21 C 116/2021-27 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29. 4. 2021 a doplněnou dne 4. 11. 2021 po žalované domáhal zaplacení částky 58 336 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smluv o zápůjčce uzavřených mezi právním předchůdcem žalobce (společností [právnická osoba]) a žalovanou dne 23. 8. 2014 [číslo] dne 16. 7. 2014 [číslo]. Žalobce ke smlouvě [číslo] doplnil, že právní předchůdce žalobce s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaným od žalované a zaznamenány do zákaznické karty v části„ ověřené dokumenty“. Právní předchůdce žalobce ověřil před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy, výplatní pásky a předložených dokladů SIPO, z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. Podáním doručeným soudu dne 4. 11. 2021 vzal žalobce žalobu z titulu smlouvy [číslo] zpět. Soud proto v souladu s § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení v rozsahu zpětvzetí výrokem III. tohoto rozsudku zastavil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že právní předchůdce žalobce – [právnická osoba] – poskytl žalované dne 23. 8. 2014 zápůjčku ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti, žalovaná se zavázala částku 30 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 13 255 Kč vrátit ve 100 pravidelných týdenních splátkách, a to 99 splátkách po 433 Kč týdně a poslední splátce 388 Kč. Dle tvrzení žalobce žalovaná žalobci na základě této smlouvy zaplatila částku 5 629 Kč. Ze zákaznické karty vyplněné dne 23. 8. 2014 soud zjistil, že žalovaná při žádosti o půjčku v této kartě uvedla, že pracuje jako operátorka, nemá vyživovací povinnost, její mzda činí 15 000 Kč měsíčně, další příjmy domácnosti činí 35 000 Kč, dále uvedla měsíční výdaje v celkové výši 24 524 Kč. Z této zákaznické karty dále vyplývá, že právní předchůdce žalobce ověřil sdělené informace žalované pouze z občanského průkazu, pracovní smlouvy, výplatní pásky a dokladu SIPO. Z přehledu dokumentů k ověření tak vyplývá, že další příjem ve výši 35 000 Kč měsíčně nebyl nijak doložen a ověřen, doložený příjem žalované tak činila pouze mzda ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaná uvedla měsíční výdaje ve výši 24 524 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky soud zjistil, že právní předchůdce žalobce dne 16. 11. 2017 pohledávku za žalovanou postoupil žalobci a postoupení pohledávky žalované oznámil. V oznámení o postoupení pohledávky žalovanou vyzval k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů, oznámení bylo podáno na poštu dne 6. 12. 2017. To vyplývá z oznámení o postoupení pohledávky ve spojení s podacím lístkem. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalobce vyzval dne 4. 10. 2018 opětovně žalovanou k vrácení dluhu. O skutkovém stavu věci soud učinil závěr, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou jako spotřebitelkou dne 23. 8. 2014 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované dne 23. 8. 2014 finanční prostředky ve výši 30 000 Kč za poplatek ve výši 13 255 Kč, aniž by jako věřitel poskytující zápůjčku žalované jako spotřebitelce postupoval s obornou péčí, neboť řádně neposuzoval schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdce žalobce si neopatřil doklady o dalším příjmu domácnosti žalované ve výši 35 000 Kč měsíčně, vycházel pouze z občanského průkazu, pracovní smlouvy, výplatní pásky a dokladu SIPO, tedy měl doložen pouze pravidelný měsíční příjem žalované ve výši 15 000 Kč. Žalované tak poskytl zápůjčku, ač její tvrzené měsíční výdaje činily 24 524 Kč a prokázané příjmy pouze 15 000 Kč, přičemž měsíční splátka zápůjčky měla činit 1 732 Kč, tedy doložené příjmy nedosahovaly předpokládaných výdajů žalované. Právní předchůdce žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 postoupil pohledávku žalobci, žalované postoupení pohledávky oznámil a vyzval ji k zaplacení dluhu. Žalobce žalovanou opětovně vyzval k zaplacení dluhu upomínkou ze dne 4. 10. 2018. Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání smlouvy o úvěru vystupovala v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ), a to ve znění platném do 30. 11. 2016, neboť žalobce poskytl finanční prostředky žalované dne 23. 8. 2014. Dále soud věc posoudil dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o.z.). Podle § 9 odst. 1 ZoSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako věřitel při poskytování zápůjčky žalované jako spotřebitelce nepostupoval s odbornou péčí, neposoudil náležitě schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, proto je smlouva o zápůjčce uzavřená mezi účastníky dne 23. 8. 2014 dle § 9 odst. 1 ZoSÚ neplatná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná od právního předchůdce žalobce převzala částku 30 000 Kč v hotovosti. Právní předchůdce žalobce v souladu s § 1879 o.z. postoupil pohledávku za žalovanou žalobci. Žalovaná neprokázala, že by žalobci nebo jeho právnímu předchůdci převzaté finanční částky vrátila, žalovaná vrátila dle tvrzení žalobce pouze částku 5 629 Kč. Soud proto v souladu s § 2993 o.z. žalované výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost vrátit žalobci zbývající částku, tedy částku 24 371 Kč O povinnosti žalované zaplatit žalobci úrok z prodlení soud rozhodl v souladu s § 1970 o.z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014. Žalobce žalovanou vyzval k zaplacení dluhu dopisem ze dne 16. 11. 2017 podaným k poštovní přepravě dne 6. 12. 2017, a to ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy. Žalované se tak výzva do její dispozice mohla dostat nejdříve dne 8. 12. 2017, lhůta 10 dní k zaplacení uplynula dne 18. 12. 2017, splatnost dluhu tak nastala dne 18. 12. 2017 a od 19. 12. 2017 je žalovaná v prodlení. Výrokem II. pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku, tedy v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení poplatků 13 255 Kč a smluvních úroků, zamítl. Jestliže je totiž smlouva o zápůjčce neplatná, nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána ani platba poplatků a ani smluvních úroků. Žalobci tak nevznikl nárok na jejich zaplacení. Soud dále žalobu zamítl v části úroků z prodlení za dobu, za kterou nebyla žalovaná v prodlení. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem IV. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná měla ve věci větší úspěch, když v části 20 710 Kč bylo řízení vinou žalobce pro zpětvzetí zastaveno a v části 13 255 Kč byla žaloba zamítnuta. Žalované však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Lhůtu k plnění ve výroku I. tohoto rozsudku soud stanovil v zákonné lhůtě tří dnů (§ 160 odst. l o.s.ř.).