10 C 23/2022-52 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou podanou k soudu dne 25. 1. 2022 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 22 070 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že žalobce s žalovaným uzavřeli dne 26. 3. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 64,65 % p. a. prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný se dostal do prodlení s hrazením splátek, v jehož důsledku došlo ke dni ke dni 21. 6. 2021 k zesplatnění úvěru. Žalobce požadoval zaplacení dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru ve výši 2 412,96 Kč, smluvní pokuty ve výši 498 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, celkem částky 18 310 Kč. Dále požadoval smluvní pokutu za prodlení s úhradou dlužné částky po zesplatnění, vyčíslenou ke dni podání žaloby na částku 3 760,56 Kč. Na příslušenství žádal žalobce zaplatit zákonný úrok z prodlení a úrok ve výši 64,65 % p. a., z dlužné jistiny za dobu od 23. 6. 2021 do 16. 7. 2021. Žalobce vzal podáním ze dne 3. 3. 2022 žalobu částečně zpět tak, že žádal přiznat úrok 64, 65%. ve výši ponížené o 34,65 %, tj. ve výši 30 % p. a. Po přepočtu tak žalobce požadoval úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru ve výši pouze 1 119,70 Kč (namísto původních 2 412,96 Kč) a úroky ve výši pouze 30 % p. a. (namísto původní sazby 64,65 % p. a.) z částky 15 000 Kč za období od 23. 6. 2021 do 16. 7. 2021. Soud proto výrokem pod bodem I tohoto rozsudku rozhodl o částečném zastavení řízení dle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a to co do částky 1 293 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne 23. 6. 2021 do zaplacení a co do úroku ve výši 34,65 % ročně z částky 15 000 Kč od 23. 6. 2021 do 16. 7. 2021. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tedy nesporoval skutková tvrzení žalobce uvedená v žalobě. Soud věc rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů, aniž by nařizoval jednání, když účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o. s. ř.). O skutkovém stavu věci soud učinil závěr, že žalobce uzavřel s žalovaným poté, co posoudil jeho úvěruschopnost, smlouvou o úvěru [číslo] podle které žalobce poskytl dne 26. 3. 2021 bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky ve výši 64,65 % p. a. prostřednictvím 48 pravidelných měsíčních splátek ve výši 879 Kč, zahrnujících vždy splátku úroku přirostlého k jistině úvěru k poslednímu dni splatnosti splátky a platbu na jistinu. Splatnost splátek byla stanovena k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas ani na základě upomínek žalobce a z důvodu prodlení s úhradou splátky [číslo] delšího 65 dní byl úvěr ke dni 21. 6. 2021 zesplatněn. Ke dni zesplatnění dlužná částka sestávala z dlužné jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč, úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru ve výši 2 412,96 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 x 249 Kč (dle bodu 6.1 smlouvy) a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 2 x 200 Kč (dle bodu 6.2 smlouvy). Dle bodu 6.5 smlouvy byl klient povinen zaplatit poskytovateli úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení s úhradou tzv. nové jistiny (dlužná jistina a úroky přirostlé ke dni zesplatnění) po zesplatnění. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě předžalobní upomínkou, avšak bezvýsledně. Žalobce doložil tyto skutečnosti smlouvou o úvěru, dokladem o vyplacení úvěru, formulářem hodnocení klienta, potvrzením o příjmu ze zaměstnání, kartou klienta, upomínkami, oznámením o zesplatnění a předžalobní výzvou s podacím lístkem. Hmotněprávní poměry účastníků posuzoval soud podle příslušných ustanovení zákona č 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Soud má za prokázané, že žalobce s žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z. Žalobce splnil své povinnosti ze smlouvy, když poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, avšak žalovaný porušil smluvní ujednání a peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný ke dni rozhodnutí soudu dluží částku 17 017 Kč (tj. jistinu ve výši 15 000 Kč, úrok ve výši 1 119,70 Kč, smluvní pokutu ve výši 498 Kč a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč) a dále smluvní pokutu ve výši 3 760,56 Kč vyčíslenou za období od 23. 6. 2021 do dne vyhotovení žaloby, tj. do 25. 1. 2022, na kterou žalobci vzniklo právo dle bodu 6.5 smlouvy. Soud žalobci dále přiznal úrok z dlužné jistiny do zaplacení, a to ve výši 30 % p.a. za období od 23. 6. 2021 do 16. 7. 2021 a dále od 17. 7. 2021 ve výši 8,25 % p.a. S ohledem na výše uvedené skutkové a právní závěry soud žalobě vyhověl, a výrokem II tohoto rozsudku proto uložil žalovanému zaplatit dlužnou částku a dále i úrok z prodlení, který soud žalobci přiznal v zákonné výši 8,25 % p. a. z částky 17 017 Kč od 23. 6. 2021 do zaplacení. O úroku z prodlení rozhodl soud dle § 1970 o. z., dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Třetí výrok o nákladech řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy soud přiznal žalobci právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť zaviněné zastavení řízení (v důsledku částečného zpětvzetí) se týkalo jen nepatrné části předmětu řízení v poměru k tomu, v jakém rozsahu byl žalobce úspěšný. Náklady vznikly žalobci v souvislosti se zaplacením soudního poplatku ve výši 1 104 Kč a dále v souvislosti se zastoupením advokátem. Podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. pak soud přiznal žalobci odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) citované vyhlášky (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), a to za podmínek ustanovení § 14b odst. 1, písm. a), b), c) ve výši dle § 14b odst. 1 bod 2 za použití § 8 odst. 1 této vyhlášky, neboť jde o formulářovou žalobu, tj. odměnu ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem za tři úkony tedy odměnu ve výši 900 Kč. Dále soud žalobci přiznal náhradu hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč, to vše zvýšené o 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Celkem tak činí náklady úspěšného žalobce 2 556 Kč a soud uznal žalovaného povinným zaplatit je žalobci k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. l o.s.ř.).