10 C 102/2021-20 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal žalobou podanou soudu proti žalovanému zaplacení částky 82 415,85 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené smlouvy o úvěru. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že původní věřitel – společnost [právnická osoba], [IČO], poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč, a to na základě uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 1. 1. 2018. Žalovaný se zavázal úvěr pravidelně splácet spolu s úroky a poplatky v 16 pravidelných měsíčních splátkách po 8 050 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas a původní věřitel dluh zesplatnil ke dni 1. 5. 2019. Žalovaný dlužnou částku řádně a včas nezaplatil a původní věřitel dne 24. 6. 2020 postoupil pohledávku žalobci. Ke dni rozhodování soudu dlužil žalovaný žalobci celkem částku 82 415,85 Kč s příslušenstvím skládající se z částky 54 300 Kč jako nesplacené jistiny a částky 28 115,85 Kč jako smluvní pokuty a dále kapitalizovaných, smluvních a zákonných úroků. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně. To vše vyplývá ze smlouvy o úvěru, z odstoupení od smlouvy, všeobecných obchodních podmínek, předpisu splátek, transakční historie, smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení a předžalobní výzvy. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu. Výrokem rozsudku pod bodem I. soud uložil žalovanému povinnost dlužnou částku, úroky a úroky z prodlení zaplatit. Právní posouzení věci vychází z ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Původní věřitel pohledávku postoupil žalobkyni dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. O smluvní pokutě soud rozhodl v souladu ustanovením § 2048 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Zároveň soud právně posoudil aktivní legitimaci žalobce v této věci a jeho právní nástupnictví po původním věřiteli na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2019 v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. a shledal, že žalobce je v dané věci aktivně legitimován. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, ve smyslu kterého soud přiznal úspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 297 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 4 420 Kč. Advokát poskytl tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – předžalobní výzva, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 35/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.