18 C 163/2021-17 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky jako dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně dne 22. 10. 2020 [číslo]. V průběhu řízení vzal žalobu částečně co do částky 3 430 Kč zpět. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zastavil (výrok I). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o. s. ř. O skutkovém stavu věci soud na základě předložených listin učinil závěr, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne 22. 10. 2020 se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 21. 11. 2020 včetně poplatku za upomínku ve výši 2 600 Kč. Žalovaný ani přes upomínky k zaplacení úvěr nesplatil. Dluh žalovaného činí částku 20 000 Kč na jistině a částku 256 Kč jako náklady za upomínání dle Sazebníku, který byl součástí smlouvy o úvěru. Tento svůj dluh žalovaný nezaplatil ani po předžalobní výzvě. Právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) převedl pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 29. 3. 2021. Soud žalobu shledal důvodnou a posoudil projednávanou věc po právní stránce následovně. Právní vztahy mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, jenž je v účinnosti od 1. 1. 2014 (dále jen o.z.), a to ustanovením upravujícím smlouvu o úvěru § 2395 a násl. o.z. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobci úroky z prodlení soud rozhodl v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III) vychází z ustanovení § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 932 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č.177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 200 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 - příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3- sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 4 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Většinový úspěch ve věci měla žalobkyně, která byla úspěšná co do částky 20 256 Kč, neúspěšná co do částky 3 430 Kč, tedy byla úspěšná z 85,4 %, žalovaný byl úspěšný z 14,6 %. Žalobkyně má tedy právo na náhradu 68,8 % (85,4% – 14,6%) nákladů řízení z částky 2 384 Kč, tedy částky 1 640 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 640 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalovanému, aby náklady řízení zaplatil žalobci k rukám jeho advokáta (zástupce). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.