Okresní soud v Havlíčkově Brodě 18 C 94/2026-16 – Náklady řízení

Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 33.218 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila především tím, že pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 12. 2025 se společností , právnická osoba, jako původním věřitelem. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 22. 8. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr původně ve výši 5.600 Kč, který žalovaný následně navýšil až na celkovou částku 22.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky a uhradit smluvní úrok ve výši 11.218 Kč, celkem tedy 33.218 Kč, nejpozději do 30. 10. 2025. Právní předchůdkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky převodem na účet č. , č. účtu, dne 22. 8. 2025, žalovaný však svůj dluh neuhradil a dostal se do prodlení. Přes zaslané upomínky a předžalobní výzvu ze dne 20. 3. 2026 žalovaný neuhradil na dluh ničeho.2. Žalovaný ponechal žalobu bez povšimnutí, k žalobním tvrzením se nevyjádřil. Žádný z účastníků pak nic nenamítal vůči soudem navrženému postupu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání na základě listinných důkazů.3. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:- ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, a dodatků č. 1 až 3 plyne, že žalovaný dne 22. 8. 2025 uzavřel se společností , právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru s původním úvěrovým rámcem 5.600 Kč, který byl následně na základě dodatků postupně navýšen až na celkovou částku 22.000 Kč. Smlouva sjednávala zápůjční úrokovou sazbu ve výši 279,83 % ročně a splácení formou minimálních měsíčních splátek tvořených 5 % nesplacené jistiny a úrokem přirostlým za předchozí období, splatných vždy každých 30 dnů od načerpání úvěru, přičemž úvěr mohl být kdykoliv předčasně splacen, dle smlouvy peněžní prostředky měly být poskytnuty na účet č. , č. účtu, ;- z výpisů z bankovního účtu, že na účet č. , č. účtu, byly postupně vyplaceny částky 5.600 Kč dne 22. 8. 2025, 12.500 Kč dne 24. 8. 2025, , právnická osoba, Kč dne 24. 8. 2025 a 1.900 Kč dne 24. 8. 2025, celkem tedy 22.000 Kč;- z dopisu „Poslední možnost dohody na úhradě“, že právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 30. 10. 2025 zesplatnila úvěr žalovaného a vyzvala jej k úhradě celkové dlužné částky ve výši 33.381 Kč;- ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 12. 2025, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o tomto byl žalovaný vyrozuměn písemně;- z předžalobní výzvy, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k dobrovolné úhradě dluhu.4. Po skutkové stránce soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 22.000 Kč, žalovaný neuhradil ničeho.5. Soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).13. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele, proto soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru a dále se zabýval tím, zda byla smlouva o úvěru uzavřena platně. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposuzovala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, resp. žalobkyně neprokázala, že by tak učinila, když nijak neověřovala zejména výdaje žalovaného a nijak je nekomparovala s doloženými příjmy.14. Navíc z konstantní judikatury soudů ohledně výše sjednaného úroku vyplývá, že nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši podstatně přesahující obvyklou úrokovou sazbu v době jeho sjednání stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. S ohledem na okolnosti konkrétní věci nemusí být shledán nepřiměřený úrok ve výši dvojnásobku či trojnásobku úrokové sazby peněžních ústavů.15. Dle databáze ARAD dostupné na stránkách České národní banky vyplývá, že průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytnutých v srpnu 2025 se pohybovala kolem cca 8 % ročně.16. Úrok sjednaný účastníky ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ve výši cca 280 % ročně, výrazně překračuje trojnásobek úrokové sazby obvykle sjednávané bankami v době uzavření smlouvy o úvěru. Výše úroku sjednaného mezi účastníky se tak dle názoru soudu příčí dobrým mravům.17. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná jako celek. Ujednání o smluvním úroku je od jejího ostatního obsahu neoddělitelné, neboť žalobkyně staví svou podnikatelskou činnost právě na postupování poskytnutých úvěrů za takto vysoké úroky. Pouhé snížení úroku soudem by žalobkyni umožňovalo inkasovat nemravné úroky při dobrovolném plnění, zatímco v soudním řízení by riskovala pouze jejich snížení. Takový postup by popíral preventivní účinek neplatnosti. Soud proto nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení a žalovanému uložil vrátit dosud neuhrazenou část skutečně poskytnutých prostředků se zákonným úrokem z prodlení. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 66 % a žalovaný v rozsahu 34 %, její čistý úspěch tak činil 32 %. Náklady žalobkyně sestávají ze soudního poplatku 1.661 Kč, odměny za tři úkony právní služby po 700 Kč a tří paušálních náhrad po 100 Kč, celkem 4.061 Kč. Po zohlednění poměru úspěchu náleží žalobkyni náhrada nákladů řízení ve výši 1.300 Kč. DPH nebyla přiznána, neboť zástupce žalobkyně není jejím plátcem.19. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obvyklé délce, když náklady řízení žalobkyně náleží k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).