13 C 141/2021-21 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu dne 20. 2. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 11 197 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru. Žalovaný se nevyjádřil, tedy nesporoval skutková tvrzení žalobce uvedená v žalobě. Soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř., neboť pro takovéto rozhodnutí byly splněny zákonem stanovené podmínky. O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, podle kterého žalovaný dluží žalobci za nesplacený spotřebitelský úvěr, když žalobce uzavřel se žalovaným dne 17. 8. 2020 Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] smlouva byla uzavřena prostřednictvím klientské sekce tak, že žalovaný odsouhlasil její znění. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, kdy žalobce převedl peníze dne 17. 8. 2020 na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal splatit úvěr nejpozději do 31. 8. 2020 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 813 Kč. Žalovaný nesplácel řádně a včas. V reakci na nesplácení úvěru žalobce účtoval žalovanému v souladu se smlouvou o úvěru i smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru. Výše smluvní pokuty činila 0,1 % denně z částky 8 000 Kč od 1. 9. 2020 do 20. 2. 2021 v celkové výši 1 384 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva prostřednictvím e-mailové zprávy. Tyto skutečnosti žalobce doložil smlouvou o poskytnutí úvěru, výzvou k zaplacení, výpisem z úvěrového účtu a výpisem [spisová značka]. Při právním posouzení věci soud vyšel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník). Podle něj platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Další základní ustanovení týkající se úvěru jsou obsaženy v ustanovení § 2396 až 2400 občanského zákoníku. Soud má za to, že shora popsaným jednáním účastníci řádně uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Podle ní žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, dle této smlouvy žalovaný neplnil a celkem dluží 11 197 Kč s příslušenstvím (viz zjištěný skutkový stav). Požadavek žalobce na zaplacení částky 11 197 Kč je tak po právu a soud proto žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobci zaplatit. Oprávněný je též požadavek žalobce na zaplacení úroků z prodlení z této částky podle § 1970 občanského zákoníku v zákonné výši. Jejich výši pak soud určil podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dále je oprávněný požadavek žalobce na zaplacení smluvní pokuty, který je v souladu s ustanovením § 2048 o.z. a § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. Druhý výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. l o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a o.s.ř., kdy úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, když tento řádně a včas vyzval žalovaného k plnění předmětného dluhu. Náklady vznikly žalobci v souvislosti se zaplacením soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále v souvislosti se zastoupením advokátem. Podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. pak soud přiznal žalobci odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1, písm. a), d) citované vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), a to za podmínek ustanovení § 14b odst. 1, písm. a), b), c), ve výši dle § 14b odst. 1, bod 2 za použití § 8 odst. 1 této vyhlášky, neboť jde o formulářovou žalobu, tj. odměnu ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem za tři úkony tedy odměnu ve výši 900 Kč. Dále soud žalobci přiznal náhradu hotových výdajů dle § 14 b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč, to vše zvýšené o 21 % DPH ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Celkem tak činí náklady úspěšného žalobce 1 852 Kč a soud uznal žalovaného povinným zaplatit je žalobci k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. l o.s.ř.).