13 C 14/2022-45 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky za nezaplacené televizní poplatky za období leden 2021 až září 2021 s tím, že dlužná částka za toto období činí 1 215 Kč. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že dluh na koncesionářských poplatcích ne-vznikl a vzniknout nemohl, a to z následujícího důvodu: Podle ustanovení § 5 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., televizní poplatek neplatí fyzická osoba žijící ve společné domácnosti s poplat-níkem televizního poplatku, který splnil oznamovací povinnost uloženou v § 8 odst. 2 zákona. Žalovaná žije (a už v rozhodné době žila) ve společné domácnosti se svým manželem, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození], na adrese [adresa]. Ten v rozhodné době splnil svou oznamovací povinnost vůči žalobkyni a za domácnost, jejíž členkou je i žalovaná, platil koncesionářské poplatky řádně a včas, což žalovaná dokládá výpisy z účtu o provedených platbách z účtu manžela. Požadavek žalobkyně na dvojí úhradu konce-sionářského poplatku (když v domácnosti žalované je jen a pouze jeden televizní přijímač a žádný další žalovaná nikde nemá) je tak nedůvodný. Dále žalovaná namítala, pokud žalobkyně tvrdí, že se včas neodhlásila z evidence v okamžiku, kdy se do evidence přihlásil její manžel, že povinnost hradit koncesionářský poplatek není spojena s tím, zda se plátce včas přihlásí či nepřihlásí do evidence žalobkyně, ale s tím, zda splňuje či nesplňuje zákonem stanovené podmínky pro úhradu koncesionářského poplatku. Za žalovanou platil koncesionářské poplatky v rozhodném období její manžel. Připustila, že její zákonnou povinností bylo, aby se z evidence žalobkyně odhlásila tak, jak jí to ukládá ustanovení § 8 odst. 8 zákona č. 348/2005 Sb., a že žalovaná tuto svou povinnost včas nesplnila. Dle jejího názoru nesplnění této povinnosti nemá za následek vznik povinnosti platit koncesionářský poplatek dvakrát, jak se toho domáhá nesprávně žalobkyně, ale má to za následek postup upravený v § 9 odst. 3) zákona. Tohoto postupu se však žalobkyně nedomáhá. Domáhá se úhrady koncesionářského poplatku za přístroj, za který byl tento poplatek uhrazen. Z toho důvodu není žaloba důvodná a žalovaná navrhuje, aby byla zamítnuta. Dále namítala, že ji žalobkyně před podáním žaloby vůbec nekontaktovala. O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, podle kterého se dle Potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 23. 11. 2021 žalovaná stala srpnem 2016 držitelkou televizního přijímače, kdy tuto skutečnost oznámila provozovně pošty a následně nezaplatila žalobci televizní poplatek za období leden 2021 až září 2021 s tím, že dlužná částka za toto období činí 1 215 Kč, kdy měsíční výše televizního poplatku činila částku 135 Kč. Žalovaná sice prokázala, že v rozhodné době žila se svým manželem ve společné domácnosti na adrese [adresa žalované], a to na základě [list vlastnictví], kdy nemovitosti zde uvedené zakoupila s manželem na základě kupní smlouvy ze dne 29. 7. 2019 s právními účinky zápisu k okamžiku 5. 8. 2019 8:57:5 a že za předmětné období na této adrese pobytu hradil její manžel televizní poplatky z účtu. Žalovaná však neprokázala, že by se odhlásila z evidence poplatníků v době, kdy se přihlásil k evidenci její manžel. Žalované byla zaslána předžalobní výzva ze dne 8. 10. 2021 na adresu [adresa], kdy právní zástupce žalované uvedl, že žalovaná na této adrese nikdy nebydlela. Žaloba je důvodná. Hmotněprávní posouzení věci je v souladu s § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a právní posouzení věci vyplývá z § 3 odst. 4 a § 7 odst. 2 a 3, § 10 zákona č. 348/2005 Sb. Dle § 7 tohoto zákona týkající se placení poplatků: (1) Poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. (2) Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. (3) Je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem13), nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do patnáctého dne příslušného kalendářního měsíce. (4) Poplatník může po dohodě s provozovatelem vysílání ze zákona, popřípadě pověřenou osobou zaplatit rozhlasový nebo televizní poplatek předem za více kalendářních měsíců nebo čtvrtletí, nejdéle však za 1 kalendářní rok. (5) Odhlásí-li se poplatník z evidence poplatníků nebo sníží-li poplatník počet evidovaných rozhlasových nebo televizních přijímačů, zaplatí rozhlasový nebo televizní poplatek v původní výši rovněž za měsíc, v němž byly tyto změny oznámeny provozovateli vysílání ze zákona. Případné přeplatky provozovatel vysílání ze zákona, popřípadě pověřená osoba vrátí. Dle důvodové zprávy k tomuto ustanovení, k odstavci 5 uvedeném v ASPI, obsahuje důležité hraniční určení okamžiku, odkdy již fyzická či právnická osoba není povinna platit poplatek, jestliže přestala být poplatníkem. U obou je tento moment stanoven tak, že musí učinit právní úkon - odhlášení z evidence poplatníků. Obdobně se postupuje při změně v základu poplatku, tj. počtu přijímačů. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl, neboť žalovaná nesplnila svou povinnost, a to odhlášení se z evidence poplatníků. Soud přiznal žalobkyni i zákonné úroky z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku, tedy od 15. 10. 2020 do dne vyhotovení žaloby, tedy k datu 15. 12. 2021 v celkové výši 59,10 Kč (viz specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku). Výše úroků z prodlení vyplývá a je v souladu s § 1970 o. z. v návaznosti na nařízení vlády č. 142/1994 Sb. v posledním znění - viz § 19 odst. 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně neprokázala, že by ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslala žalované na adresu pro doručování, popřípadě poslední známou adresu, výzvu k plnění, když jí uvedená adresa, na kterou žalobkyně výzvu žalované doručovala, není nikde uvedena jako adresa k doručování žalované. Odůvodnění tohoto rozsudku bylo vyhotoveno v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř., podle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci práva odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu věci a stručné právní posouzení věci.