14 C 161/2021-152 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalovanému zaplacení částky 50 250 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o úvěru č. 2 2017, kterou se žalovaným – úvěrovaným - dne 16. 2. 2017 uzavřel věřitel - společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen původní věřitel). Ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena ve prospěch společnosti [právnická osoba], [IČO]. Pohledávka byla žalobkyni postoupena. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nesporoval tedy tvrzení uvedená v žalobě. Soud provedl dokazování a zjistil následující právně významné skutečnosti: Ze smlouvy o úvěru č. 2 2017 ze dne 16. 2. 2017 bylo zjištěno, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému – dlužníkovi – bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 92 000 Kč v 16 splátkách. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy o úvěru a poslední splátka byla splatná ke dni 16. 6. 2018. Z obsahu smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že původní věřitel poskytl peněžitou částku 50 000 Kč žalovanému v hotovosti, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Před poskytnutím úvěru původní věřitel posoudil schopnosti žalovaného poskytnutou peněžitou částku splácet, což bylo zjištěno z údajů o provedené finanční analýze a z listin předložených žalovaným. Původní věřitel měl k dispozici nájemní smlouvu, dohodu o změně pracovní smlouvy, dohodu o mzdě a výplatní lístky za měsíce listopad 2016, prosinec 2016 a leden 2017. Z výplatních lístků bylo zjištěno, že v uvedených měsících žalovaný dosáhl čistých příjmů ve výši 45 079 Kč, 42 640 Kč a 43 015 Kč. Ze smlouvy o prodeji části podniku ze dne 8. 9. 2018 bylo zjištěno, že část závodu společnosti [právnická osoba] byla převedena ve prospěch společnosti [právnická osoba], [IČO]. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 11. 12. 2019 bylo zjištěno, že společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupila pohledávku žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Původní věřitel ani žalobkyně neevidovali ze strany žalovaného řádné splácení poskytnutých peněžitých prostředků v souladu se smlouvou o úvěru, což bylo zjištěno z písemné výzvy před podáním žaloby. Žalovaná částka 50 250 Kč byla tvořena následujícími položkami: -) neuhrazenou jistina úvěru po lhůtě splatnosti ve výši 48 500 Kč, -) neuhrazeným úrokem z úvěru, který žalobkyně uplatnila ve výši 577,50 Kč, -) neuhrazeným poplatkem za vyhodnocení úvěru, který žalobkyně uplatnila ve výši 465 Kč, -) neuhrazeným inkasním poplatkem za hotovostní výběr splátek, který žalobkyně uplatnila ve výši 707 Kč. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že v době rozhodování soudu dlužil žalovaný žalobkyni částku 50 250 Kč a od 17. 6. 2018 trvalo prodlení žalovaného se zaplacením. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o zápůjčce vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona [číslo] 2016, o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dále byla věc posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaný - spotřebitel - uzavřeli smlouvu dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků ve smyslu § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru, s odbornou péčí posuzoval schopnost žalovaného – spotřebitele – splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací získaných od žalovaného i na základě předložených dokladů. S ohledem na provedené posouzení mohl původní věřitel důvodně uzavřít, že žalovaný bude schopen poskytnuté peněžité prostředky splácet. Původní věřitel neevidoval řádné a včasné splácení poskytnuté zápůjčky a pohledávku za žalovaným jeho právní nástupce postoupil žalobkyni dle § 1879 a násl. občanského zákoníku. Nebylo tvrzeno, tudíž ani prokázáno, že žalovaný dlužné částky žalobkyni zaplatil, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost dlužné částky zaplatit. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Úroky z prodlení je žalovaný povinen platit ode dne následujícího po datu poslední řádné úvěrové splátky. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 010 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 3 140 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.