10 C 343/2021-15 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu dne 2. 10. 2021 se žalobce jako právní nástupce společnosti [právnická osoba], domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky jako dlužného jízdného a přirážky k jízdnému. Na základě dvou postupních smluv byla pohledávka za žalovaným převedena na žalobce. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o. s. ř. O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, že žalovaný cestoval dne 23. 8. 2015 vlakem [číslo] společnosti [právnická osoba], a mezi stanicemi [obec] a [obec] se přepravnímu kontrolorovi nemohl prokázat platným jízdním dokladem. K tomu doložil žalobce hlášenku (oznámení o závadách) a potvrzení o nedodržení SPPO ze dne 23. 8. 2015 podepsané žalovaným. Soud uzavřel, že žalobce se po žalovaném důvodně domáhá zaplacení jízdného v celkové částce 52 Kč a přirážky k jízdnému v celkové částce 1 000 Kč, když v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalovanou částku zaplatil. Právní posouzení věci vychází z ustanovení § 2550 a násl. občanského zákoníku, dále z ustanovení § 37 odst. 5 písm. c), odst. 6 zákona o drahách č. 266/1994 Sb. v platném znění a ustanovení § 3 až § 8 a dále § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. 12. 2015 a dále smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 10. 2. 2016 postoupil původní věřitel předmětnou pohledávku až na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno (k tomu srovnej ust. § 1879 a násl. občanského zákoníku). S ohledem na shora uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalovanou částku, a to včetně zákonných úroků z prodlení požadovaných ode dne následujícího po dni zjištění přestupku (k tomu viz ust. § 1970 občanského zákoníku v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014). Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobcovy náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 200 Kč. Advokátka poskytla žalobci tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.