14 C 253/2020-72 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tedy nesporovala tvrzení uvedená v žalobě. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že [právnická osoba], [IČO], poskytla v postavení věřitelky žalované – spotřebitelce – peněžní prostředky ve výši [částka], a to na základy smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]. Úvěruschopnost žalované byla původním věřitelem ověřena. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit původnímu věřiteli včetně dohodnutého poplatku, který se skládal z úroku za dobu úvěru ve výši 36 % ročně a z poplatku za poskytnutí úvěru. Celkem se žalovaná zavázala vrátit původnímu věřiteli v jedné splátce částku [částka] do 28 dnů ode dne odeslání peněžitých prostředků na účet žalované. Pro případ prodlení se žalovaná zavázala platit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z dlužné částky, úroky z prodlení byly smluveny ve výši 8 % ročně. Žalovaná porušila smluvní ujednání, úvěr ani smluvený poplatek (úroky) původnímu věřiteli v dohodnuté době nevrátila. Původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, která před podáním žaloby vyzvala žalovanou k zaplacení. V době rozhodování soudu dlužila žalovaná žalobkyni jistinu [částka], poplatek za poskytnutí úvěru (úroky) [částka] a smluvní pokutu [částka]. Od [datum] trvalo prodlení žalované se zaplacením. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání smluv vystupovala v pozici spotřebitelky, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dále byla věc posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Výrokem rozsudku pod bodem I soud uložil žalované povinnost dlužné částky a úroky z prodlení zaplatit. Hmotněprávní posouzení smlouvy o úvěru vychází z ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků posuzoval ve smyslu § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí schopnost žalované – spotřebitelky – splácet spotřebitelský úvěr. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Původní věřitel pohledávku postoupil žalobkyni dle § 1879 a násl. občanského zákoníku. O smluvní pokutě soud rozhodl dle ustanovení § 2048 až § 2052 občanského zákoníku. Sjednaná výše úroků (poplatek za poskytnutí úvěru) i sjednaná výše smluvní pokuty koresponduje s výší poskytnutého úvěru, který je svým charakterem tzv. mikroúvěrem. Žalovaná se navíc řádným splněním dluhu mohla povinnosti platit smluvní pokutu vyhnout. Uložením povinnosti zaplatit celou dlužnou částku nebyly ve vztahu k žalované porušeny zásady vyjádřené v ustanoveních § 1 až § 14 občanského zákoníku, v nichž jsou zakotveny obecné a základní principy soukromého práva. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka] (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku [částka]. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka]. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.