7 C 2/2024-35 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 14 170 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce. Vylíčila, že žalovaný dne 27. 7. 2009 uzavřel s její právní předchůdkyní společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, , na základě níž poskytla společnost , právnická osoba, žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 34 720 Kč (peněžní prostředky 20 000 Kč, souhrnný poplatek 14 720 Kč), a to v hotovosti v 55 pravidelných týdenních splátkách. Žalovaný však nehradil řádně a včas. Žalovaný celkem zaplatil 20 550 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 uzavřené mezi původním věřitelem a společností , Anonymizováno, došlo s účinností ke dni 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2015. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 uzavřené mezi společností , Anonymizováno, . a žalobkyní došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. O změně věřitele byl žalovaný informován přípisem ze dne 17. 9. 2018. Žalovaný od postoupení pohledávky neuhradil ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť oba účastníci s tímto postupem projevili souhlas, resp. žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, přičemž byl upozorněn, že v takovém případě bude mít soud za to, že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Z listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění:- ze smlouvy o půjčce č. , tel. číslo, ze dne 27. 7. 2009 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal půjčku společně s poplatkem ve výši 14 720 Kč (celkem 34 720 Kč) vrátit v hotovosti v 55 týdenních splátkách po 640 Kč, počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy, přičemž žalovaný podpisem této smlouvy potvrdil převzetí této částky v hotovosti; na smlouvu navazují z druhé strany smlouvy smluvní podmínky, které nejsou ani jednou ze smluvních stran podepsány;- z dopisu ze dne 25. 6. 2015 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, oznámila žalovanému, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 se společnost , Anonymizováno, . stala věřitelem pohledávky ze smlouvy o půjčce č. , tel. číslo, včetně příslušenství;- z dopisu ze dne 17. 9. 2018 soud zjistil, že společnost , Anonymizováno, oznámila žalovanému, že se na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24. 8. 2018 stala žalobkyně věřitelem z pohledávky vzniklé ze smlouvy o předmětné půjčce;- z předžalobní výzvy ze dne 11. 9. 2023 soud zjistil, že byl žalovaný žalobkyní vyzván k plnění před podáním žaloby.6. Na základě výše uvedeného soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: V posuzovaném případě soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo dne 27. 7. 2009 k uzavření smlouvy o půjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal sjednaným způsobem (v týdenních splátkách) vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 14 720 Kč.7. Po právní stránce soud věc s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník posoudil dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) a dle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., (dále jen „ZSÚ“).8. Dle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.9. Podle § 52 obč. zák. jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.10. Dle § 55 odst. 1 a 3 obč. zák. se nemohou smluvní ujednání spotřebitelských smluv odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.11. Dle § 56 odst. 1 obč. zák. stanoví, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle tohoto ustanovení jsou poté neplatná (§ 55 odst. 2 obč. zák.).12. Dle § 4 ZSÚ smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí být uzavřena písemně. Jedno vyhotovení smlouvy musí obdržet spotřebitel. Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí obsahovat také a) stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona, b) stanovení podmínek, za kterých může být roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr upravena a které nesmí být závislé pouze na vůli věřitele, c) stanovení maximální výše spotřebitelského úvěru, stanovení výše jednotlivých splátek, jejich počtu a přesného časového rozvržení, d) stanovení jednotlivých plateb, včetně těch, které jsou uvedeny v § 2 písm. a) bodech 1 až 5, budou-li placeny spolu se spotřebitelským úvěrem; pokud jednotlivé platby nelze přesně stanovit, musí být uveden způsob jejich výpočtu, e) závazek věřitele informovat spotřebitele v průběhu plnění smlouvy o všech změnách roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr, f) u smluv, ve kterých se sjednává koupě najaté věci, výši spotřebitelského úvěru, g) ustanovení o právu na splacení spotřebitelského úvěru před stanovenou lhůtou (§ 11), h) podmínky, za kterých lze předčasně ukončit smluvní vztah, i) způsob placení.13. Informace ve smlouvě je třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem. V případě, kdy smlouva neobsahuje potřebné informace o poskytnutém úvěru, nastávají důsledky upravené v § 6 ZSÚ. Sankcí za náležité nesplnění dané informační povinnosti je to, že se spotřebitelský úvěr od počátku považuje za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy uveřejněné Českou národní bankou a ujednání o jiných platbách za spotřebitelský úvěr jsou neplatná.14. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že předchůdce platně postoupil pohledávku z předmětné smlouvy za žalovaným na společnost , Anonymizováno, , která ji následně platně postoupila na žalobkyni, která je tak ve věci aktivně legitimována. Žaloba je však nedůvodná, neboť žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 20 000 Kč, žalovaný však již uhradil 20 550 Kč. Předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným dne 27. 7. 2009 smlouvu o půjčce, jíž se předchůdce zavázal poskytnout žalovanému 20 000 Kč a žalovaný se je zavázal předchůdci vrátit spolu s dohodnutým poplatkem, přičemž dohodnutá částka byla žalovanému poskytnuta téhož dne. Smlouva označuje za svou nedílnou součást smluvní podmínky s tím, že jsou uvedeny na zadní straně smlouvy, smluvní podmínky však nejsou opatřeny podpisem žalovaného. Ačkoliv žalovaný musel vědět, že má uhradit poplatek ve výši 14 720 Kč, ze smlouvy samotné nelze dovodit, jakým způsobem právní předchůdce žalobce, stanovil výši souhrnného poplatku. Tato smlouva je tedy v rozporu s § 6 ZSÚ, neboť neobsahuje informace stanovené § 4 ZSÚ. Jednou z těchto stěžejních povinných informací je totiž stanovení údaje o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr a informace a podmínky za kterých lze předčasně ukončit smluvní vztah. Tuto skutečnost přitom nemůže zhojit tvrzení žalobkyně o tom, že takové údaje jsou obsahem smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy, když smluvní podmínky slouží pouze k tomu, aby se nemusela přepisovat ujednání technického či vysvětlující charakteru, nikoliv však, aby obsahovaly stěžejní informace. Na základě výše uvedeného tedy soud dospěl k závěru, že je předmětná smlouva o půjčce v části ujednání o výši poplatku neplatná, a proto žalobu zamítl v celém rozsahu, když žalovaný uhradil více, než kolik činila poskytnutá jistina.15. Žalovaný byl ve věci úspěšný, a proto by mu náleželo právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Žádné náklady mu ale nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.