14 C 409/2020-14 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou, podanou soudu proti žalovanému dne [datum], zaplacení úroků z prodlení. Tvrdila, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené se [právnická osoba], [IČO], jako postupitelem (dále jako„ T-Mobile“). Žalovanému bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky. Společnost T-Mobile uzavřela s žalovaným na základě žalovaným podepsané objednávky služeb účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací. T-Mobile se zavázal poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací, a to včetně služeb s nimi souvisejícími, které nejsou službami elektronických komunikací. Žalovaný se zavázal za veškeré poskytované služby řádně platit ceny dle platného ceníku služeb, a to nejpozději do 18 kalendářních dnů ode dne vystavení vyúčtování služeb na účet T-Mobile. T-Mobile zcela v souladu se Smlouvou služby žalovanému poskytoval a tyto poskytnuté služby vždy žalovanému vyúčtoval v pravidelném vyúčtování služeb, která zasílal na žalovaným zvolenou adresu pro doručování. Služby se vztahovaly k telefonnímu číslu [číslo], datum aktivace [datum]. Žalovaný přestal za poskytované služby platit a předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud neuhrazených vyúčtování ve výši 19 735 Kč od [datum], přičemž k deaktivaci telefonního čísla došlo [datum]. Žalobkyně požadovala úroky z prodlení až od prvního dne prodlení u nejmladšího vyúčtování cen služeb (tedy od nejpozději splatného). Advokátka žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, ve kterém soud zároveň žalovaného vyzval dle ustanovení § 114b občanského soudního řádu, aby se ve lhůtě 30 dnů plynoucí ode dne uplynutí lhůty k podání odporu k věci vyjádřil a uvedl, zda, případně v jaké výši, nárok uplatněný v žalobě uznává, a jestliže zcela neuznává, byl poučen o tom, že je povinen ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě, a označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Byl poučen o tom, že k vyjádření je nutno připojit listiny, na něž se ve svém vyjádření odvolává s tím, že pokud se žalovaný bez vážného důvodu ve stanovené lhůtě nevyjádří a ani soudu nesdělí, jaký vážný důvod v podání vyjádření brání, má se zato, že nárok, který je žalobou uplatňován, uznává. O následcích nečinnosti soud žalovaného poučil, tedy i o možnosti vydání rozsudku pro uznání. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, proti kterému žalovaný podal odpor. Uvedl, že dluh nemohl vzniknout jeho jednáním, neboť byl od října 2015 do října 2017 ve výkonu trestu odnětí svobody a mobilní telefon užívala jiný osoba. Ve třicetidenní lhůtě plynoucí ode dne uplynutí lhůty k podání odporu žalovaný nepodal vyjádření s vylíčením rozhodujících skutečností, na nichž svoji obranu staví, ani nepřipojil listinné důkazy. Uplynutím třicetidenní lhůty tak nastoupily účinky zákonné fikce uznání ve smyslu ustanovení § 114b odst. 5 občanského soudního řádu a soud měl za to, že žalovaný žalobou uplatněný nárok uznal (§ 153a odst. 3 občanského soudního řádu). Podle ustanovení § 153a odst. 1 občanského soudního řádu platí, že uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1, 2, § 153a odst. 2 občanského soudního řádu). Pro úplnost soud dodává, že to byl žalovaný, kdo se zavázal [právnická osoba] za poskytované služby platit. Pokud mobilní telefon užívala jiná osoba v době, kdy stále trval smluvní vztah mezi žalovaným a [právnická osoba], pak také stále trvala povinnost žalovaného smluvené platby platit. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 300 Kč. Advokátka poskytla žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.