17 C 286/2021-31 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2020 domáhal po žalované zaplacení 183 844 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdil, že právní předchůdce žalobce (tj. [právnická osoba], [IČO]), celkem ve dvou případech zapůjčil žalované podle příslušných smluv o zápůjčce peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a 130 000 Kč. Žalovaná porušila smluvní povinnosti, když v obou dvou případech své závazky ze smluv o zápůjčce nehradila řádně a včas. Pohledávky ze smluv byly právním předchůdcem žalobce postoupeny žalobci podle smlouvy o postoupení pohledávek jako novému věřiteli, z čehož žalobce vyvozuje svoji aktivní legitimaci. Před podáním žaloby žalobce odeslal žalované předžalobní výzvu k plnění. Žalovaná se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 18. 5. 2017 vzal soud za prokázané, že spol. [právnická osoba], [IČO], jako původní věřitel při podpisu smlouvy poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které se žalovaná zavázala v plné výši věřiteli vrátit, a to ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 2 949 Kč, a zaplatit k tomu úroky (29 % p.a.) a poplatky v souhrnné výši 30 767 Kč, dohromady tedy 70 767 Kč. Termín splatnosti poslední splátky zápůjčky byl stanoven na den 18. 5. 2020. Z předložené historie plateb vzal soud za prokázané, že žalovaná od data uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek (ani následně) neuhradila na dluh z této smlouvy ničeho. Původní věřitel tak evidoval za žalovanou ke dni postoupení pohledávku ve výši 70 767 Kč sestávající z neuhrazené jistiny zápůjčky ve výši 40 000 Kč a neuhrazen650586727 ze dne 5. 5. 2017 vzal soud za prokázané, že spol. [právnická osoba], [IČO], jako původní věřitel při podpisu smlouvy poskytl žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 130 000 Kč, které se žalovaná zavázala v plné výši věřiteli vrátit, a to v 36ti pravidelných měsíčních splátkách po 4 709 Kč, a zaplatit k tomu úroky (8,65 % p.a.) a poplatky v souhrnné výši 39 492 Kč, dohromady 169 492 Kč. Termín splatnosti poslední splátky zápůjčky byl stanoven ke dni 18. 12. 2020. Z předložené historie plateb žalované vzal soud za prokázané, že žalovaná do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky uhradila na dluh z této smlouvy 56 640 Kč (po postoupení pohledávky již dále ničeho). Původní věřitel tak evidoval za žalovanou pohledávku ve výši 113 077 Kč sestávající z neuhrazené jistiny zápůjčky ve výši 90 435,72 Kč a neuhrazeného poplatku ve výši 22 641,28 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vzal soud za prokázané, že pohledávky z obou posuzovaných smluv o zápůjčce byly postoupeny na žalobce. Žalovaná byla o postoupení pohledávek řádně vyrozuměna. Po provedeném dokazování učinil soud právní závěr, že mezi právním předchůdcem žalobce, tj. spol. [právnická osoba], [IČO], a žalovanou byla postupně ve dvou případech uzavřena smlouva o zápůjčce podle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky v souladu s uzavřenými smlouvami (zápůjčkami), avšak žalovaná porušila svou povinnost vrátit věřiteli řádně a včas poskytnuté peněžní prostředky včetně poplatků, když na jednu zápůjčku plnila jen v částečném rozsahu (celkem 56 640 Kč) a na druhou zápůjčku neuhradila ničeho. Postoupení pohledávek z předmětných zápůjček z původního věřitele na žalobce posoudil soud dle § 1879 a násl. o.z. O úrocích z prodlení rozhodl soud dle ust. § 1968 a § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a úředním sdělením České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb, když do prodlení se žalovaná dostala vždy ode dne následujícího po dni sjednané splatnosti dluhu ze smlouvy (zde započalo prodlení) a to poté trvalo i nadále. S ohledem na tyto skutkové a právní závěry soud uzavřel, že je žaloba důvodná. Výrokem rozsudku pod bodem I. proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci dlužné částky ve výši 70 767 Kč – ze zápůjčky uzavřené dne 18. 5. 2018 a ve výši 113 077 Kč – ze zápůjčky uzavřené dne 5. 5. 2017. Soud dále žalované uložil povinnost k zaplacení příslušenství přiznaných pohledávek žalobce, a to v podobě úroku z nesplacených jistin zápůjček a úroků z prodlení. O nákladech řízení (výrok II.) soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch žalobce. Při stanovení výše odměny advokáta za zastupování žalobce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Podle § 7, § 11 cit. vyhlášky činí v dané věci - vycházejíc z punkta 130 435,72 Kč (nikoli již připočteného kapitalizovaného příslušenství) - mimosmluvní odměna za 3 úkony právní služby částku 19 020 Kč. Advokát žalobce učinil v řízení tyto úkony právní služby - převzetí věci a sepis žaloby, výzva k plnění, odměna advokáta proto dosahuje částky 19 020 Kč (tj. 6 340 Kč/úkon). Ke každému úkonu právní služby náleží advokátu náhrada hotových výdajů v paušální částce po 300 Kč/úkon podle § 13) odst. 4 cit. vyhlášky, tj. celkem 900 Kč. Protože zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu i daň ve výši 21 % z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náklady žalobce za zastoupení advokátem tak dosahují výše 19 020 Kč, ke kterým je třeba připočíst ještě zaplacený soudní poplatek ve výši 7 354 Kč Náklady řízení v celkové výši 31 457,20 Kč jsou splatné k rukám zástupce žalobce podle § 149 o. s. ř. Lhůtu k plnění dle výroků I., II. rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.