6 C 60/2025-58 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 537 951,34 Kč s příslušenstvím jako plnění ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. SACSL190001493, číslo úvěru 255999, uzavřené dne 1. 10. 2019 mezi , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále též „právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou. V této smlouvě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr 960 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit a uhradit sjednaný úrok 3,9 % p. a. v pravidelných měsíčních splátkách po 12 546 Kč počínaje 20. 10. 2019. V důsledku převodu závodu z právního předchůdce žalobkyně ke dni 5. 4. 2023 nabyla i předmětnou pohledávku. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni 4. 3. 2024 zesplatnila. Žalobkyně se tak žalobou domáhala zaplacení částky 537 951,34 Kč skládající se z jistiny 523 329,54 Kč, úroku 3,9 % ročně z jistiny do 4. 3. 2024 v částce 8 701,80 Kč a poplatků ve výši 5 920 Kč, a dále úroku 3,9 % ročně z jistiny od 5. 3. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z jistiny od 5. 3. 2024 do zaplacení. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně 524 553 Kč, žalobkyni 89 952,70 Kč, celkem 614 505,70 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud vyzval žalobkyni, nechť doplní tvrzení a označí důkazy k jejich prokázání ohledně toho, zda a jak konkrétně (kromě dotazu na dostupné registry) její právní předchůdce před uzavřením smlouvy ověřoval schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a dále nechť prokáže, že ověřil (například díky potvrzením zaměstnavatele, výplatním páskám, daňovým přiznáním, výpisům z účtu, dokladům o pobíraných dávkách či jiných příjmech, nájemní smlouvou apod.) případná tvrzení žalované o jejích příjmech a výdajích, a veškeré tyto dokumenty rovněž předloží.4. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce při posuzování úvěruschopnosti žalované hodnotil příjmovou stránku na základě tvrzení žalované o výši příjmu 31 915 Kč a daňového přiznání žalované. Právní předchůdce žalobkyně mimo jiné ověřil, že žalovaná nebyla v době žádosti v aktivním insolvenčním řízení, a nedohledal relevantní negativní informace, např. záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam v souvislosti s AML pravidly, záznam o exekučním řízení apod. Žalovaná v žádosti neuvedla nezbytné výdaje, právní předchůdce žalobkyně je stanovil dle statistického modelu na 14 044 Kč. Celkové měsíční splátky nyní činily 14 613 Kč měsíčně. Příjem žalované tedy byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Po odečtení splátkového zatížení od příjmů žalované zbylo 17 302 Kč k pokrytí životních nákladů.5. Z žalobkyní předložených listin učinil soud následující skutková zjištění:6. V návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru podaném žalovanou dne 30. 9. 2019 je uvedena žádost o spotřebitelský úvěr 960 000 Kč, typ úvěru Spotřebitelský úvěr – FÉR Konsolidace. Zápůjční úroková sazba 3,9 % p. a., RPSN 4,03 %. Počet měsíčních splátek 96, výše měsíční splátky 12 546 Kč. Ohledně žalované je uvedeno, že je „Podnikatel/Svobodné povolání“, zahájení činnosti 26. 3. 2018, celkový měsíční příjem z podnikání činí 31 915 Kč. Ve výdajích jsou uvedeny pouze celkové splátky (včetně splátek leasingu) 15 038 Kč měsíčně, jiné výdaje nikoliv. Z dopisu ze dne 1. 10. 2019 plyne, že právní předchůdce žalobkyně akceptoval návrh smlouvy č. SACSL190001493 a potvrdil uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 255999.7. Z notářského zápisu , tituly před jménem, , jméno FO, , notáře se sídlem , Anonymizováno, dne 4. 4. 2023, sp. zn. NZ 101/2023, plyne, že žalobkyně koupila obchodní závod právního předchůdce žalobkyně. O tom byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 5. 4. 2023.8. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 31. 12. 2019 se podává, že právní předchůdce žalobkyně dne 1. 10. 2019 zaplatil žalované částku 960 000 Kč.9. První výzva k plnění, jež byla prokazatelně zaslána žalované, je předžalobní výzva ze dne 22. 10. 2024, v níž žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení do 6. 11. 2024. Zásilka byla žalované uložena na poště dne 25. 10. 2024, poté se vrátila žalobkyni jako nevyzvednutá.10. V daňovém přiznání žalované k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2019 jsou uvedeny v příloze č. 1 příjmy podle § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve výši 2 133 318 Kč a výdaje související s těmito příjmy ve výši 1 735 054 Kč. Dílčí základ daně tak činil 439 904 Kč.11. V protokolu žalobkyně o prověření úvěruschopnosti klienta pro úvěry převzaté od právního předchůdce žalobkyně je uvedeno, že příjem žalobkyně činí 31 915 Kč, výdaje představují splátky závazků 15 038 Kč, výdaje ostatní 14 044 Kč (obsahuje náklady na bydlení, ošacení, hygienu, příp. alimenty apod.). Celkové výdaje tak činí 29 082 Kč, úvěr je proto možné poskytnout. Žalovaná byla dle protokolu prověřena v různých dlužnických rejstřících s negativním výsledkem.12. Z žalobkyní předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Dne 1. 10. 2019 se právní předchůdce žalobkyně a žalovaná dohodli, že právní předchůdce žalobkyně poskytne žalované konsolidační spotřebitelský úvěr 960 000 Kč (dne 1. 10. 2019 žalovaná tento úvěr skutečně čerpala). Žalovaná se zavázala tento úvěr splácet měsíčními splátkami po 12 546 Kč měsíčně. Obchodní závod právního předchůdce žalobkyně v dubnu 2023 koupila žalobkyně. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, žalobkyně úvěr prohlásila za splatný. Žalovaná za celou dobu vrátila žalobkyni či jejímu právnímu předchůdci 614 505,70 Kč, dále již nezaplatila ničeho ani přes výzvu. První prokazatelně odeslaná výzva k plnění byla žalované odeslána v říjnu 2024 s termínem splatnosti do 6. 11. 2024. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy pravděpodobně ověřil čistý příjem žalované cca 32 000 Kč měsíčně (byť žalobkyně předložila až daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2019 podané v lednu 2020, tedy až po uzavření smlouvy, z potvrzení o elektronickém podání je však zřejmé, že patrně měl k dispozici i daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2018 podané v březnu 2019). Výdaje však právní předchůdce žalobkyně nikterak neověřoval a vycházel z ekonomického a statistického modelu.13. Na základě zjištěného skutkového stavu přijal soud následující právní závěry:14. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaná, na rozdíl od právního předchůdce žalobkyně, vystupovala v pozici spotřebitele, jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“).15. Koupí závodu se žalobkyně stala věřitelem pohledávek a dlužníkem dluhů, které k závodu náleží (§ 2177 odst. 1 o. z.), o čemž byla žalovaná řádně vyrozuměna.16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Teprve s účinností od 29. 5. 2022 zní § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru následovně: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“19. Nicméně s ohlede