20 C 345/2020-12 — Okresní soud v Hradci Králové

Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předmětem tohoto řízení (pův. EPR [číslo]) je uplatněný nárok žalobce vůči žalované ve výši žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce (2x). Na žalobce byla pohledávka vůči žalované postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019. Dne 27.10.2016 a 30.6.2016 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] Credit International, SE, [IČO], ve dvou případech smlouvu o půjčce, na základě níž poskytla [právnická osoba] Credit žalované půjčku ve výši celkem 18.000 Kč. Jelikož žalovaná neplnila své povinnosti ze smlouvy, zejména nesplácela půjčku dohodnutým způsobem, dluží tedy částku uvedenou ve výroku I. rozsudku (specifikovanou v žalobě). Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce skutečně došlo k uzavření shora specifikované smlouvy, na základě níž vyčerpala žalovaná shora uvedenou částku, neplnila své povinnosti ze smlouvy, nehradila stanovené splátky, je tedy povinna uhradit žalobci vzniklý dluh včetně veškerého příslušenství. O skutkovém stavu věci soud činí závěr jednak na podkladě žalobcem předložených listin, ale i na základě toho, že žalovaná dluh v průběhu řízení nesporovala – nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by žalovaná dluh zaplatila, nebo vznesena jiná námitka proti opodstatněnosti žalobou uplatněného nároku. Soud posoudil projednávanou věc po právní stránce následovně: Soud dospěl k závěru, že právní vztahy mezi žalobcem a žalovanou se řídí v obou případech prvořadě smlouvou samotnou, - smluvními podmínkami, akceptovanými oběma stranami (resp. žalovanou a právním předchůdcem žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], SE, [IČO]), a při aplikaci právní úpravy též občanským zákoníkem. Soud vztah mezi účastníky právně posoudil dle právní úpravy zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Vztahy mezi účastníky je třeba posuzovat zejm. podle § 2390-4 o.z., kde je upravena smlouva o zápůjčce (dříve podle § 657-8 starého obč. zák. č. 40/1964 Sb.„ smlouva o půjčce“). Účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. občanského zákoníku; i za ev. použití speciální právní úpravy zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (s účinností od 1.12.2016 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru). Podle ust. § 2390 o.z. "přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu", vznikne smlouva o zápůjčce. Dále platí např. i to, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky atd. Vydlužitel má povinnost zápůjčku vrátit, zde bylo ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách. Soud vycházel v obou případech především ze smlouvy a dalších listin – ISAS (např. i upomínka vč. oznámení postoupení pohledávky; smlouva o postoupení pohledávek, atd.) a dospěl k závěru, že v daném případě má tedy žalobce právo na uvedenou částku s přísl., tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle ustanovení § 1968 o.z. č. 89/2012 Sb. dlužník, který řádně a včas svůj dluh nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o.z. je pak věřitel oprávněn požadovat vedle plnění i úroky z prodlení, ohledně určení výše úroků z prodlení se pak odkazuje na nařízení vlády. Nařízením vlády č. 351/2013 Sb. je tato výše stanovena odkazem na repo sazbu ČNB zvyšované v každém kalendářním pololetí o 8 procentních bodů (§ 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb.). V daném případě má tedy žalobce právo též na úrok z prodlení, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Na základě všech výše uvedených skutkových zjištění a právních úvah soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl v plném rozsahu. Postoupení pohledávky upravuje občanský zákoník ve svých ustanoveních § [číslo] a násl.. Podle ustanovení § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). S postoupenou pohledávkou pak přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Případné námitky proti pohledávce, které dlužník mohl uplatnit v době postoupení, zůstávají mu zachovány i po postoupení pohledávky (§ 1884 odst. 1 o.z.). Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce v řízení uspěl a vzniklo mu právo na náhradu nákladů řízení. Účelně vynaložené náklady řízení žalobce představuje odměna advokáta po 300 Kč za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a žalobu, s tím související 3x náhrada hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), 21 % DPH (z odměny a náhrad) a soudní poplatek 800 Kč. Lhůtu k plnění povinností výroků tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř..