12 C 157/2021-50 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal náhrady újmy na zdraví 379 716 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že 19. 9. 2018 při dopolední procházce v cca 10 hodin v [příjmení] ulici v [obec] před sociálním zařízením [anonymizováno] zakopl o dlažbu a upadl na chodník. Utrpěl vícečetnou zlomeninu [anonymizováno] a tříštivou zlomeninu části [anonymizována dvě slova]. Podrobil se několika operacím a má trvalé následky. 1. žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Bránil se tím, že na jeho straně není dána pasivní věcná legitimace. Dle § 27 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále je„ silniční zákon“), je vlastník místní komunikace nebo chodníku povinen nahradit škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit. Je-li výkon správy pozemní komunikace zajišťován prostřednictvím správce, pak je povinen nahradit škodu namísto vlastníka pozemní komunikace správce, v daném případě 2. žalovaný. 2. žalovaný je dle čl. III. písm. G [anonymizováno] listiny ze dne [datum] pověřen opravou, údržbou a péčí o místní komunikace. 2. žalovaný rovněž navrhl zamítnutí žaloby. Odmítl odpovědnost za škodu a uvedl, že technický stav chodníku v roce 2018 odpovídal jeho stáří. Netrpěl žádnou vadou ve schůdnosti ve smyslu § 26 silničního zákona, kterou by nebylo možno předvídat. Vedlejší účastník se ztotožnil s obranou žalovaných a popsal, že chodník nevykazoval vady ve schůdnosti ve smyslu silničního zákona. Poukázal na rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, č. j. 31 Cdo 1621/2020-138, podle kterého platí, že závadou ve schůdnosti je nepředvídatelná změna a výrazně kvalitativně zhoršené místo oproti celkovému okolnímu stavu, které je nenadálé a nepředvídatelné. Žalobce netvrdil ani neprokazoval, že by místo, na kterém měl zakopnout o dlažbu, bylo výrazně kvalitativně zhoršené oproti celkovému stavu chodníku. Vedlejší účastník dále sporoval příčinnou souvislost mezi úrazem a žalobcem tvrzenými následky. Soud se předně ztotožnil s obranou 1. žalovaného, že v této věci není pasivně legitimován z důvodů, které 1. žalovaný výstižně popsal. Z čl. III. písm. G [anonymizováno] listiny ze dne [datum] vyplývá, že 2. žalovaný je pověřen opravou, údržbou a péčí o místní komunikace. Soud pro stručnost odkazuje na vyjádření 1. žalovaného v této části. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Podle ustanovení § 26 silničního zákona dálnice, silnice a místní komunikace jsou sjízdné, jestliže umožňují bezpečný pohyb silničních a jiných vozidel přizpůsobený stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto pozemních komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům (odstavec 1). V zastavěném území obce jsou místní komunikace a průjezdní úsek silnice schůdné, jestliže umožňují bezpečný pohyb chodců, kterým je pohyb přizpůsobený stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům (odstavec 2). Stavebním stavem dálnice, silnice nebo místní komunikace se rozumí jejich kvalita, stupeň opotřebení povrchu, podélné nebo příčné vlny, výtluky, které nelze odstranit běžnou údržbou, únosnost vozovky, krajnic, mostů a mostních objektů a vybavení pozemní komunikace součástmi a příslušenstvím (odstavec 3). Dopravně technickým stavem dálnice, silnice nebo místní komunikace se rozumí jejich technické znaky (příčné uspořádání, příčný a podélný sklon, šířka a druh vozovky, směrové a výškové oblouky) a začlenění pozemní komunikace do terénu (rozhled, nadmořská výška) (odstavec 4). Povětrnostními situacemi a jejich důsledky, které mohou podstatně zhoršit nebo přerušit sjízdnost, jsou vánice a intenzivní dlouhodobé sněžení, vznik souvislé námrazy, mlhy, oblevy, mrznoucí déšť, vichřice, povodně a přívalové vody a jiné obdobné povětrnostní situace a jejich důsledky (odstavec 5). Závadou ve schůdnosti pro účely tohoto zákona se rozumí taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům (odstavec 7). Z ustanovení § 27 silničního zákona pak plyne, že uživatelé dálnice, silnice, místní komunikace nebo chodníku nemají nárok na náhradu škody, která jim vznikla ze stavebního stavu nebo dopravně technického stavu těchto pozemních komunikací (odstavec 1). Vlastník místní komunikace nebo chodníku odpovídá za škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit (odstavec 3). Obec stanoví nařízením rozsah, způsob a lhůty odstraňování závad ve schůdnosti chodníků, místních komunikací a průjezdních úseků silnic (odstavec 6 věta druhá). Soudní judikatura je ustálena v závěru, že silniční zákon zakládá přísnou (tzv. objektivní) odpovědnost vlastníka komunikace za újmy, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti. Jde o odpovědnost bez ohledu na protiprávnost a zavinění, která je spojena s existencí závady ve schůdnosti, tedy s takovým nedostatkem komunikace, který se vymyká jejímu stavu z hlediska stavebního, dopravně technického i z hlediska celkového působení povětrnostních vlivů a který představuje pro chodce nenadálou a nepředvídatelnou změnu hrozící vznikem újmy. Požadavek předvídavosti chodce ve vztahu k celkové kvalitě komunikace se projeví jen při hodnocení povahy závady ve smyslu § 26 odst. 7 silničního zákona a nemůže být zdvojován v rámci závěru o spoluzpůsobení si újmy poškozeným (§ 2918 o. z.); zde je možno hodnotit již jen další projevy neobezřetnosti chodce při samotném pohybu po takovém úseku komunikace, např. nevhodnou obuv, neadekvátní trasu, způsob pohybu či ovlivnění návykovými látkami, jestliže se skutečně promítly do celkového výsledku, jímž bylo zranění po pádu chodce (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, č. j. 31 Cdo 1621/2020-138). V řízení nebylo sporu v tom, že žalobce 19. 9. 2018 na chodníku v [příjmení] ulici v [obec] upadl na chodník a utrpěl vícečetnou zlomeninu [anonymizováno] a tříštivou zlomeninu části [anonymizována dvě slova]. Podrobil se několika operacím a má trvalé následky. Svůj pád popsal tak, že se jednalo o chodník, na kterém byly uvolněné dlaždice, tak jak je to běžné i jinde v [obec]. Při chůzi na chodníku ho„ něco zatáhlo za pravou nohu a ocitl jsem se na zemi“. Žalobce tak potvrdil svou vědomost o vadnosti chodníku z důvodu uvolněných dlaždice, jak je to v [obec] obvyklé. Jedna u volněných dlaždic proto nemohla představovat nenadálou a nepředvídatelnou změnu hrozící vznikem újmy ve smyslu § 26 silničního zákona. Soud proto žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaní a vedlejší účastník v řízení zcela uspěli a vynaložili náklady. Soud žalovaným a vedlejšímu účastníkovi náklady za použití § 150 o. s. ř. nepřiznal. Důvod spočívá v tom, že žalobce je vyššího věku, devastující zranění pravé nohy pro něho má zásadní a doživotní následky a nepřiznání práva na náhradu nákladů žalované ani vedlejšího účastníka výrazněji nezasáhne.