14 C 216/2021-20 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 106,41 Kč, smluvní pokuty ve výši 9 600 Kč a pojistného ve výši 121 Kč, celkem částky 14 827,41 Kč s příslušenstvím. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nesporovala tedy tvrzení uvedená v žalobě. O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že žalobkyně dodávala žalované na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 1. 8. 2019 a platných obchodních podmínek, jež byly nedílnou součástí smlouvy (dále jen smlouva), do odběrného místa na adrese [adresa žalované], elektřinu pro kategorii domácnost a žalovaná na tomto odběrném místě elektřinu odebírala. Smluvní strany si ve smlouvě ujednaly pro případ, kdy zákazník opakovaně (tzn. dva a víckrát) poruší kteroukoliv platební povinnost vyplývající ze smlouvy, smluvní pokutu zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníka nasmlouvané elektřiny ve výši 400 Kč pro kategorii domácnost. Tyto skutečnosti soud zjistil z obsahu smlouvy. Žalobkyně neevidovala úhradu záloh za měsíce duben 2020 a květen 2020, žalobkyně proto v souladu s uzavřenou smlouvou požadovala uhrazení smluvní pokuty. Žalobkyně dne 24. 7. 2020 ukončila dodávku elektřiny, a to z důvodů výše specifikovaného opakovaného porušení platebních povinností vyplývajících ze smlouvy žalovaným. Na možnost ukončení dodávky byla žalovaná upozorněna, což bylo zjištěno z upomínky ze dne 12. 6. 2020. Z potvrzení o odeslání bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala upomínku doporučeně na adresu uvedenou ve smlouvě, tj. [obec], [ulice a číslo]. Z dopisu ze dne 6. 8. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně odstoupila od smlouvy pro opakované neplnění platebních povinností ze strany žalované. Z vyúčtování bylo zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala žalované v souladu s uzavřenou smlouvou smluvní pokutu ve výši 7 600 Kč, a to vyúčtováním smluvní pokuty [variabilní symbol] vystavené dne 26. 7. 2020, splatné dne 5. 8. 2020 Smluvní pokutu žalobkyně v souladu se smlouvou požaduje za každý měsíc od 24. 7. 2020 do 15. 2. 2022, tedy za 19 měsíců po 400 Kč. Na toto vyúčtování žalobkyně evidovala provedení částečné úhrady ve výši 2 493,59 Kč, v době rozhodování soudu tak žalovaná dlužila žalobkyni částku 5 106,41 Kč. Z listinných důkazů soud dále zjistil, že žalovaná se podpisem přihlášky k pojištění zavázala žalobci platit úhradu za pojistné ve výši 219 Kč jedenkrát měsíčně spolu se zálohou na dodávku elektřiny, dle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny. Splatnost jednotlivých zálohy za dodávku elektřiny byla stanovena plánem záloh ze dne 7. 11. 2019 na 15. den každého měsíce. Žalovaná porušila smluvní povinnost tím, že nezaplatila úhradu za pojistné splatnou dne 15. 10. 2019. Žalobkyně evidovala na toto pojištění částečnou úhradu dne 9. 12. 2019 ve výši 98 Kč. V době rozhodování soudu tak žalovaná dlužila žalobkyni částku 121 Kč. Z listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně se zavázala dodávat žalované na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 1. 8. 2019 a platných obchodních podmínek, jež byly nedílnou součástí smlouvy (dále jen smlouva), do odběrného místa na adrese [adresa žalované], plyn pro kategorii domácnost a žalovaná na tomto odběrném místě plyn odebírala. Smluvní strany si ujednaly pro případ, kdy zákazník opakovaně (tzn. dva a víckrát) poruší kteroukoliv platební povinnost vyplývající ze smlouvy, smluvní pokutu zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného plynu ve výši 400 Kč pro kategorii domácnost. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 36 měsíců od data 5. 8. 2019 s možností automatické prolongace smlouvy. Tyto skutečnosti byly zjištěny z obsahu smlouvy. Žalobkyně neevidovala úhradu záloh za měsíce duben 2020 a květen 2020, žalobkyně proto v souladu s uzavřenou smlouvou požadovala uhrazení smluvní pokuty. Z dopisu, který zaslala žalobkyně žalované, bylo zjištěno, že žalobkyně dne 24. 8. 2020 ukončila dodávku plynu, a to z důvodů opakovaného porušení platebních povinností ze strany žalované. Na možnost ukončení dodávky byla žalovaná upozorněna upomínkou ze dne 14. 7. 2020, což bylo zjištěno z potvrzení o odeslání. Z přípisu ze dne 26. 8. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně odstoupila od smlouvy pro opakované neplnění platebních povinností ze strany žalované. Žalobkyně vyúčtovala žalované smluvní pokutu ve výši 9 600 Kč, což bylo zjištěno z vyúčtování smluvní pokuty [variabilní symbol] s termínem splatnosti 7. 9. 2020 Smluvní pokutu žalobkyně požaduje za každý měsíc od 24. 8. 2020 do 5. 8. 2022, tedy za 24 měsíců po 400 Kč. Žalobkyně na toto vyúčtování nezaznamenala žádnou úhradu, v době rozhodování soudu tak žalovaná dlužila částku 9 600 Kč. Z předžalobní výzvy a z dokladu o odeslání soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k zaplacení. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a Hmotněprávní posouzení věci vychází z ustanovení § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále ustanovení § 28 odst. 1, § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Bylo zjištěno, že žalovaná porušila smluvní povinnosti a žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami od smluv se žalovanou odstoupila. Výrokem rozsudku pod bodem I soud proto uložil žalované povinnost dlužné částky zaplatit. O smluvní pokutě soud rozhodl dle ustanovení § 2048 až § 2052 občanského zákoníku. Sjednaná výše smluvní pokuty koresponduje s výší smluveného plnění ze strany žalobkyně. Žalovaná se navíc řádným plněním mohla povinnosti platit smluvní pokuty vyhnout. Uložením povinnosti zaplatit celou dlužnou částku nebyly ve vztahu k žalované porušeny zásady vyjádřené v ustanoveních § 1 až § 14 občanského zákoníku, v nichž jsou zakotveny obecné a základní principy soukromého práva. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Žalovaná je povinna platit úroky z prodlení ode dne následujícího po datu splatnosti vyúčtování pojistného. Vyúčtování se nepochybně dostalo do sféry žalované, neboť žalobkyně písemnosti adresovala na korespondenční adresu, kterou žalovaná ve smlouvě označila. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu, ve smyslu kterého soud přiznal úspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 1 700 Kč. Advokát poskytl žalobkyni dva úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.