8 C 115/2021-21 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se svoji žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 27. 11. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení 71 943,49 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že mezi jeho právním předchůdcem [právnická osoba] [obec] a [právnická osoba] byla uzavřena dne 24. 6. 2013 dohoda o uznání dluhu, a to ve znění dodatku ze dne 14. 11. 2014. Žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu i výše a zavázal se jej uhradit v 51 pravidelných měsíčních splátkách. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 mezi přechodným věřitelem [anonymizována tři slova] a [role v řízení] [název žalobkyně] došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni 24. 8. 2018, k tomu prosím vizte čl. XV. odst. 15.3 in fine smlouvy. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 13. 9. 2018. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl, aniž by nařídil jednání, protože s tímto postupem účastníci souhlasili (§ 115a o. s. ř.). Soud vzal za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce dohodu o uznání a zaplacení dluhu ze dne 24. 6. 2013 (viz. uznání dluhu a dohoda o zaplacení dluhu). Následně byl uzavřen dodatek [číslo] k uvedené dohodě, kterým se smluvní strany dohodly na změně splátkového kalendáře (viz. Dodatek [číslo] ze dne 14. 11. 2014). Žalovaný uznal dluh co do důvodu i výše, tj. dluh ve výši 77 243,49 Kč a jako důvod označil nesplácení dlužných částek vyplývajících z úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným. Dluh se skládá z jistiny ve výši 66 080,50 Kč a úroků ve výši 11 162,99 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku uhradit ve splátkách dle sjednaného splátkového kalendáře. Tato skutková tvrzení žalobce vyplývají z výše uvedeného uznání dluhu a dohody o splátkách dluhu, a to včetně dodatku [číslo] který předložil žalobce. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 24. 8. 2018 byla uvedená pohledávka postoupena žalobci, žalovaný byl o postoupení informován dopisem ze dne 13. 9. 2018. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 19. 1. 2017, což vyplývá ze smlouvy a postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení. Soud žalobu shledal důvodnou a posoudil projednávanou věc po právní stránce následovně. Právní vztahy mezi žalobcem a žalovaným se řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, neboť k uzavření uvedené dohody o uznání dluhu došlo za účinnosti původní právní úpravy, a to konkr. § 558 občanského zákoníku a násl. Uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení. Uznání dluhu je jedním ze zajišťovacích prostředků, který posiluje postavení věřitele. Uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený do výše i co důvodu, má se v prvé řadě za to, že dluh v době uznání existoval, tedy je založena právní domněnku, že tento dluh v době uznání trval a ke dni uznání nezanikl. Postavení věřitele je zároveň posíleno tak, že věřitel - v této věci žalobce po uznání dluhu už nemusí prokazovat jeho existenci - vznik závazku, ani jeho právní důvod, ani jeho trvání. Naopak tím, kdo musí podat důkaz o tom, že závazek vůbec nevznikl nebo zanikl, se v tomto případě stává dlužník. Uznáním dluhu se zároveň přerušuje běh promlčecí lhůty. Od uznání dluhu tedy začíná běžet promlčecí lhůta nová, v občanském právu desetiletá. Občanský zákoník pro uznání dluhu obligatorně požaduje písemnou formu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný uznal svůj dluh písemně co do důvodu i výše vůči právnímu předchůdci žalobce a zavázal se, že dluh uhradí ve splátkách. Žalovaný v tomto řízení neprokázal, že by dlužnou částku žalobci uhradil řádně a včas, a ani v řízení nesporoval existenci dluhu (na žalovaném by přešlo břemeno důkazní ohledně neexistence dluhu v době uznání). Na základě výše uvedeného soud žalobě vyhověl v plném rozsahu. Zároveň žalovanému uložil uhradit žalobci i příslušenství pohledávky, tj. zákonný úrok z prodlení, a to s odkazem na ust. § 1968 a § 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a úřední sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce vynaložil tyto náklady: Soudní poplatek ve výši 2 878 Kč podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí 3 980 Kč dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, tj. za 2 úkony - převzetí a příprava, sepis žaloby a ½ úkonu za předžalobní výzvu, tj. 9 950 Kč, Náhrada hotových výdajů advokáta 3 x režijní paušál po 300 Kč, tj. 900 Kč, podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, Daň z přidané hodnoty (DPH) ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrad hotových výdajů advokáta. Náklady žalobci tak byly přiznány vy výši 16 007 Kč. Lhůtu k plnění dle výroku č. I., II. tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř..