8 C 363/2020-11 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu dne 22. 5. 2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 4 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba] [příjmení] p.l.c., uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce dne 24. 2. 2014, na jejímž základě poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 4 000 Kč, a to převodem na účet, jehož číslo žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí půjčky. Součástí smlouvy byly [anonymizováno] podmínky. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách (resp. formou SMS). Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaný potvrdil, že se seznámil s [anonymizováno] podmínkami. Splatnost půjčky byla dohodnuta nejpozději do 16. 4. 2014. Žalovaný žalobci dosud nic nezaplatil. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil, tedy nesporoval skutková tvrzení žalobce uvedená v žalobě. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). O skutkovém stavu lze učinit závěr, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce ze dne 24. 2. 2014. Zápůjčka byla poskytnuta ve výši 4 000 Kč. Splatnost půjčky byla dohodnuta nejpozději do 16. 4. 2014. Žalovaný nic nezaplatil, zbývá doplatit jistinu ve výši 4 000 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil žalobci pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení ze dne 21. 12. 2017. Žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně. Tyto skutečnosti doložil žalobce smlouvou o půjčce, VOP, příkazem k úhradě, výpisem z účtu věřitele, smlouvou o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou a podacím archem. Při právním posouzení věci soud vyšel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník). Podle něj platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Soud má za to, že shora popsaným jednáním účastníci řádně uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku. Podle ní právní předchůdce žalobce coby zapůjčitel přenechal žalovanému coby vydlužiteli částku ve výši 4 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobci ve stanovené lhůtě vrátit, což neučinil. Oprávněný je též požadavek žalobce na zaplacení zákonných úroků z prodlení z této částky podle § 1970 občanského zákoníku, kdy žalobce požaduje placení úroků od 17. 3. 2014, tedy následující den poté, co měl být dluh splacen. Jejich výši pak soud určil podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud žalobě v rozsahu uvedeném ve výroku I. vyhověl. Druhý výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. l o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a o.s.ř., kdy úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, když tento řádně a včas vyzval žalovaného k plnění předmětného dluhu. Náklady vznikly žalobci v souvislosti se zaplacením soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále v souvislosti se zastoupením advokátkou. Podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. pak soud přiznal žalobci odměnu advokátky za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1, písm. a), d) citované vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), a to za podmínek ustanovení § 14b odst. 1, písm. a), b), c), ve výši dle § 14b odst. 1, bod 2 za použití § 8 odst. 1 této vyhlášky, neboť jde o formulářovou žalobu, tj. odměnu ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby, celkem za tři úkony tedy odměnu ve výši 600 Kč. Dále soud žalobci přiznal náhradu hotových výdajů dle § 14 b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč, to vše zvýšené o 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Celkem tak činí náklady úspěšného žalobce 1 489 Kč a soud uznal žalovaného povinným zaplatit je žalobci k rukám jeho advokátky (§ 149 odst. l o.s.ř.).