38 C 101/2020-160 — Okresní soud v Hradci Králové

Návrhem došlým soudu dne 15. 5. 2000 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 30 419 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že pro žalovanou v minulosti dlouhodobě pracovala, a to na základě pracovní smlouvy ze dne 4. 11. 2002 na pozici referenta expedice. Dne 18. 1. 2014 došlo k pracovnímu úrazu žalobkyně, který zanechal trvalé zdravotní následky vedoucí mimo jiné k omezení pracovní schopnosti žalobkyně. K trvalým následkům pracovního úrazu žalobkyně se vyjádřila po dvou letech od pracovního úrazu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. Již dne 20. 10. 2015 doporučil [anonymizováno] [příjmení] vyvarovat se zvýšené fyzické námahy a zvedání těžkých břemen. Následně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] omezení potvrdil v lékařském posudku v žádosti o posouzení zdravotní způsobilosti žalobkyně k práci ze dne 22. 11. 2016, ze kterého vyplývá podmíněná zdravotní způsobilosti žalobkyně. Posléze mezi žalobkyní a žalovanou došlo ke sjednání dohody o ukončení pracovního poměru ze dne 4. 1. 2019 z důvodu ztráty zdravotní způsobilosti žalobkyně. K ukončení pracovního poměru došlo krátce po návratu žalobkyně z dočasné pracovní neschopnosti z jiného důvodu. Žalobkyni bylo žalovaným sděleno, že dohodou nedochází k zániku nároku na tzv. rentu, když takové ujištění ji vedlo k tomu, aby vyhověla svému zaměstnavateli. V současné době však žalovaný naopak nárok zpochybňuje. Vzhledem k tomu, že u zaměstnavatele pracovala dlouho, chtěla mu vyhovět, přestože ukončení pracovního poměru nebylo jejím cílem. Naopak ukončení pracovního poměru bylo pro žalobkyni značně psychicky náročné, neboť s ohledem na následky pracovního úrazu nebyla a není schopna původní práce a činností. Žalobkyně následně s ohledem na její zdravotní stav požádala o invalidní důchod, který ji byl v roce 2019 přiznán ve výši 6 997 Kč. Vzhledem k tomu, že před ukončením pracovního poměru se žalobkyně nacházela v dočasné pracovní neschopnosti, není možné určit průměrný výdělek přímo předcházející období ukončení pracovního poměru. Žalobkyně proto předkládá výplatní pásky za období duben a květen roku 2018, když vážený průměr hodinové odměny činí 164,77 Kč. Žalobkyně touto žalobou požaduje uhrazení dlužné náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti dle ustanovení § 271b zákoníku práce, a to za období od 1. 3. 2019 do 31. 3. 2019. Žalobkyně při uplatnění svého nároku došla k závěru, že je třeba počítat s pravděpodobným měsíčním výdělkem ve výši 28 656,80 Kč (164,77 Kč/hod). Od vypočteného průměrného výdělku žalobkyně odečítá přiznaný invalidní důchod ve výši 6 997 Kč a polovinu minimální mzdy za rok 2019 ve výši 6 675 Kč, neboť v návaznosti na pracovní úraz jsou její pracovní schopnosti natolik omezené, že lze předpokládat nutnost polovičního úvazku či případně nezbytnost vyhledání chráněného pracovního místa. Z dohody o ukončení pracovního poměru ze dne 4. 1. 2019 je nepochybné, že k ukončení pracovního poměru došlo v návaznosti na zdravotní stav žalobkyně, který je do dnešního dne ovlivněn zejména pracovním úrazem. Žalobkyně konkrétně za období od 1. 3. 2019 do 31. 3. 2019 požaduje uhrazení částky ve výši 14 984 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení od 1. 4. 2019 do zaplacení. Žalobkyně dále požaduje uhrazení dlužné náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 1. 3. 2020 do 31. 3. 2020. Žalobkyně došla k závěru, že je třeba počítat s pravděpodobným měsíčním výdělkem ve výši 28 656,80 Kč (164,77 Kč/hod). Žalobkyně přitom vychází z časově nejbližších vyplacených dvou měsíčních mezd před skončením pracovního poměru, tj. mzdy za období dubna (hrubá mzda ve výši 25 998 Kč za odpracovaných 160 h) a května (hrubá mzda 16.038 Kč za odpracovaných 96 h) roku 2018. Pro účely výpočtu dlužné náhrady za období od 1. 3. 2020 do 31. 3. 2020 žalobkyně zvyšuje částku 28 656,80 Kč o 5,2 % a 151 Kč v souladu s nařízením vlády 321/2019 Sb., tj. výchozí průměrná mzda pro rok 2020 činí 30 297 Kč. Po odečtení invalidního důchodu ve výši 7 562 Kč a poloviny minimální mzdy v roce 2020 ve výši 7 300 Kč, činí náhrada částku ve výši 15 435 Kč. Žalobkyně za období do 1. 3. 2020 do 31. 3. 2020 požaduje uhrazení částky ve výši 15 435 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení od 1. 4. 2020 do zaplacení. Žalovaná s návrhem žalobkyně nesouhlasila, uvedla, že tvrzení žalobkyně ohledně náhrady škody nejsou dostatečné určitá a konkrétní. Není jasné, s čím žalobkyně spojuje tvrzený nárok a náhradu škody, neboť žalobkyně žaluje pouze určité období, které již nelze přiřadit k události, která by měla konsekvenci s tvrzeným nárokem. Ztráta na výdělku podle žalobkyně spadá do období od 1. 3. do 31. 3. 2019. Pracovní poměr žalobkyně však skončil již k 4. 1. 2019 a invalidní důchod žalobkyně pobírala již v únoru. Žalovaná dále považuje zjištění pravděpodobného výdělku za nesprávné, pokud žalobkyně v rozhodném období neodpracovala 21 dnů nelze určit průměrný výdělek, jinak než jako pravděpodobný výdělek, který se však neurčuje z minulého příjmu zaměstnavatele za 2 měsíce předchozího roku. Žalovaná shodně uvádí, že žalobkyně byla dlouholetou zaměstnankyní žalované, a to v období od 1. 11. 2002 do 4. 1. 2019. Pracovní poměr byl založen pracovní smlouvou ze dne 4. 11. 2002 na pozici referenta expedice. Pracovní činnost žalobkyně spočívala v balení zboží průmyslové autorizace příjmu zboží na sklad, včetně doprovodné administrativy. Pracovní poměr byl ukončen dohodou ze dne 4. 1. 2019. Jednání o ukončení pracovního poměru byla zahájena již v prosinci 2018, kdy se žalobkyně nacházela v pracovní neschopnosti z jiného důvodu. Žalobkyně v prosinci 2018 žalované sdělila, že jí byl přiznán invalidní důchod prvního stupně a není si jistá, zda bude schopna nadále vykonávat dosavadní práci. Žalovaná žalobkyni vyslechla a navrhla ukončení pracovního poměru dohodou. Žalobkyně trvala na vyplacení 12 násobku odstupného a žalovaná to akceptovala. K podpisu finálního znění návrhu dohody o ukončení pracovního poměru došlo na základě oboustranného koncensu stran. V tomto ohledu žalovaná označuje jednání žalobkyně, že chtěla žalované vyhovět, jako účelové a lživé. Žalovaná zejména nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že by ji žalovaná ujišťovala, že dohodou o ukončení pracovního poměru nedojde k zániku na rentu. Byla to právě žalovaná, která po obdržení výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne 27. 11. 2019 iniciovala kroky u [právnická osoba] ve snaze finančně pomoci žalobkyni prostřednictvím platby měsíční renty z prostředků zákonného úrazového pojištění zaměstnavatele. Šetření pojišťovny však skončilo s negativním výsledkem, jež je popsán v přípisu [anonymizováno] ze dne 28. 2. 2020. Pojišťovna nárok na výplatu renty žalobkyni nepřiznala z důvodu absence příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem a vznikem škody. Žalovaná nezpochybňuje existenci pracovního úrazu žalobkyně, k němuž došlo 18. 1. 2014 v rámci firemního team buildingu pořádaného žalovanou. Pracovní úraz byl žalobkyni odškodněn v plné výši, žalobkyně byla v poúrazové pracovní neschopnosti v období od 18. 1. 2014 do 4. 7. 2014 a do zaměstnání se vrátila bez jakéhokoliv omezení. Žalovaná poskytovala k žádosti žalobkyně občasné úlevy. Od 2016 bylo žalobkyni přiznáno omezení nošení břemen o nosnosti vyšší jak 5 Kč. Těžší břemena ve skladu za žalobkyni nosili její kolegyně. Žalobkyně v období od 18. 1. 2014 do 4. 1. 2019 vykonávala práci bez dopadu na aspekty pracovního poměru a finančního ohodnocení. Soud provedl následující dokazování. Ze mzdových výměrů žalobkyně za období bylo zjištěno, že jí byla mzda od 1. 10. 2013 opakovaně zvyšována z počáteční částky 18 500 Kč + osobní ohodnocení ve výši 4 000 Kč na 22 000 Kč + osobní ohodnocení 4 000 Kč od 1. 2. 2016. Ze mzdových listů založených na čísle listu 14 až 19 pak vyplývá, že za období od července do prosince 2014 byla žalobkyni vyplacena mzda ve výši 142 558 Kč čistého, v roce 2015 byla žalobkyni vyplacena mzda za období celého roku ve výši 242 589 Kč čistého a v roce 2016 byla žalobkyni vyplacena mzda ve výši 293 760 Kč čistého. V roce 2017 byla žalované vyplacena mzda ve výši 214 004 Kč čistého, v roce 2019 byla žalobkyni vyplacena čistá mzda ve výši 282 059 Kč a to 271 784 Kč v lednu 2019 a 10 275 Kč v únoru 2019. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 28. 2. 2020 bylo sděleno, že pojišťovna sdělila žalované, že v souvislosti s pracovním úrazem žalobkyně dne 18. 1. 2014 po prošetření všech okolností nárok poškozené na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nevzniká, neboť nebyla prokázána přímá souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem škody. Nebyl doručen doklad ohledně zdravotní nezpůsobilosti k práci z důvodu pracovního úrazu ze dne 18. 1. 2014, který byl vystaven předáním pracovního poměru a který by byl podnětem pro rozvázání pracovního poměru ze zdravotních důvodů. Z dokladu o rozvázání pracovního poměru rovněž nevyplývá, že byl důvodem pro pracovní úraz ze dne 18. 1. 2014. Z lékařské zprávy [anonymiz