10 C 11/2022-13 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal žalobou, podanou soudu proti žalované dne 21. 9. 2021, zaplacení částky 3 007,99 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených služeb elektronických komunikací. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tj. nesporovala tvrzení uvedená v žalobě. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu. Ze smlouvy ze dne 12. 12. 2016 a ze dne 31. 5. 2018 bylo zjištěno, že žalobce uzavřel se žalovanou smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, a to mobilní hlasovou službu k telefonnímu [číslo] [číslo]. Nedílnou součástí těchto smluv byly i Všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, přičemž bod 15 těchto podmínek upravoval platební transakce prováděné prostřednictvím mobilního operátora. Žalovaná byla v době poskytnutí platebních transakcí tj. době od 12. 4. 2018 do 11. 7. 2018, účastníkem telefonní stanice [číslo] [číslo]. Jednalo se o komerční služby uvedené ve vyúčtování: - faktuře [číslo] za období od 12. 4. 2018 do 11. 5. 2018 ve výši 6,99 Kč - faktuře [číslo] za období od 12. 5. 2018 do 11. 6. 2018 ve výši 209 Kč - faktuře [číslo] za období od 12. 6. 2018 do 11. 7. 2018 ve výši 2 792 Kč Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila za platební transakce realizované v období od 12. 4. 2018 do 11. 7. 2018, dluží žalobci žalovanou částku 3 007,99 Kč a dále zákonný úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky (předžalobní upomínka a návrh ve věci samé) ve výši 200 Kč. Žalovaná uvedenou fakturu neuhradila, přičemž žalobou uplatněná částka odpovídá specifikaci dluhu za platební transakce. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalovaná ke dni rozhodování soudu dlužila žalobci částku 3 007,99 Kč s příslušenstvím. Hmotněprávní posouzení věci vychází ze zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, zejména z ustanovení § 2 písm. n) tohoto zákona (ve znění účinném do 31. 1. 2019), a dále z ustanovení § 3 odst. 1 písm. g), 5 písm. i), § 53, § 143 zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku a z příslušných ustanovení zákona [číslo] Sb., občanského zákoníku. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovanou došlo k uzavření dvou smluv o poskytování služeb elektronických komunikací, na základě kterých bylo žalované umožněno rovněž zprostředkování platebních transakcí dle ust. § 3 odst. 1 písm. g) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku. Žalovaná netvrdila, tudíž ani neprokázala, že by vystavenou fakturu na uvedenou částku žalobci zaplatila, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalované povinnost dlužnou jistinu a úroky zaplatit. O náhradě nákladů řízení (výrok II) rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení spočívaly v soudním poplatku ve výši 400 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), v souladu s požadavkem žalobce. Důvody, které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.