20 C 246/2021-15 — Okresní soud v Hradci Králové

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalobce se domáhal žalobou (návrh sp. zn. EPR 148454 2021) proti žalovanému zaplacení částky 3 297 Kč. Žalovaný se nevyjádřil. Předmětem tohoto řízení je uplatněný nárok za nezaplacené nájemné resp. úhrady za služby spojené s užíváním bytu [číslo] v domě [adresa] na [anonymizována dvě slova] v [obec]. Konkrétně jde o nedoplatek vyúčtování služeb za rok 2019. Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že mezi účastníky byla již dne 17. 12. 2013 uzavřena nájemní smlouva ohledně uvedeného bytu, jež byla dodatkem prodloužena pouze do 30. 6. 2018. Na základě účastníky předložených listin soud vzal za prokázané, že žalobce se oprávněně domáhá zaplacení dluhu za užívání bytu (za pronajímatele na základě Příkazní smlouvy o obstarávání správy majetku – i konkrétního domu), tak jak byl specifikován v podaném návrhu (viz. i dokument potvrzení o existenci pohledávky). Při hmotněprávním posouzení věci soud postupoval v souladu s § 2295 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., dle kterého pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Jinak srov. i právní úpravu § 3074, § 2217-8, a násl. o.z.. I podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ustanovení § 1968 o.z. č. 89/2012 Sb. dlužník, který řádně a včas svůj dluh nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o.z. je pak věřitel oprávněn požadovat vedle plnění i úroky z prodlení, ohledně určení výše úroků z prodlení se pak odkazuje na nařízení vlády. Nařízením vlády č. 351/2013 Sb. je tato výše stanovena odkazem na repo sazbu ČNB zvyšované v každém kalendářním pololetí o 8 procentních bodů (§ 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb.). V daném případě má tedy žalobce právo též na úrok z prodlení, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Na základě všech výše uvedených skutkových zjištění a právních závěrů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl v plném rozsahu. Soud vycházel z předložených listin, když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že žalovaná povinnost nevznikla, či zanikla, zejm. že žalovanou částku zaplatil, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo. Žalovaný dluh v průběhu řízení nesporoval – nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by žalovaný dluh zaplatil, nebo vznesena jiná námitka proti opodstatněnosti žalobou uplatněného nároku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. (jako 2x 100 Kč). Podle § 151 odst. 3 o. s. ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů (svých nebo svého jiného zástupce), přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Lhůtu k plnění ohledně výroků tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř..