst. 1 o. z.14. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.15. Dobrými mravy v občanskoprávních vztazích se v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96, a ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96, či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti). Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že pokud dohodnutá výše úroků podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatné ve smyslu ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., („starého“) občanského zákoníku.16. Shora odkazované závěry jsou plně použitelné i za nové právní úpravy obsažené v („novém“) o. z. Přestože v § 588 o. z. je pro závěr o absolutní neplatnosti právního jednání zakotven požadavek zjevného rozporu s dobrými mravy, adverbium „zjevně“, užité v § 588 o. z., vyjadřuje důraz na zřejmost, jednoznačnost či nepochybnost závěru, že k rozporu s dobrými mravy posuzovaným jednáním došlo. Je-li tomu tak, nastupuje důsledek v podobě absolutní neplatnosti. V opačném případě nelze o neplatnosti z důvodu porušení dobrých mravů vůbec uvažovat. Jinak řečeno, dobré mravy buď porušeny jsou, nebo nejsou. Porušení korektivu dobrých mravů tak má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Právní jednání se tedy buď příčí dobrým mravům a je absolutně neplatné, nebo dobré mravy porušeny nejsou a právní jednání z tohoto důvodu neplatné není (viz rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, sen. zn. 31 ICdo 36/2020, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019).17. Dle databáze ARAD dostupné na internetových stránkách České národní banky obvyklá výše úroků u úvěrů poskytovaných bankami domácnostem na spotřebu v listopadu 2022 činila 9,63 % ročně. Ve smlouvě je uvedena zápůjční úroková sazba 62,17 % ročně, nicméně soud vycházel z výše RPSN 83,34 %. RPSN je přitom důležitým ukazatelem, jenž zahrnuje jak úrokovou míru, tak i poplatky spojené s úvěrem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 20 Cdo 2841/2018). Fakticky sjednaná úroková sazba 83,34 % ročně tedy v dané věci dosahuje více než osminásobku obvyklé úrokové míry. I ve spojení se sjednanou značnou smluvní pokutou (v maximální zákonem připuštěné výši, srov. § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) soud uzavřel, že ujednání o příslušenství pohledávky, jakož i o veškerých sankcích spojených s prodlením žalované, ve svém souhrnu natolik nepřiměřeně zatěžují žalovanou (nadto spotřebitele), že tato ujednání jsou ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a tudíž absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. Jednotlivá ujednání soud posuzuje ve vzájemném kontextu, kdy žalovaná se zavázala k placení zjevně nepřiměřeného úroku i smluvní pokuty. Proto soud za absolutně neplatnou považuje celou smlouvu o úvěru, nikoliv pouze ujednání o úroku. V opačném případě by poskytovatelům úvěrů nic nebránilo co nejvíce „nadsazovat“ smluvní úrok a zakotvit do smlouvy i maximální zákonem stanovenou smluvní pokutu a „riskovali“ by toliko snížení či „vypuštění“ úroku soudem za ponechání sjednané výše ostatních smluvních plnění - v takovém případě by ovšem nic nemotivovalo poskytovatele úvěrů nabízet svým klientům takové (přiměřené) smluvní podmínky a ujednání, jež nečiní smlouvu či její část absolutně neplatnou.18. Dále lze poukázat na § 576 o. z., podle něhož týká-li se důvod neplatnosti jen takové č