15 C 109/2021-32 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se po žalované domáhali doručení skutečných nákladů a záloh na služby a plnění související s užíváním bytu [číslo] ve 3. nadzemním podlaží vlevo, v budově na adrese [adresa] (a to sice dodávky vody, stočné, osvětlení společných prostor, úklid schodiště, deratizace v domě, ústřední topení a dodávky elektrické energie) za dobu trvání nájmu od 14. 12. 2018 do 15. 9. 2019 podle nájemní smlouvy ze dne 14. 12. 2018, a dále zaplacení pokuty ve výši 21 350 Kč. Uvedli, že dne 14. 12. 2018 byla mezi nimi jako nájemci a žalovanou jako pronajímatelem uzavřena nájemní smlouva, kterou jim žalovaná pronajala shora uvedený byt. Nájem byl sjednán původně do 13. 3. 2019, avšak byl prodloužen. Dne 15. 9. 2019 byl nájem ukončen a byt byl vrácen zpět žalované. V čl. III. odst. 3, 4 nájemní smlouvy bylo sjednáno placení záloh za tam uvedené služby a bylo ujednáno, že jednou ročně bude provedeno vyúčtování záloh. Stejnou povinnost ukládá pronajímateli § 7 zákona [číslo] sb. Zúčtovací období skončilo nejpozději 14. 12. 2019, k doručení vyúčtování v souladu s § 7 odst. 1 citovaného zákona dosud nedošlo. Podle § 13 odst. 2 má pronajímatel povinnost zaplatit nájemcům v případě prodlení se splněním shora uvedené povinností pokutu ve výši 50 Kč denně. Pokuta za prodlení za období od 15. 4. 2020 do podání žaloby činí 21 350 Kč. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k plnění, avšak marně. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tj. nesporovala tvrzení v ní uvedená. Žaloba je důvodná. Soud zjistil skutkový stav, z něhož vyplývá, že žalovaná je vlastníkem pozemku p.č. St. 965 v k.ú. [obec], jehož součástí je bytový dům [adresa] (viz výpis z listu vlastnictví [číslo] na č.l. 20 spis). Jde o dům na adrese [adresa] (viz Informace o pozemku na č.l. 9). Žalobci coby nájemci a žalovaná coby pronajímatel uzavřeli dne 14. 12. 2019 nájemní smlouvu, na základě níž žalovaná pronajala (přenechala do užívání) žalobcům byt [číslo] ve 3. nadzemním podlaží vlevo, v budově na adrese [adresa], a to na dobu určitou od 14. 12. 2018 do 13. 2. 2019. V čl. III. strany smlouvy sjednaly, že žalobci budou žalované hradit nájemné ve výši 10 000 Kč měsíčně a vedle toho zálohy na služby spojené s užíváním bytu, zajišťované pronajímatelem, ve výši 5 000 Kč na měsíc (konkrétně zálohu na dodávky vody, stočné, osvětlení společných prostor, úklid schodiště, deratizace v domě, ústřední topení, dodávky elektrické energie). Jednou za kalendářní rok měly strany mezi sebou provést vzájemné vyúčtování plateb za služby spojené s užíváním předmětu nájmu (viz nájemní smlouva ze dne 14. 12. 2018). Ještě za doby prvotně sjednané nájemní doby se účastníci ústně dohodli na změnu nájemní doby na dobu neurčitou. Jinak se měl nájemní vztah nadále řídit uzavřenou nájemní smlouvou. Nájemní vztah skončil k 15. 9. 2019 dohodou. Byt byl tohoto dne předán žalované a dále již nebyl žalobci užíván. Služby spojené s užíváním bytu, zajišťované pronajímatelem, jak jsou uvedeny v nájemní smlouvě, žalovaná žalobcům poskytla, avšak jejich vyúčtování nikoliv. Nikdy ani nestanovila zúčtovací období. Zálohy dle nájemní smlouvy žalobci všechny řádně a včas zaplatili (viz výslech žalobce a). V příloze [číslo] k nájemní smlouvě účastníci zachytili stavy poměrových měřidel ke dni předání bytu a ke dni jeho zpětnému předání žalované ke dni 15. 9. 2019 (viz Příloha [číslo]). Žalobci vyzvali žalovanou k vyúčtování poskytovaných služeb a zaplacení pokuty (viz Předžalobní výzva ze dne 16. 12. 2020). Z jiných provedených důkazů soud skutkově významná zjištění nečerpal. Smlouvu uzavřenou mezi účastníky soud právně kvalifikoval jako smlouvu o nájmu ve smyslu § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jako „o.z.“), konkrétněji pak její podtyp – smlouvu o nájmu bytu ve smyslu § 2235 a násl. o.z. Strany si ujednaly, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel (§ 2247 odst. 1 o.z.); pravidla pro vyúčtování pak podle zákonného odkazu uvedeného v § 2247 odst. 3 stanoví zákon č. 63/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Žalovaná sjednané služby žalobcům poskytla, žalobci jí zaplatili dohodnuté zálohy, a podle § 7 odst. 1 zákona č. 63/2013 Sb. vznikla žalované povinnost vyúčtovat žalobcům skutečnou výši nákladů a záloh na služby a doručit jim toto vyúčtování do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období. Ujednání v nájemní smlouvě, které stanoví, že zúčtování se provede jednou za kalendářní rok, nepředstavuje řádné vymezení zúčtovacího období ve smyslu § 2 písm. c) zákona č. 63/2013 Sb., neboť neobsahuje vymezení počátku zúčtovacího období. Soud proto vyšel ze zákonné úpravy provedené citovaným ustanovením a uzavřel, že je-li zúčtovací období maximálně dvanáctiměsíční, a není-li jeho začátek pronajímatelem jednoznačně určen, začíná dnem, kdy vznikl nájem, a skončí uplynutím dvanácti měsíců od tohoto dne. Nájemní vztah v projednávané věci vznikl 14. 12. 2018, zúčtovací období proto skončilo 14. 12. 2019 Lhůta čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 63/2013 Sb. uplynula dne 14. 4. 2020 a od 15. 4. 2020 je proto žalovaná se splněním povinnosti vyúčtovat žalobcům poskytnuté služby v prodlení. Podle § 13 odst. 1, 2 zákona č. 63/2013 Sb. začal žalobcům, počínaje dnem 15. 4. 2020, vznikat nárok na pokutu ve smyslu citovaného ustanovení za prodlení s doručením vyúčtování služeb ve výši 50 Kč denně, kdy v řízení nebylo ani tvrzeno, že by byla postupem dle § 13 odst. 2 citovaného zákona stanovena v jiné výši. Za období od 15. 4. 2020 do 15. 6. 2021, kdy byla podána žaloba, činí výše pokuty celkem 21 350 Kč (427 x 50 Kč), tedy částku uplatněnou žalobou. Žalovaná povinnosti řádně vyúčtovat žalobcům služby a zaplatit pokutu dosud nesplnila; proto soud žalobu shledal zcela důvodnou a v celém rozsahu jí vyhověl, kdy k přijetí plnění jsou v obou případech žalobci coby společní nájemci oprávněni společně a nerozdílně a tato hmotněprávní skutečnost je zohledněna i ve výroku rozsudku (výrok I.). Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., ve smyslu kterého soud přiznal úspěšným žalobcům právo na náhradu nákladů řízení, když tito zaslali žalované na poslední známou adresu výzvu k plnění. Účelně vynaložené náklady řízení ve věci úspěšných žalobců tvoří • Soudní poplatek 2 000 Kč podle § 6 odst. 1, odst. 7 zákona o soudních poplatcích. • Odměna advokáta za zastupování žalobce v soudním řízení 9 520 Kč za 4 úkony právní služby (1x převzetí věci, 1x sepis výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, 1x sepis žaloby, 1 x účast na jednání soudu dne 4. 10. 2021) dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, při tarifní hodnotě 31 350 Kč (ve věci nejde o žalobu na určení existence práva nebo právního vztahu (§ 80 o.s.ř.), ale o žalobu na plnění, a to v případě obou kumulativně uplatněných nároků; v případě povinnosti provést vyúčtování se při výpočtu tarifní hodnoty použije § 9 odst. 1 advokátního tarifu, v případě povinnosti zaplatit pokutu se postupuje podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, společná tarifní hodnota se pak určuje dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu) • Náhrada hotových výdajů advokáta 1 200 Kč za 3 úkony právní služby shora uvedené po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. • náhrada promeškaného času podle § 14 odst. 1 advokátního tarifu v souvislosti s cestou k jednání soudu dne 4. 10. 2021 ve výši 700 Kč • cestovné podle § 13 odst. 1 advokátního tarifu za cestu osobním motorovým vozidlem k soudnímu jednání dne 4. 10. 2021 ve výši 1 385,04 Kč podle vyhlášky č. 589/2020 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad (průměrná spotřeba 5,4 l [číslo] km, cena pohonných hmot – 27,20 Kč, jízda z [obec] do [obec] a zpět celkem 236 km, paušální náhrada 5,87 Kč) Náklady žalobců tedy činí celkem 14 805,04 Kč a jejich náhradu jim soud vůči žalované přiznal, a to jako účastníkům oprávněným k tomu společně a nerozdílně (výrok II.). Splatnost plnění uloženého žalované potom soud stanovil v obecné lhůtě dle věty první § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.