17 C 59/2016-64 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se žalobou doručenou soudu 2. 6. 2015 domáhá po žalovaném zaplacení částky 306.523 Kč, jako náhrady nemateriální újmy ve smyslu ust. § 13 odst. 1 a § 31a) zák. č. 82/1998 Sb., vzniklé z titulu nepřiměřené délky soudního řízení. V žalobě uvedl, že dne 4. 12. 1997 podal trestní oznámení na [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] a jejího jednatele a společníka [jméno] [příjmení] pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu. Jednalo se o to, že [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] přijímala prostřednictvím marketingové sítě obchodních zástupců finanční vklady, jako potvrzení vydávala podílové listy a slibovala zajímavé finanční zhodnocení vkladů investicemi do různých oborů hospodářství. K takové činnosti však neměla potřebná oprávnění dle zákona o bankách, byť klienty informovala o tom, že vklady jsou dokonce pojištěny. Organizátoři celého obchodu si však vklady ponechávali pro vlastní potřebu, případně z nich vypláceli provize obchodním zástupcům (model letadlo/pyramida). Žalobce do uvedené společnosti vložil 163.500 Kč a zpět se mu dosud nedostalo ničeho. Žalobce se s žádostí o náhradu škody připojil hned v trestním oznámení ze dne 4. 12. 1997. V trestním řízení byli stiháni [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kteří byli nejprve rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 3 T 3/2005 ze dne 12. 9. 2006 odsouzeni pro spáchání trestného činu podvodu, rozsudek však nenabyl právní moci. Vůči [anonymizováno] [jméno] [příjmení] bylo trestní stíhání zastaveno z důvodu amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013. Vůči [anonymizováno] [příjmení] žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu škody ve výši 49.900 Kč v občanskoprávním řízení zahájeném dne 24. 4. 2014 a vedeném u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 108 C 32/2014. [příjmení] [jméno] [příjmení] mu byl nárok na zaplacení částky 113.600 Kč přiznán v trestním řízení, kde byl také [jméno] [příjmení] pravomocně odsouzen ze spáchání zločinu podvodu, a to rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 11. 2012 Ani na základě tohoto rozhodnutí však [jméno] [příjmení] dobrovolně žalobci ničeho neplnil, a proto vůči němu zahájil žalobce u Okresního soudu v Chrudimi exekuci vedenou pod sp. zn. [spisová značka] (sp. zn. [spisová značka]). Žalobce se s žádostí o odškodnění ve výši 400.000 Kč za nepřiměřenou délku trestního řízení obrátil na Ministerstvo spravedlnosti, k němuž se žalovaný vyjádřil stanoviskem čj. [anonymizováno] – [číslo] [spisová značka] ze dne 28. 5. 2015, ve kterém přiznal žalobci nárok na zadostiučinění pouze ve výši 145 Kč. V odůvodnění svého stanoviska pak uvedl, že základní odškodnění ve výši 306.666,64 Kč je třeba krátit pomocí nově zvoleného koncepčního přístupu a zohlednit abnormálně vysoký počet účastníků/poškozených v trestním řízení. Tímto způsobem však žalovaný částku extrémním způsobem snížil tak, že odpovídá 0,05% základního odškodného, s čímž žalobce zásadně nesouhlasí, přestože si je vědom, že odškodnění je možno snížit i podstatně. Žalobce shrnul, že řízení v trestní věci [spisová značka] probíhalo od 16. 3. 1998 do 16. 7. 2014, tj. 16 let a 4 měsíce, když takováto délka řízení je nepřiměřená a ve věci nutně docházelo k průtahům. Byť je celá věc komplikovaná množstvím poškozených, ale i velikostí škody, celková délka řízení je pro žalobce neakceptovatelná, a to zvláště za situace, kdy se i přes existenci majetku obžalovaných nedostalo žalobci dosud žádného plnění. Stát tedy nedokázal žalobci zajistit právní ochranu a orgány činné v trestním řízení, justice, ale ani žádné jiné mechanismy ČR neochránily práva žalobce jako občana. Značnou komplikací pro žalobce bylo i amnestijní rozhodnutí prezidenta ČR z 1. 1. 2013, které jej zbavilo výhod poškozeného a donutilo jej vést klasické civilní řízení vůči druhému z obžalovaných. Žalobce má zvýšený zájem na tom, aby se jeho nárok coby poškozeného z trestné činnosti nahradil, neboť jde o pohledávku z roku 1997 a žalobce je v důchodovém věku (ročník [rok]), když reálně hrozí, že za svého života již žádné finanční prostředky z této kauzy nemusí vidět. Odškodnění se žalobce domáhá pouze ve vztahu k trestnímu řízení, když k výpočtu požadované částky dospěl na základě souhrnného stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010, když žádá odškodné na horní hranici možného s ohledem na celkové selhání justičního systému. Od základní částky 306.668 Kč byla odečtena přiznaná částka 145 Kč, kterou žalovaný přislíbil poukázat na účet žalobce. Žalovaným dosud přiznaná částka 145 Kč není adekvátní újmě, která byla nepřiměřenou délkou řízení a závažností porušení práva v této trestní věci způsobena. I když žalobce připouští vysoký počet poškozených a případné snížení částky odškodného, která by se však měla posuzovat vždy ve vztahu ke konkrétním okolnostem případu a významu předmětu řízení pro jednotlivé účastníky (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3694/2011). V této trestní věci se poškození navzájem neznají a každému z nich vznikla škoda z jiného důvodu a v jiné výši, když žalobce se necítí být poškozen nepřiměřenou délkou řízení méně, než kdyby byl jediným poškozeným. Žalobce rozhodně nesouhlasí s připuštěním paralely s konkurzním řízením, kde jsou věřitelé a priori připraveni na to, že uplatněné pohledávky se jim vrátí jen zlomek. Na rozdíl od konkurzního řízení se v trestním řízení poškozený přihlašuje s náhradou škody způsobenou mu trestním řízení s úmyslem vysoudit celou tuto částku. Snížení požadované náhrady za vzniklou újmu pak nesplňuje podmínku přiměřenosti, když přiznaná částka nepokryje ani nejnutnější výdaje žalobce na uplatnění nároku. Přiznaná částka žalovaným ve výši 145 Kč v konečném důsledku zásadně snižuje význam dané věci a v konečném důsledku i důstojnost všech poškozených. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhoval zamítnutí žaloby. Potvrdil, že žalobce u ní dne 17. 12. 2014 uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve výši 400.000 Kč a žalovaný jeho žádosti zčásti vyhověl. Ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 3 T 3/2005 pak plyne, že řízení bylo zahájeno vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 16. 3. 1998. Dne 12. 9. 2006 pak vydal Krajský soud v Hradci Králové odsuzující rozsudek, když dne 1. 1. 2013 bylo trestní stíhání vůči jednomu z obviněných na základě amnestie prezidenta republiky zastaveno. Dne 16. 7. 2014 bylo Nejvyšším soudem ČR odmítnuto dovolání ve věci podané. Žalovaný dospěl k závěru, že v trestním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. když celková délka řízení byla hodnocena jako nepřiměřená a žalobci bylo přiznáno odškodnění ve výši 145 Kč. V předmětném trestním řízení žalovaný shledal existenci odpovědnostního titulu, když v souladu s judikaturou vnitrostátních soudů i Evropského soudu pro lidská práva dospěl k závěru, že doba předmětného trestního řízení v trvání 16 let a 4 měsíce je délkou objektivně nepřiměřenou a došlo tudíž k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. V případech nesprávného úředního postupu spočívající v nepřiměřené délce řízení se má dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“), ale naší judikatury za to (jde o vyvratitelnou právní domněnku), že účastníku vzniká nemajetková újma. V daném případě nebyla zjištěna žádná okolnost, která by byla způsobilá tuto domněnku vyvrátit, a proto žalovaný uzavřel, že žalobci vznikla nemajetková újma. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je pak pro poměry České republiky přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí 15.000 Kč – 20.000 Kč za rok řízení, tj. 1.250 Kč – 1.667 Kč za jeden měsíc řízení. Částku, k níž se dospěje součinem základní částky za jeden rok řízení (modifikované za prvé dva roky řízení o polovinu), lze následně modifikovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b) - e) § 31 a) odst. 3 zákona. V daném případě je zásadní a klíčovou okolností abnormální a mimořádný počet poškozených v jednom trestním řízení, a to 21.114 poškozených, když podle judikatury ESLP lze u vysokého počtu poškozených odškodnění přiměřeně snížit, a to podstatně, neboť v případě více poškozených nepřiměřenou délkou řízení je jejich újma do určité míry – jako procesní stranou – sdílena. Žalovaný dospěl k závěru, že význam řízení pro žalobce v trestním řízení je obdobný významu věřitele v konkurzním řízení odrážejícímu se v konečné výši zadostiučinění jak uvedl Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 31. 5. 2012 sp. zn. 29 Cdo 2012/2010. Dále je třeba přihlédnout i k dalším okolnostem zmenšujícím význam řízení pro žalobce, když dle ustálené judikatury ESLP je věnována zvýšená pozornost zejména věcem opatrovnickým, pracovně právním, věcem osobního stavu či věcem týkajícím se života a zdraví nebo věcem trestním týkajících se obviněných. V daném případě však žalobci vznikla„ pouze