14 C 157/2021-32 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 26. 11. 2020 domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 7 255,38 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 20. 12. 2017. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O skutkovém stavu věci soud učinil závěr, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli smlouvou o úvěru, podle které byl žalovaný oprávněn k opakovanému čerpání peněžních prostředků z kartového účtu č. [bankovní účet] (prostřednictvím vydané karty) až do výše limitu 5 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal úvěr včetně smluvní úroků a poplatků řádně splatit, a to prostřednictvím minimálních úhrad stanovených ve výpisech z kartového účtu po skončení každého zúčtovacího období. Dále ujednáno, že při zesplatnění pohledávek z úvěru se uplatní úroková sazba ve výši 12 % p.a. Žalovaný porušoval smluvní ujednání, neboť nehradil řádně a včas splátky vyčerpané části úvěru a překročil celkový úvěrový limit, a žalobkyně proto výzvou ze dne 12. 3. 2020 úvěr zesplatnila. V době rozhodování dlužil žalovaný žalobkyni částku 7 717,19 Kč, složenou z jistiny úvěru ve výši 7 255,38 Kč a z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z nesplacených splátek úvěru a z kapitalizovaného smluvního úroku, vyčíslených dohromady na částku ve výši 461,91 Kč. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě žalobcem předložených listinných důkazů, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu. Výrokem rozsudku pod bodem I soud uložil žalovanému povinnost dlužnou částku a příslušenství zaplatit. Hmotněprávní posouzení věci vychází z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 o.z., podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b odst. 1 bod 1 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 200 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.