13 C 326/2021-41 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 20. 5. 2021, ve znění jejího doplnění, domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země] (dále také jen„ [právnická osoba]“), uzavřel dne 23. 7. 2019 se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky v souhrnné výši 23 699 Kč prostřednictvím 6 bezhotovostních plateb. Úvěr měl být splacen nejpozději do 22. 1. 2021. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 postoupila spol. [právnická osoba] pohledávku na žalobce. Vyjádřením ze dne 18. 2. 2022 vzal žalobce žalobu zpět v části o zaplacení částky 148,44 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky za období od 23. 1. 2021 do zaplacení. Soud proto výrokem pod bodem I. rozsudku v uvedeném rozsahu řízení částečně zastavil (§ 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tedy nesporoval skutková tvrzení žalobce uvedená v žalobě. Soud věc projednal a rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř., když pro takovýto postup soudu byly splněny zákonné podmínky. O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, že společnost [právnická osoba] uzavřela dne 23. 7. 2019 se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, podle které se zavázala poskytovat žalovanému (i opakovaně) peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč a podle které se žalovaný zavázal hradit spolu s úvěrem i úrok ve výši 10,50 % měsíčně, a to prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 11 % z nesplacené části úvěru spolu s úrokem. Žalovaný dle smlouvy vyčerpal částku v souhrnu 23 699 Kč, avšak nehradil splátky úvěru řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o opakovaném postupování pohledávek ze dne 20. 12. 2019 postoupena na žalobce. Dlužná pohledávka sestává z dluhu na jistině ve výši 21 499,37 Kč, dluhu na úroku ve výši 11 880,38 Kč a účelně vynaložených nákladů na upomínání ve výši 250 Kč. Žalovaný je s úhradou dluhu v prodlení od 23. 1. 2021. Před podáním žaloby byla žalovanému právním zástupcem žalobce odeslána předžalobní výzva k plnění, avšak žalovaný ničeho neuhradil. Žalobce doložil tyto skutečnosti smlouvou o revolvingovém úvěru, potvrzením o bezhotovostních výběrech, transakční historií, smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou. Při právním posouzení věci soud vyšel z ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Povinnost žalovaného zaplatit, resp. vrátit žalobci úvěr spolu s poplatky a spolu s úroky, vyplývá z § 2395 o. z. ve spojení se smlouvou o úvěru. Oprávněný je též požadavek žalobce na zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky podle § 1970 o. z., kdy žalobce požaduje placení úroků od 23. 1. 2021, tedy ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky. Jejich výši pak soud určil podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud žalobě v rozsahu uvedeném ve výroku II. vyhověl. Při rozhodování o nákladech řízení vyšel soud z ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobci přiznal jejich plnou náhradu, neboť zpětvzetí žaloby žalobcem s procesním důsledkem v podobě částečného zastavení řízení (viz výrok I. rozsudku) se týkalo jen nepatrné části celkově uplatněné částky. Náklady vznikly žalobci v souvislosti se zaplacením soudního poplatku ve výši 1 352 Kč a dále v souvislosti se zastoupením advokátem. Podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. pak soud přiznal žalobci odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1, písm. a), d) citované vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), a to za podmínek ustanovení § 14b odst. 1, písm. a), b), c), ve výši dle § 14b odst. 1, bod 3 za použití § 8 odst. 1 této vyhlášky, neboť jde o formulářovou žalobu, tj. odměnu ve výši 500 Kč za jeden úkon právní služby, celkem za tři úkony tedy odměnu ve výši 1 500 Kč. Dále soud žalobci přiznal náhradu hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč, to vše zvýšené o 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tak činí náklady úspěšného žalobce 3 530 Kč a soud uznal žalovaného povinným zaplatit je žalobci k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).