6 C 90/2025-37 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném nejprve zaplacení částky 24 000 Kč s příslušenstvím z titulu plnění ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky řízení dne 15. 2. 2024, na jejímž základě žalobkyně žalovanému zaplatila 15 000 Kč a žalovaný nesplnil svou povinnost vrátit tuto částku a příslušenství.2. Poté, co soud vyzval žalobkyni k prokázání, zda splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, žalobkyně uvedla, že k prověření úvěruschopnosti nebude doplňovat žádná skutková tvrzení, a vzala svou žalobu částečně zpět. Usnesením ze dne 11. 8. 2025, č. j. 6 C 90/2025-27, soud řízení dle § 96 odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), částečně zastavil, a to ohledně částky 9 000 Kč (poplatek za poskytnutí zápůjčky, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 000 Kč od 24. 4. 2024 do 29. 1. 2025, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 000 Kč od 30. 1. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 1. 2025 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a částky 5 670 Kč jakožto smluvní pokuty. Předmětem řízení tak nadále zůstala nesplacená jistina 15 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 1. 2025 do zaplacení.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Z žalobkyní předložených a soudem vyžádaných listin učinil soud následující skutková zjištění:5. Ze smlouvy ze dne 15. 2. 2024 (na smlouvě chybí podpis žalovaného, smlouva měla být uzavřena prostřednictvím PIN kódu; s ohledem na níže přijaté závěry o absolutní neplatnosti smlouvy soud vycházel z toho, že smlouva uzavřena byla, nicméně i kdyby k uzavření smlouvy nedošlo, výrok rozsudku i právní závěry soudu by byly totožné) plyne, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit žalobkyni společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve třech splátkách po 8 000 Kč splatných třicátý první, šedesátý druhý a devadesátý třetí den ode dne poskytnutí zápůjčky, dále byly ve smlouvě sjednány i náklady za uplatnění pohledávky a smluvní pokuta.6. Z výpisu z účtu se podává, že žalovanému byla dne 15. 2. 2024 zaslána částka 15 000 Kč jakožto zápůjčka od žalobkyně. Provedení této platby i skutečnost, že tato částka byla zaslána na účet patřící žalovanému, vyplývá i ze soudem vyžádaného sdělení České spořitelny, a.s.7. Z výzvy k úhradě ze dne 30. 1. 2025 včetně poštovního podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně dne 30. 1. 2025 zaslala žalovanému předžalobní výzvu k zaplacení částky 32 370 Kč (jako plnění ze smlouvy ze dne 15. 2. 2024), a to do tří dnů.8. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 15. 2. 2024 žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě žalobkyně téhož dne zaplatila žalovanému 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit kromě této částky i poplatek, pro případ prodlení se žalovaný zavázal zaplatit poplatky za upomínky a smluvní pokutu. Žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy nezkoumala schopnost žalovaného splatit daný spotřebitelský úvěr. V dopise odeslaném dne 30. 1. 2025 žalobkyně poprvé (prokazatelně) vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky.9. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaný, na rozdíl od žalobkyně, vystupoval v pozici spotřebitele, jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“).10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Žalobkyně neposuzovala úvěruschopnost žalovaného, pročež je předmětná smlouva absolutně neplatná. Tohoto závěru si byla ostatně vědoma i žalobkyně, pročež vzala žalobu částečně zpět.13. Žalobkyně má proto nárok toliko na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2993 o. z.). Žalobkyně žalovanému zaplatila 15 000 Kč, ani žalovaný netvrdil, že by žalobkyni tuto částku či jakoukoliv její část vrátil. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč.14. S ohledem na závěr o bezdůvodném obohacení nelze přiznat žalobkyni nárok na jakákoliv další plnění plynoucí ze smlouvy (poplatek za poskytnutí zápůjčky, smluvní náklady spojené s uplatněním pohledávky, smluvní pokuta). Ohledně těchto plnění již arciť soud řízení zastavil pro částečné zpětvzetí žaloby.15. Bezdůvodné obohacení je splatné na základě výzvy věřitele, není-li sjednáno jinak (§ 1958 odst. 2 o. z., srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 28 Cdo 903/2021). První výzva, jejíž odeslání žalobkyně skutečně prokázala, byla učiněna dopisem ze dne 30. 1. 2025 (odeslaným téhož dne), v němž žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do tří dnů. Tento dopis soud považuje za doručený žalovanému dnem 4. 2. 2025 (§ 573 o. z.). Třídenní lhůta k zaplacení stanovená žalobkyní tak uplynula 7. 2. 2025. Žalovaný je proto v prodlení až od 8. 2. 2025, teprve od tohoto dne proto soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Proto soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl ohledně zákonného úroku z prodlení za dobu od 30. 1. 2025 do 7. 2. 2025.16. Uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení se řídí zásadou procesního úspěchu ve věci, srov. § 142 o. s. ř. Úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. uplatněných úroků, včetně úroků z prodlení, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Soud pak vezme v úvahu jejich výši ke dni vyhlášení svého rozhodnutí, viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08.17. V nyní posuzovaném případě s přihlédnutím k veškerému příslušenství včetně částek, pro které bylo řízení zastaveno z důvodu částečného zpětvzetí žaloby, soud uzavřel, že celkově procesně úspěšnější byl žalovaný, který by proto měl právo na náhradu části nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovaný byl ovšem v řízení pasivní a žádné náklady řízení mu nevznikly. Soud proto výrokem III. tohoto rozsudku vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.18. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obvyklé délce 3 dnů. Tato věc byla projednána bez nařízení jednání (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.).