Okresní soud v Havlíčkově Brodě 18 C 66/2026-20 – Náklady řízení

Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 12.215 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila především tím, že dne 9. 10. 2024 uzavřel žalovaný se žalobkyní prostřednictvím internetové aplikace smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně a splácet jej vždy do 8. dne každého měsíce, přičemž jistinu mohl splatit kdykoliv během trvání smlouvy. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost na základě jím poskytnutých údajů a dokladů, jakož i lustrací v příslušných registrech. Žalovaný své smluvní povinnosti řádně neplnil, z poskytnuté jistiny uhradil pouze část dluhu a ke dni zesplatnění evidovala žalobkyně nedoplatek jistiny ve výši 13.000 Kč. Pro prodlení žalovaného žalobkyně úvěr dne 8. 2. 2025 zesplatnila a vyzvala jej k úhradě dlužné částky. Jelikož žalovaný dluh neuhradil ani následně, a to ani přes předžalobní výzvu, domáhá se žalobkyně v tomto řízení zaplacení částky 12.215 Kč s příslušenstvím.2. Žalovaný ponechal žalobu bez povšimnutí, k žalobním tvrzením se nevyjádřil. Žádný z účastníků pak nic nenamítal vůči soudem navrženému postupu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání na základě listinných důkazů.3. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:- ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , že žalobkyně poskytla žalovanému dne 9. 10. 2024 revolvingový spotřebitelský úvěr ve výši 3.000 Kč, smlouva stanovila úrokovou sazbu ve výši 40 % měsíčně, přičemž žalovaný byl povinen hradit vždy k 8. dni v měsíci úrok přirostlý za předchozí období a jistinu mohl splatit kdykoliv během trvání smlouvy, v případě prodlení byl povinen hradit rovněž zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky;- z potvrzení o provedených platbách, že žalobkyně uhradila na účet č. , č. účtu, dne 9. 10. 2024 částku 3.000 Kč, dále dne 9. 10. 2024 částku 5.000 Kč a dne 10. 10. 2024 částku 7.000 Kč, tedy ve dnech 9. a 10. 10. 2024 celkem 15.000 Kč;- z výpisu z bankovního účtu, že účet č. , č. účtu, je veden na jméno žalovaného;- ze zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , že žalobkyně dne 8. 2. 2025 pro opakované porušování smluvních podmínek zesplatnila úvěr žalovaného a vyzvala jej k úhradě celkové dlužné částky ve výši 35.964 Kč;- ze mzdových listů za období 07-09/2024, že žalovaný byl v rozhodném období zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , jeho průměrná měsíční čistá mzda za toto období činila přibližně 24.488 Kč;- ze žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, , že žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, má jednu vyživovací povinnost, bydlí v pronajatém bytě, je zaměstnán jako operátor výroby u společnosti , právnická osoba, a jeho měsíční příjem činí 24.488 Kč při měsíčních výdajích 16.000 Kč, současně uvedl, že není v exekuci ani v insolvenci;- z výzvy k úhradě před podáním žaloby, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu ještě před zahájením soudního řízení.4. Soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále „zákon o spotřebitelském úvěru“).5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).12. Podle § 1880 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.13. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele, proto soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru a dále se zabýval tím, zda byla smlouva o úvěru uzavřena platně. Dle názoru soudu žalobkyně řádně neposuzovala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, resp. žalobkyně neprokázala, že by tak učinila, když nijak neověřovala zejména výdaje žalovaného a nijak je nekomparovala s doloženými příjmy.14. Navíc z konstantní judikatury soudů ohledně výše sjednaného úroku vyplývá, že nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši podstatně přesahující obvyklou úrokovou sazbu v době jeho sjednání stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. S ohledem na okolnosti konkrétní věci nemusí být shledán nepřiměřený úrok ve výši dvojnásobku či trojnásobku úrokové sazby peněžních ústavů.15. Dle databáze ARAD dostupné na stránkách České národní banky vyplývá, že průměrná úroková sazba revolvingových úvěrů poskytnutých v říjnu 2024 se pohybovala kolem cca 8,5 % ročně.16. Úrok sjednaný účastníky ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně, výrazně překračuje trojnásobek úrokové sazby obvykle sjednávané bankami v době uzavření smlouvy o úvěru. Výše úroku sjednaného mezi účastníky se tak dle názoru soudu příčí dobrým mravům.17. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná jako celek. Ujednání o smluvním úroku je od jejího ostatního obsahu neoddělitelné, neboť žalobkyně staví svou podnikatelskou činnost právě na poskytování úvěrů za takto vysoké úroky. Nelze proto předpokládat, že by smlouvu bez tohoto ujednání uzavřela. Pouhé snížení úroku soudem by navíc žalobkyni umožňovalo inkasovat nemravné úroky při dobrovolném plnění, zatímco v soudním řízení by riskovala pouze jejich snížení. Takový postup by popíral preventivní účinek neplatnosti. Soud proto nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení a žalovanému uložil vrátit dosud neuhrazenou část skutečně poskytnutých prostředků se zákonným úrokem z prodlení. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.18. Pro úplnost soud dodává, že z žalobkyní předložené smlouvy o postoupení pohledávek z roku 2023 soud nezjistil, že žalobkyně pozbyla postavení věřitelky. Žalovaná pohledávka vznikla až ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené v roce 2024 a účinnost jejího postoupení byla vázána na zaplacení sjednané úplaty. Její zaplacení nebylo tvrzeno ani prokázáno. Tomu, že žalobkyně pohledávku nadále považovala za svou, nasvědčuje také její následné jednání, když v roce 2025 sama vyzvala žalovaného k jejímu zaplacení. Žalovanému navíc nebylo postoupení oznámeno. Samotné zařazení pohledávky do seznamu proto neprokazuje její účinný převod na postupníka a soud uzavřel, že žalobkyně je aktivně věcně legitimována, a proto žalované plnění je třeba poskytnout právě žalobkyni.19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Absolutně v procentuálním poměru úspěchu ve věci byl úspěšnější žalovaný, tomu však žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.20. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obvyklé délce, když náklady řízení žalobkyně náleží k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).