10 C 183/2022-17 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal proti žalované vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovaná zavázána povinností zaplatit mu shora uvedenou částku s příslušenstvím z titulu neuhrazených plateb na Twisto účtu zřízeném žalobcem žalované. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tj. nesporovala skutková tvrzení uvedené v žalobě. Soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř., když pro takovýto postup soudu byly splněny zákonné podmínky. O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, podle kterého žalobce uzavřel dne 16. 3. 2021 se žalovanou smlouvu k službě Twisto účet, v rámci které žalovaná následně využila služby poskytované žalobcem, a to možnost platby do výše schváleného kreditního rámce prostřednictvím zřízeného Twisto účtu, který žalované umožnil odložit platby až o 45 dní a dále možnost využít za poplatek službu odložení splatnosti úhrady vyúčtování, přičemž výše poplatku se odvíjela od výše odložené částky. Žalovaná si zřídila Twisto kartu, prostřednictvím které odložila platby do výše schváleného kreditního rámce, a to v celkové ceně 4 215,80 Kč, kdy žalovaná z dlužné částky uhradila pouze část ve výši 1 777,23 Kč, tedy zbývalo k úhradě 2 743,57 Kč. Vzhledem k prodlení žalované s úhradou, nárokuje žalobce dle smluvních podmínek smluvní pokutu ve výši 1 247,30 Kč. Celková dlužná částka tak činí 3 990,87 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 14. 12. 2021, avšak bezvýsledně. Tyto skutečnosti prokázal žalobce listinnými důkazy, a to smlouvou k službě Twisto, obchodními podmínkami, ceníkem, vyúčtováním, přehledem transakcí a předžalobní výzvou. Výrokem rozsudku pod bodem I. soud uložil žalované povinnost dlužnou částku zaplatit. Smlouvu mezi žalobcem a žalovanou soud posoudil podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) a podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalovaná poskytnuté finanční prostředky za nákup zboží s odloženou splatností nevrátila. Poplatek z prodlení soud posoudil jako smluvní pokutu podle § 2048 a násl. o. z., ve spojení s § 122 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z., ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 200 Kč. Advokát poskytl žalobci tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Splatnost plnění uloženého žalované potom soud stanovil v obecné lhůtě dle věty první § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.