7 C 43/2025-35 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 921 Kč s příslušenstvím. Vylíčila, že společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jako původní věřitel žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne 28. 6. 2023 poskytl úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl žalovaný splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10 921 Kč nejpozději do 28. 7. 2023, žalovaný však dané částky neuhradil. Žalovaný tak nadále dluží jistinu 10 000 Kč i poplatek za poskytnutí úvěru 10 921 Kč. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho ani po zaslané předžalobní výzvě. Žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 10. 12. 2024 postoupena.2. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřil3. Soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť oba účastníci s tímto postupem projevili souhlas, resp. žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, přičemž byl upozorněn, že v takovém případě bude mít soud za to, že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, o odročení nepožádala. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez jejich přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.5. Z provedeného dokazování má soud za prokázané následující:- ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo B0004921209348452 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jako úvěrující se zavázala poskytnout žalovanému jako klientovi spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 40 % ročně, který měl žalovaný splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru (poplatek 4 171 Kč po slevě, 10 921 Kč před slevou), jednorázově se splatností 28. 7. 2023, RPSN bylo stanoveno ve výši 9 088,10 %;- z potvrzení o platbě soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . poukázala na účet č. , č. účtu, (číslo shodné s číslem bankovního účtu uvedeného jako účet žalovaného v záhlaví smlouvy o úvěru shora) částku 10 000 Kč, a to dne 28. 6. 2023 (jako variabilní symbol uvedeno rodné číslo žalovaného);- z oznámení o postoupení pohledávky datovaného 20. 12. 2024 soud zjistil, že shora uvedený úvěrující oznamoval žalovanému, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2024 byla pohledávka za žalovaným, vzniklá z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy shora postoupena žalobkyni;- z dílčí smlouvy o postoupení pohledávky včetně seznamu pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni;- z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 20. 12. 2024 včetně podacího lístku soud zjistil, že před podáním žaloby, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.6. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 28. 6. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které, se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 10 000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru. Žalovaný ničeho neuhradil. Pohledávka předchůdkyně žalobkyně za žalovaným z předmětné smlouvy byla postoupena na žalobkyni.7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:8. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaná, na rozdíl od právního předchůdce žalobkyně, vystupovala v pozici spotřebitele, jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“).9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat činnost s odbornou péčí.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.12. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku.13. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřována lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, jiné důkazy žalobkyně k úvěruschopnosti nenavrhuje. Žalobkyně přitom nepředložila žádné listiny, které by svědčily o dalším zkoumání majetkových poměrů žalovaného v době před uzavřením smlouvy - např. výpisy z bankovního účtu či mzdové listy, doklady o jeho výdajích či pracovní smlouvu, když uvedla, že k danému již ničeho více nechce navrhovat. Po lustraci z veřejně dostupných databází tak nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o tom, zda je žalovaný schopen řádně splnit své povinnosti ze smlouvy. I Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 24. 3. 2022, č. j 27 Co 18/2022 konstatoval, že „pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho, a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.“14. Zároveň soud dodává, že ověřování v databázích je zcela nedostatečné, neboť samo o sobě dostatečně nemůže vypovídat o skutečné majetkové situaci dlužníka a jeho schopnosti splácet úvěr, rovněž ani nemůže zcela nahradit zákonem vyžadované porovnání příjmů a výdajů spotřebitele. Předmětná smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná.15. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy tak částka 10 000 Kč představuje bezdůvodné obohacení, na jehož vrácení má žalobkyně nárok (§ 2993 o. z.). Jelikož žalobkyně prokázala, že tato částka byla vyplacena žalovanému a z tvrzení žalobkyně plyne, že žalovaný ničeho na poskytnuté prostředky nevrátil, je žalovaný povinen vrátit celou poskytnutou částku ve výši 10 000 Kč. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit tuto částku, a to žalobkyni, neboť smlouvou o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že jí předmětná pohledávka byla postoupena.16. S ohledem na závěr o bezdůvodném obohacení nelze přiznat žalobkyni nárok na jakákoliv další plnění plynoucí ze smlouvy, tj. smluvní pokutu, smluvní úrok a jakékoliv další poplatky.17. Soud tedy v dané věci dospěl k závěru, že žalobkyně sice tvrdila, že prokazovala úvěruschopnost, avšak řádně neprokázala, že by posoudila úvěruschopnost tak, jak je žádáno, kdy bylo nezbytné, aby právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr až po řádném ověření a zjištění její úvěruschopnosti a nespolehl se tak na pouhá ničím nepodložená lustrace, zároveň toto ani soudu nedoložila s tím, že i tak samotné lustrum v registrech není pro řádné posouzení úvěruschopnosti dostatečné. Žalobkyně tak v těchto otázkách neunesla břemeno tvrzení, resp. břemeno důkazní, přičemž se svou neúčastí na jednání dobrovolně vzdala možnosti poučení ze strany soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Vzhledem k uvedenému tedy soud uzavřel, že žalobkyně řádně netvrdila a neprokázala, že úvěruschopnost zkoumala tak, aby to odpovídalo předpokladům stanoveným zákonem a judikaturou soudů.18. Soud proto žalobě částečně vyhověl co do částky 10 000 Kč a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to i ohledně zákonného úroku z prodlení, kdy vyšel ze závěru roz