10 C 93/2022-21 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalované zaplacení částky 403 498,06 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené smlouvy o úvěru. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že původní věřitel - společnost [právnická osoba], [IČO], poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 412 000 Kč, a to na základě uzavřené smlouvy o úvěru – Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 1. 8. 2018. Část poskytnutých peněžních prostředků byla poskytnuta na úhradu dřívějších závazků žalované a zbývající část byla žalované poskytnuta bezúčelově. Žalovaná se zavázala úvěr pravidelně splácet, a to včetně poplatků (úroků) ve výši sjednané ve smlouvě. Žalovaná se zavázala částku uhradit v pravidelných 120 měsíčních splátkách. Žalovaná dlužnou částku řádně a včas nesplácela, když se opakovaně dostala do prodlení s úhradou jednotlivých splátek a původní věřitel z těchto důvodů dne 21. 10. 2019 ukončil poskytování úvěru a zbylou část úvěru zesplatnil. Původní věřitel dne 18. 11. 2020 postoupil pohledávku žalobkyni, s účinností ke dni 20. 11. [číslo]. Ke dni rozhodování soudu dlužila žalovaná žalobkyni celkem částku 403 498,06 Kč s příslušenstvím a od 21. 11. 2020 nadále trvalo prodlení žalované se zaplacením, tj. ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky. Žalobkyně vyzvala žalovanou předžalobní výzvou, avšak bezvýsledně. To vše bylo prokázáno z úvěrové smlouvy, produktových podmínek, sazebníku, výpisu z úvěrového účtu, oznámení o zesplatnění úvěru, smlouvy o postoupení pohledávek a předžalobní výzvy. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu. Výrokem rozsudku pod bodem I. soud uložil žalované povinnost dlužnou částku, úroky a úroky z prodlení zaplatit. Právní posouzení věci vychází z ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Původní věřitel pohledávku postoupil žalobci dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, ve smyslu kterého soud přiznal úspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 16 140 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 9 940 Kč. Advokát poskytl tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – předžalobní výzva 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 35/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění dle výroků I. a II. soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.