Okresní soud v Havlíčkově Brodě 18 C 92/2026-16 – Náklady řízení

Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 36.521,22 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila především tím, že dne 25. 8. 2025 uzavřela se žalovaným prostřednictvím internetových stránek smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytla úvěr s úvěrovým rámcem až do výše 80.000 Kč. Žalovaný z úvěru vyčerpal částku 16.000 Kč, která mu byla převedena na jeho bankovní účet, a zavázal se ji vrátit spolu s poplatky a smluvním úrokem ve výši 1,02 % denně z nesplacené jistiny, a to v pravidelných denních splátkách. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů poskytnutých žalovaným, ověření jeho příjmů a lustrací v příslušných registrech. Žalovaný své platební povinnosti neplnil a na dluh podle tvrzení žalobkyně neuhradil ničeho. Žalobkyně proto dne 24. 12. 2025 smlouvu vypověděla, čímž se stal splatným celý dluh, a žalovaný se od 25. 12. 2025 nachází v prodlení. Přes následnou předžalobní výzvu ze dne 23. 4. 2026 žalovaný dlužnou částku neuhradil.2. Žalovaný ponechal žalobu bez povšimnutí, k žalobním tvrzením se nevyjádřil. Žádný z účastníků pak nic nenamítal vůči soudem navrženému postupu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání na základě listinných důkazů.3. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:- ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „Flexi půjčka“ č. , hodnota, , že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 25. 8. 2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru s úvěrovým rámcem do výše 80.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit vyčerpané finanční prostředky spolu s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a smluvním úrokem ve výši 1,016 % denně z nesplacené jistiny, a to v pravidelných denních splátkách, jejichž první splátka byla splatná dne 24. 9. 2025, v případě prodlení byl povinen hradit rovněž zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, žalovaný ve smlouvě uvedl bankovní účet č. , IBAN, ;- z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, že žalobkyně dne 25. 8. 2025 poukázala na účet č. , č. účtu, částku 16.000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, ;- z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, že žalovaný uvedl, že žije ve čtyřčlenné domácnosti, pravidelné měsíční výdaje na půjčky a bydlení činí shodně 4.000 Kč, svůj čistý měsíční příjem vyčíslil částkou 62.000 Kč a žalobkyně jeho úvěruschopnost vyhodnotila jako dostatečnou;- z oznámení o vypovězení smlouvy ze dne 24. 12. 2025, že žalovaný byl informován o tom, že žalobkyně z důvodu dlouhodobého prodlení smlouvu vypověděla s okamžitou účinností a vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky ve výši 37.746,22 Kč;- z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 4. 2026, že žalobkyně žalovaného před zahájením soudního řízení vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 38.330,86 Kč.4. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 16.000 Kč, žalovaný neuhradil ničeho.5. Soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele, proto soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru a dále se zabýval tím, zda byla smlouva o úvěru uzavřena platně. Dle názoru soudu žalobkyně řádně neposuzovala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, resp. žalobkyně neprokázala, že by tak učinila, když nijak neověřovala zejména výdaje žalovaného a nijak je nekomparovala s doloženými příjmy.13. Navíc z konstantní judikatury soudů ohledně výše sjednaného úroku vyplývá, že nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši podstatně přesahující obvyklou úrokovou sazbu v době jeho sjednání stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. S ohledem na okolnosti konkrétní věci nemusí být shledán nepřiměřený úrok ve výši dvojnásobku či trojnásobku úrokové sazby peněžních ústavů.14. Dle databáze ARAD dostupné na stránkách České národní banky vyplývá, že průměrná úroková sazba revolvingových úvěrů poskytnutých v srpnu 2025 se pohybovala kolem cca 25 % ročně.15. Úrok sjednaný účastníky ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ve výši 1,016 % denně, tj. cca 371 % ročně, výrazně překračuje trojnásobek úrokové sazby obvykle sjednávané bankami v době uzavření smlouvy o úvěru. Výše úroku sjednaného mezi účastníky se tak dle názoru soudu příčí dobrým mravům.16. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná jako celek. Ujednání o smluvním úroku je od jejího ostatního obsahu neoddělitelné, neboť žalobkyně staví svou podnikatelskou činnost právě na poskytování úvěrů za takto vysoké úroky. Nelze proto předpokládat, že by smlouvu bez tohoto ujednání uzavřela. Pouhé snížení úroku soudem by navíc žalobkyni umožňovalo inkasovat nemravné úroky při dobrovolném plnění, zatímco v soudním řízení by riskovala pouze jejich snížení. Takový postup by popíral preventivní účinek neplatnosti. Soud proto nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení a žalovanému uložil vrátit dosud neuhrazenou část skutečně poskytnutých prostředků se zákonným úrokem z prodlení. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Absolutně v procentuálním poměru úspěchu ve věci byl úspěšnější žalovaný, tomu však žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.18. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obvyklé délce, když náklady řízení žalobkyně náleží k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).