38 C 132/2021-15 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení a) částky 9 800 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřel dne 1. 10. 2017 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit věřiteli spolu s úrokem a poplatky v dohodnuté lhůtě. Žalovaný však své závazky neplnil řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný za dobu trvání smlouvy uhradil pouze 7 600 Kč. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Z tohoto důvodu žalobce požaduje po žalovaném dlužnou částku ve výši 9 800 Kč spolu s příslušenstvím. b) částky 15 800 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřel dne 13. 7. 2017 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit věřiteli spolu s úrokem a poplatky v dohodnuté lhůtě. Žalovaný však své závazky neplnil řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný za dobu trvání smlouvy uhradil pouze 19 000 Kč. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Z tohoto důvodu žalobce požaduje po žalovaném dlužnou částku ve výši 15 800 Kč spolu s příslušenstvím. Žalovaný se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil, resp. nesporoval tvrzení uvedená v žalobě. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žaloba je důvodná. Ze smlouvy o půjčce ze dne 1. 10. 2017 vzal soud za prokázané, že předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal věřiteli vrátit, a to v 58 pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč a zaplatit k tomu dohodnuté úroky a poplatky v celkové výši 7 400 Kč (celkem tedy k vrácení 17 400 Kč). Ze smlouvy o postoupení pohledávky vzal soud za prokázané, že smlouva byla společností [právnická osoba] postoupena na žalobce, což bylo žalovanému řádně oznámeno doporučeným dopisem odeslaným dne 13. 12. 2019. Ze smlouvy o půjčce ze dne 13. 7.2017 vzal soud za prokázané, že předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal věřiteli vrátit, a to v 58 pravidelných týdenních splátkách po 600 Kč a zaplatit k tomu dohodnuté úroky a poplatky v celkové výši 14 800 Kč (celkem tedy k vrácení 34 800 Kč) .Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k plnění předžalobní výzvou, která byla žalovanému odeslána dne 23. 2. 2021 doporučeným dopisem. Právní poměry mezi účastníky řízení okresní soud posuzoval podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012Sb., občanského zákoníku, dále jen„ o.z.“, dle ust. § 2 395 o.z. za použití zákona č.145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalovaný si od právního předchůdce žalobce ve dvou případech půjčil peněžní částku, kterou se zavázal splácet ve splátkách. Žalovaný svůj dluh řádně nesplácel a dostal se do prodlení. Právní předchůdce žalobce pohledávku postoupil na žalobce. Postoupení pohledávky soud posoudil podle § 1879 a násl. o. z. Prodlení žalovaného s úhradou dluhu bylo posouzeno dle ust. § 1970 o. z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný porušil svou povinnost vyplývající ze smlouvy o půjčce vrátit řádně a včas poskytnuté peněžní prostředky a sjednané poplatky. Soud proto žalobě vyhověl a žalovanému uložil zaplatit částky 9 800 Kč a 15 800 Kč spolu s příslušenstvím, které tvoří zákonné úroky z prodlení a smluvní úroky ve výši 23,72% ročně. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 024 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 300 Kč. Advokát poskytl žalobci tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Celková výše nákladů řízení, které je žalovaný povinna žalobci uhradit činí 2 476 Kč. Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.