13 C 233/2021-16 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 1 516 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná se dne 10. 12. 2019 na lince [číslo] hromadné dopravy provozované [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno] nemohla prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Žalovaná se nevyjádřila, tedy nesporovala skutková tvrzení žalobce uvedená v žalobě. Soud věc rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazu, aniž by nařizoval jednání, když účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§115a o. s. ř.). Ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná, jejíž totožnost byla zjištěna z občanského průkazu, použila na lince č. 13 hromadné dopravy v místě kontroly zastávka náměstí Republiky – směr Hlavní nádraží hromadnou dopravu provozovanou právním předchůdcem žalobce dne 10. 12. 2019 v 10:46 hodin a na výzvu kontrolora se neprokázala platným jízdním. Žalovaná jízdné po výzvě nezaplatila, zápisy podepsala a byla poučena dle informačního letáku. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2020 na žalobce, který je ve věci aktivně legitimován. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalované včetně předžalobní výzvy. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i ve vzájemných souvislostech dle ust. § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je po právu. Při hmotněprávním posouzení věci soud postupoval v souladu s § 2550 až § 2554 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o přepravě osob dle § 2550 občanského zákoníku, kdy na základě této smlouvy vzniká cestujícímu, který za stanovené jízdné použije dopravní prostředek, právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení řádně a včas. Podrobnosti realizace přepravy jsou upraveny zákonem číslo 111/94Sb. v platném znění ust. § 18a odst. 2 citovaného zákona, resp. zák. č. 266/94Sb. v platném znění, Přepravním řádem a smluvními přepravními podmínkami. Cestující, který se nemůže na vyzvání podle § 1 prokázat platnou jízdenkou, zaplatí přirážku. Dle § 18a odst. 3 citovaného zákona výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Provedeným dokazováním tedy bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaná vzhledem k tomu, že dne 10. 12. 2019 použila hromadnou dopravu provozovanou právním předchůdcem žalobce a neprokázala se přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem, porušila shora citovaný zákon. S ohledem na výše uvedené bylo tedy žalobě v celém rozsahu vyhověno, když výše přirážky nepřesahuje částku 1 500 Kč a jízdné činilo 16 Kč. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy soud přiznal úspěšnému žalobci vůči žalovanému náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení představují náklady za zastoupení advokátem dle vyhl. č. 177/96 Sb. ve znění vyhl. číslo 120/2014 Sb. za tři úkony po 200 Kč, tři paušální poplatky po 100 Kč, 21% DPH ve výši 189 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč, celkem 1 489 Kč.