10 C 191/2022-50 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal proti žalovanému vydání rozhodnutí, jímž by byl žalovaný zavázán povinností zaplatit mu shora uvedenou částku s příslušenstvím z titulu smlouvy o bankovních produktech a službách. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřel dne 27. 11. 2012 se žalovaným Smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které se zavázala vést pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet] a zavázal se poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr Flexikredit, kterým umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 20 000 Kč, žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a nepřekročit povolený limit. Žalovaný svou povinnost nesplnil, když překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020, postoupena na žalobce. Dlužná částka ke dni postoupení činila 5 929,74 Kč s příslušenstvím. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě předžalobní výzvou, avšak bezvýsledně. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř., když pro takovýto postup soudu byly splněny zákonné podmínky. O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, podle kterého právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřel dne 27. 11. 2012 se žalovaným smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které se zavázala vést pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet] a zavázal se poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr Flexikredit, kterým umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 20 000 Kč, žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a nepřekročit povolený limit. Žalovaný svou povinnost nesplnil, když překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Proto právní předchůdce žalobce využil svého práva a převedl dne 1. 8. 2017 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu na nově zřízený úvěrový účet, což oznámil žalovanému. To vyplývá z výpisu z účtu ve spojení s oznámením o ukončení poskytování Fexikreditu. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020, postoupena na žalobce. Dlužná částka ke dni postoupení činila 5 929,74 Kč s příslušenstvím. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě předžalobní výzvou, avšak bezvýsledně. To vše vyplývá ze smlouvy o bankovních produktech a službách, podmínek, oznámení o zesplatnění, výpisem z účtu, sazebníkem a předžalobní výzvou. Právní poměry mezi účastníky řízení okresní soud posuzoval dle zákona č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, jenž je v účinnosti od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), a to ustanovením § 2395 a násl. o. z., povinnost žalovaného zaplatit, resp. vrátit žalobci úvěr, v celkové výši 5 929,74 Kč vyplývá z § 2399 o. z., o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci úrok z prodlení soud rozhodl v souladu s § 1970 o. z., ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Pohledávka byla postoupena žalobci v souladu s § 1879 o. z., soud proto žalobě v plném rozsahu výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 200 Kč. Advokát poskytl žalobci tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Splatnost plnění uloženého žalované potom soud stanovil v obecné lhůtě dle věty první § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.