10 C 383/2020-33 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal zaplacení částky 75 235,20 Kč proti žalovanému. Uvedl, že žalovaný si dne 11. 4. 2018 kolem 17:40 hodin v obci [obec] nepočínal tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na jeho zdraví. Za tento čin byl žalovaný odsouzen rozhodnutím Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 6 T 154/2018, když soud toto jednání kvalifikoval jako přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle paragrafu 147 odst. 1,2 trestního zákona. Domáhá se proto bolestného v žalované výši, v souladu s metodikou Nejvyššího soudu ČR. Žalovaný se k věci nevyjádřil, tudíž nesporoval tvrzení učiněná žalobcem. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný dne 11. 4. 2018 kolem 17:40 hodin v obci [obec] na svém pozemku dostatečně nezajistil svého psa, německého ovčáka tak, aby neohrozil jiné osoby, ponechal otevřená vrata a umožnil tak svému psovi opuštění pozemku a následný nekontrolovaný volný pohyb po pozemní komunikaci III. třídy, [číslo] kde v km 2,748 vběhl pes z pravé strany z otevřené brány u domu [adresa] do jízdní dráhy motocyklu zn. Ducati, který řídil žalobce. V důsledku kontaktu psa s předním kolem motocyklu došlo k vychýlení jízdní dráhy motocyklu vlevo a jeho následnému pádu, při kterém utrpěl žalobce částečné vymknutí vazivového spojení mezi nadpažkem lopatky a zevním koncem klíční kosti vlevo, přetržení předního zkříženého vazů pravého kolenního kloubu a částečnou trhlinu zevního postranního vazů pravého kolenního kloubu. V důsledku těchto zranění byl žalobce omezen v obvyklém způsobu života nemožností chůze bez opory do 11. 6. 2018, s následným omezeným pohybem pomocí dvou francouzských holí, když zároveň došlo k poškození motocyklu. Za tento čin byl žalovaný odsouzen pravomocným rozhodnutím Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 6 T 154/2018, když soud toto jednání kvalifikoval jako přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle paragrafu 147 odst. 1,2 trestního zákona. Žalobce jako poškozený byl se svým nárokem na náhradu bolestného a ztížení společenského uplatnění odkázán na řízení občanskoprávní. Tyto skutečnosti jsou prokázány obsahem pravomocného trestního příkazu 6 T 154/2018 zdejšího soudu ze dne 30. 4. 2019. Podle § 135 o.s.ř. odst. 1 o.s.ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Podle § 135 o.s.ř. odst. 2 jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází. Soud je tedy podle § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal. Z této formulace je bez jakýchkoliv pochybností zřejmé, že pokud již existuje pravomocné rozhodnutí trestního soudu, soud si v civilním řízení nesmí tyto otázky posuzovat samostatně. Vázaností civilního soudu rozhodnutím trestního soudu o spáchání trestného činu a o osobě jeho pachatele se rozumí především vázanost skutkovými zjištěními trestního soudu, které vyústily v odsuzující rozsudek; to výslovně konstatuje i R 22/79: "V souvislosti s otázkou vázanosti odsuzujícím rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 135 odst. 1 o. s. ř. jde zejména o to, které okolnosti rozhodné pro vyřešení sporu o náhradu škody, musí soud převzít z trestního rozsudku, aniž by je musel a mohl v občanském soudním řízení znovu zjišťovat". V civilním řízení tedy již nelze provádět dokazování k těm skutkovým okolnostem, z nichž učinil trestní soud v pravomocném odsuzujícím rozsudku závěr o spáchání trestného činu a osobě jeho pachatele. Tento závěr má oporu, jak v systematickém zařazení § 135 o. s. ř. mezi ustanovení o dokazování, tak i v návaznosti na ustanovení předchozích procesních předpisů. Podle § 2958 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen občanský zákoník), při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. V § [číslo] žádná definice bolesti není obsažena, je proto třeba vyjít z toho, že zákon nemá pod tímto pojmem na mysli jinou kategorii, než která je ustálena v judikatuře i doktríně. Smyslem náhrady za bolest je odškodnit nejen utrpení tělesného a duševního rázu, nýbrž i některé související průvodní stavy, jako je diskomfort, stres či obtíže spojené s utrpěnou zdravotní újmou (srov. též obavu ze ztráty života či vážného poškození zdraví ve smyslu § [číslo] věty třetí), a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisejí s bolestí obvykle doprovázející stavy popsané v jednotlivých položkách bolestného (tzv. bolest v širším smyslu či ještě jinými slovy tzv. tíže poranění). Překračují-li ovšem další potíže obvyklou zátěž poškozeného při podrobení se omezením plynoucím z léčby, bude namístě je již řadit pod jinou nemajetkovou újmu. V § 2958 občanského zákoníku žádná definice bolesti není obsažena, je proto třeba vyjít z toho, že zákon nemá pod tímto pojmem na mysli jinou kategorii, než která je ustálena v judikatuře i doktríně. Nelze ovšem přehlédnout, že vzhledem k etiologickému pojetí vyčíslování náhrady za bolest podle příloh 1 a 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. se do náhrady za bolest promítaly, jak samotné bolestivé stavy, tak i zčásti určitá omezení spojená se způsobem léčby. Smyslem náhrady za bolest je odškodnit nejen utrpení tělesného a duševního rázu, nýbrž i některé související průvodní stavy, jako je diskomfort, stres či obtíže spojené s utrpěnou zdravotní újmou (srov. též obavu ze ztráty života či vážného poškození zdraví ve smyslu § [číslo] věty třetí), a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisejí s bolestí obvykle doprovázející stavy popsané v jednotlivých položkách bolestného (tzv. bolest v širším smyslu či ještě jinými slovy tzv. tíže poranění). Překračují-li ovšem další potíže obvyklou zátěž poškozeného při podrobení se omezením plynoucím z léčby, bude namístě je již řadit pod jinou nemajetkovou újmu. Soud dále vyšel ze zjištění, že dne 30. 10. 2018 lékařka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vypracovala posudek o bolestném k náhradě újmy na zdraví v souladu s Metodikou Nejvyššho soudu a ustanovením § 2958 občanského zákoníku. Žalobci bylo takto přiznáno 255 bodů. Vzhledem k tomu, že 1 bod se rovná 1 % průměrné mzdy v předchozím roce, tj. v roce 2017, bolestné žalobce se určuje částkou: 255 x 295,04 Kč, to je 75 235,20 Kč. K obsahu uvedeného posudku (č. l. 24 – 25 spisu) nebyly vzneseny v průběhu řízení žalovaným žádné námitky. Žalovaný požadovanou výši újmy žádným způsobem v průběhu tohoto řízení nezpochybnil a žádné další důkazy k otázce výše újmy nenavrhl. Soud proto z obsahu této listiny vycházel. Žádné další důkazy nebyly navrhovány ani z řízení potřeba provedení dalších důkazů nevyplynula. Soud v dané věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 115a o.s.ř., podle něhož k projednání věci samé (s výjimkou věcí uvedených v § 120 odst. 2 o.s.ř.) není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Protože v dané věci se nejedná o řízení uvedené v § 120 odst. 2 o.s.ř., ve věci lze rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobcem a žalobce i žalovaný souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve smyslu § 101 odst.4 o.s.ř., soud nenařizoval jednání ve věci a veřejně byl vyhlášen tento rozsudek. Lze tedy uzavřít, že soud byl podle § 135 o.s.ř. odst. 1 vázán rozhodnutím Okresního soudu v Hradci Králové 6 T 154/2018, když tento soud jednání žalovaného kvalifikoval jako přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle paragrafu 147 odst. 1,2 trestního zákona. Byl tedy vázán popisem skutku tak, jak je v tomto rozhodnutí uveden a nebyl oprávněn jej přezkoumávat. Při rozhodnutí o výši požadovaného bolestného soud vycházel z ustanovení § 2958 občanského zákoníku a posudku o bolestném 255 bodů a posouzením v souladu s Metodikou Nejvyššího soudu ČR. Požadovaná výše újmy na zdraví se jeví soudu jako přiměřená a je také v souladu se zásadou slušnosti ve vztahu k žalobci jako poškozenému. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce měl ve věci plný úspěch. Žalobci však dle obsahu spisu náklady nevznikly.