17 C 59/2021-776 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Podanou žalobou domáhají se žalobkyně rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že jejich rodiče, , jméno FO, a , jméno FO, , byli ke dni 30. 8. 1995 spoluvlastníky pozemků parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, . Žalobkyně tvrdí, že jejich rodiče nabyli vlastnické právo k uvedeným pozemkům vydržením, neboť tyto pozemky byly od roku 1940 až do roku 2014 fakticky užívány jejich rodinou jako součást zahrady přilehlé k domu č.p. , Anonymizováno, . Tato nemovitost byla původně ve vlastnictví jejich babičky , jméno FO, , která ji v roce 1940 převedla postupní smlouvou na svou dceru a budoucího zetě – rodiče žalobkyň. Od té doby byla zahrada, jejíž součástí byly i nyní sporné pozemky, užívána v přesvědčení, že tvoří součást pozemku parc. č. , hodnota, , který byl oplocen a vymezen v terénu.Žalobkyně uvádějí, že hranice mezi pozemky parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, byla po desetiletí vymezena oplocením, které bylo respektováno oběma stranami. Toto oplocení bylo podle tvrzení žalobkyň postaveno již v době, kdy nemovitosti sousedící s domem č.p. , Anonymizováno, vlastnila rodina , jméno FO, , a bylo udržováno až do roku 2014, kdy jej žalovaný 1) odstranil. V roce 2016 byl vyhotoven geometrický plán, který nově vymezil pozemky parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, , jež byly následně zapsány ve prospěch žalovaného 1) a později převedeny na žalovanou 2). Žalobkyně tvrdí, že jejich rodiče užívali sporné pozemky v dobré víře, že jsou jejich vlastníky, a to nepřetržitě od roku 1940. V roce 1983 došlo ke změně právní úpravy, která umožnila nabytí vlastnického práva vydržením, a žalobkyně tvrdí, že podmínky pro vydržení byly v jejich případě splněny nejpozději k 1. 4. 1984. Uvádějí, že jejich rodiče pozemky užívali jako vlastní, prováděli na nich úpravy, sázeli stromy, udržovali oplocení a hospodařili s nimi. V žalobě i následném stanovisku žalobkyně dále uvádějí, že v roce 2014 došlo v rámci digitalizace katastrální mapy k chybnému zakreslení hranic, kdy byl dům č.p. , Anonymizováno, (ve vlastnictví žalovaného 1)) zakreslen tak, že zasahoval do pozemku parc. č. , hodnota, . Tím došlo k posunu hranice mezi pozemky a k následnému rozdělení části zahrady na nové parcely č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Žalobkyně se od té doby snažily o opravu údajů v katastru, avšak bez úspěchu, a proto podaly tuto žalobu.Žalobkyně rovněž poukazují na předchozí soudní řízení vedené pod sp. zn. 11 C , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , v němž se první žalobkyně , Jméno žalobkyně A, domáhala určení vlastnictví ke stejným pozemkům. V tomto řízení bylo pravomocně rozhodnuto, že žalobkyně nemohla pozemky vydržet, neboť po roce 1996 ztratila dobrou víru. Odvolací soud však připustil, že vydržení mohlo nastat již v době, kdy pozemky užívali rodiče žalobkyň, tedy před rokem 1995. Na základě tohoto závěru se žalobkyně rozhodly podat novou žalobu, kterou se domáhají určení vlastnického práva ve prospěch svých rodičů k datu úmrtí otce, tj. k 30. 8. 1995. Žalobkyně tvrdí, že bez tohoto určení není možné provést opravu v katastru nemovitostí ani projednat dědictví po rodičích. Dále uvádějí, že převod vlastnického práva na žalovanou 2) byl neplatný, neboť žalovaný 1) nebyl oprávněn s pozemky nakládat. Vzhledem k tomu, že stav evidovaný v katastru neodpovídá stavu faktickému a právnímu, mají žalobkyně za to, že je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení.2. Žalovaní s žalobou nesouhlasí. Uvádějí, že předmětné řízení navazuje na předchozí spor vedený mezi žalobkyní a) a žalovaným 1) pod sp. zn. 11 C , Anonymizováno, /2015, který byl pravomocně ukončen odmítnutím dovolání. V tomto řízení bylo rozhodnuto, že žalobkyně a) nemohla pozemky vydržet, neboť nejpozději v roce 1996 ztratila dobrou víru, když si nechala vyhotovit geometrický plán, z něhož bylo zřejmé, že faktický stav neodpovídá stavu evidovanému v katastru. Žalovaní tvrdí, že žalobkyně nyní podaly fakticky totožnou žalobu, pouze s tím rozdílem, že se domáhají určení vlastnictví ve prospěch svých rodičů k datu 30. 8. 1995. Podle žalovaných však ani rodiče žalobkyň nemohli být v dobré víře, neboť byli opakovaně účastni jednání s MNV , adresa, , kde se řešily spory o hranice pozemků, a byli si vědomi skutečného rozsahu svého vlastnictví. Žalovaní předložili řadu listin, včetně geometrických plánů a kupních smluv z let 1975 a 1981, z nichž vyplývá, že rodiče žalobkyň byli seznámeni s přesným vymezením hranic a že pozemky parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, byly ve vlastnictví rodiny žalovaného 1). Dále žalovaní uvádějí, že pozemky parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, vznikly až v roce 2016 na základě geometrického plánu vyhotoveného na podnět žalobkyně a), a to bez souhlasu žalovaného. V době, ke které se žalobkyně domáhají určení vlastnictví, tyto parcely v katastru neexistovaly. Žalovaní zpochybňují i samotné tvrzení o vydržení, neboť podle nich nebyla naplněna podmínka dobré víry ani nepřetržité držby. Oplocení, které mělo vymezovat hranici, bylo podle žalovaných vybudováno až koncem 70. let 20. století z důvodu chovu hospodářských zvířat a nikdy nevymezovalo vlastnickou hranici. Žalovaní rovněž namítají, že žaloba neobsahuje dostatečné tvrzení o pasivní legitimaci žalovaného 1) který v době podání žaloby již nebyl vlastníkem sporných pozemků. Tyto pozemky byly v roce 2020 převedeny na žalovanou 2), která je nabyla v dobré víře, uhradila kupní cenu a zřídila žalovanému 1) věcné břemeno dožití. Žalovaná 2) nebyla účastna předchozího sporu a nebyla si vědoma žádných právních vad převodu. Žalovaní dále poukazují na znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , podle něhož hranice mezi pozemky parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, byla stabilní a neměnná od doby stabilního katastru. Zpochybňují rovněž tvrzení žalobkyň o historickém užívání pozemků, neboť podle nich nebyly pozemky oploceny a užívány jako součást zahrady před rokem 1980. Tvrdí, že do té doby byly pozemky volně přístupné a nebyly předmětem žádného sporu. Žalovaní taktéž argumentují pravidlem takzvané pravé ruky při zbudování plotu. V neposlední řadě žalovaný 1) poukazuje na to, že umožnil užívání dříve sporné části pozemku předchůdcům žalobkyně a poté žalobkyni a) s tím, že na oplátku až do roku 2014 užíval žalovaný 1) část parcely předchůdců žalobkyně podobné výměře (tj. pozemek pod cestou). Žalovaný 1) dále odkazuje na dohodu o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů , jméno FO, a rozsudek o zrušení podílového spoluvlastnictví. Uvádí, že oba tyto dokumenty obsahují konkrétní výměry pozemků, kterých si byl žalovaný 1) vědom. Závěrem žalovaní uvádějí, že žalobkyně neunesly důkazní břemeno ohledně existence dobré víry a nepřetržité držby, a navrhují, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl a přiznal žalovaným náhradu nákladů řízení.3. V průběhu řízení žalobkyně , Anonymizováno, změnu žaloby, kterou soud usnesením ze dne 25. 4. 2022, č. j. 17 , právnická osoba, /, Anonymizováno, -129 připustil. Původní žaloba směřovala k určení vlastnického práva k pozemkům parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Vzhledem ke sloučení těchto parcel v katastru požádaly žalobkyně o vyhotovení nového geometrického plánu, který vymezil nové pozemky parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, , odpovídající původnímu rozsahu sporu. Žalobkyně následně navrhly změnu žalobního petitu tak, aby odpovídal aktuálnímu stavu evidence. Soud změnu připustil, neboť dosavadní výsledky řízení zůstaly využitelné.4. Žalobkyně dále namítaly, že pozemky byly historicky součástí parcely č. , hodnota, , která byla ve vlastnictví jejich rodiny již od roku 1861. Rodina žalobkyň užívala pozemek parc. č. , hodnota, jako oplocenou zahradu, osázenou ovocnými stromy a keři, včetně třešní a ořešáku, jejichž stáří bylo doloženo znaleckým posudkem , jméno FO, . Oplocení mezi pozemky parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, bylo v terénu zřetelně vymezeno, udržováno a ukončeno mezníky. Žalobkyně tvrdí, že nikdy nedošlo k rozporu ohledně hranice mezi sousedy až do digitalizace katastru v roce 2014. V roce 2014 došlo k digitalizaci katastrální mapy, při níž byla hranice mezi pozemky posunuta a část zahrady byla nově zakreslena jako součást parc. č. , hodnota, . Žalobkyně tvrdí, že k této chybě došlo v důsledku historického překreslování map bez skutečného zaměření v terénu, přičemž chyba sahá až do reambulace z let 1838–1875. , právnická osoba, uznal možnost chyby, ale odmítl ji opravit bez souhlasu vlastníka sousedního pozemku. Žalobkyně se domnívají, že jejich rodiče vydrželi vlastnické právo k pozemkům nejpozději k 1. 4. 1984, případně již k 1. 1. 1951 podle tehdejší právní úpravy. Vydržení je podle nich doloženo dlouhodobým užíváním, oplocením, výsadbou stromů, svědeckými výpověďmi a historickými mapami z let 1932–1995, které potvrzují, že sporné pozemky byly součástí parc.